100. výročie zjavení vo Fatime Posolstvo Panny Márie,
Kráľovnej Pokoja:

2. novembra 2017

Dnes je piatok 24. november 2017 , meniny má Emília , zajtra bude mať meniny Katarína. Blahoželáme!

LITURGICKÝ KALENDÁR:
Liturgické čítania na dnes

Počas prezerania našich stránok počúvajte:


Rádio Mária Slovensko

Specifické potřeby klienta využívajícího služby Kontaktního centra drogových závislostí v Třebíči

Bakalářská práce

Jaroslav Žák

Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Katedra sociální patologie a sociologie

Vedoucí práce: Mgr. Jan Veselý

Hradec Králové

2005



Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval pod vedením vedoucího bakalářské práce samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu.

Anotace

Bakalářská práce se zabývá činností Kontaktního centra drogových závislostí, které je jedním z nástrojů řešení protidrogové prevence na okrese Třebíč. K-centrum svými programy zasahuje do všech oblastí prevence, s důrazem akcentu záběru na terciální prevenci. Východiskem práce je jeho pragmatický a nízkoprahový přístup k problematice závislostí a práce na bázi filosofie Harm Reduction. Dále práce popisuje vývoj zařízení vzhledem k potřebám místní drogové scény a jeho postupnou transformaci do podoby drogové agentury.

V teoretické části je postupně popsáno zařazení drogové problematiky z pohledu sociálně patologických jevů, vývoj situace v České republice, dále koncepce protidrogové politiky státu s následným vývojem K-center od roku 1989.

V praktické části se práce zaměřuje na charakteristiku okresu Třebíč, regionální protidrogovou strategií a úlohou Kontaktního centra v síti služeb. Podrobně se zabývá praktická část strategií realizace a modifikace služeb, vycházející z analýzy specifických potřeb cílové skupiny.

Klíčová slova: nízkoprahovost, Harm Reduction, terciální prevence, drogová agentura, modifikace služeb

Obsah:

  1. Úvod
  2. Drogové závislosti, kapitola sociálně patologických jevů
    1. Historie užívání drog
    2. Pojem závislost
    3. Druhy závislostí
    4. Příčiny vzniku závislostí
    5. Fáze vývoje závislostí
    6. Kategorizace drog
    7. Důsledky užívání drog
  3. Protidrogová politika ČR
    1. Historie vývoje
    2. Změny pro roce 1989
    3. Legislativní rámec
    4. Typy protidrogové prevence
    5. Síť zařízení realizující protidrogovou prevenci v ČR
  4. Kontaktní centra
    1. Historie vývoje po roce 1989
    2. Kontaktní centra ve velkých městech
    3. Kontaktní centra na malých městech
  5. Situace v oblasti zneužívání návykových látek na okrese Třebíč
    1. Charakteristika Třebíčského regionu
    2. Charakteristika drogové scény
    3. Koordinace regionální protidrogové politiky
    4. Síť zařízení realizující regionální protidrogovou politiku
  6. Kontaktní centrum drogových závislostí v Třebíči
    1. Základní charakteristika, místo v systému péče
    2. Filosofie a východiska
    3. Cíle zařízení
    4. Cílová skupina
    5. Základní poskytované služby
    6. Základní metody a formy poskytované péče
    7. Realizační tým, mezioborový přístup
  7. Strategie realizace a modifikace poskytovaných služeb K-centra v Třebíči
    1. Hodnocení efektivity
    2. Plány rozvoje služeb
    3. Zapojování cílové skupiny do plánů rozvoje služeb
    4. Obecná charakteristika mapování potřeb
    5. Výstupy činnosti za rok 2004
  8. Průzkumné šetření specifických potřeb klientů K-centra v Třebíči
    1. Zdůvodnění realizace průzkumného šetření
    2. Příprava průzkumného šetření
    3. Cíl průzkumného šetření
    4. Zvolené metody průzkumného šetření
    5. Charakteristika výzkumného souboru
    6. Zpracování a analýza dat
  9. Výsledky průzkumného šetření
    1. Informovanost uživatelů o nízkoprahových službách
    2. Kontext prvního kontaktu uživatelů s nízkoprahovými službami
    3. „ Skrytá“ populace z pohledu klientů nízkoprahových služeb
    4. Zkušenosti klientů s nízkoprahovými službami
    5. Personál nízkoprahových služeb a klienti
  10. Závěr
  11. Seznam použité literatury a prameny

Úvod

Problematika zneužívání drog je závažným sociálně patologickým problémem jehož důsledky zasahují celou společnost. Užívání drog poškozuje zdraví a kvalitu života nejenom uživatelů drog a jejich blízkých, ale v důsledku negativních zdravotních, sociálních, ekonomických a bezpečnostních dopadů, které s užíváním drog souvisejí, ohrožuje užívání drog i zdravý vývoj celé společnosti. Tento fenomén představuje závažné riziko ve změně životních hodnot, oslabování vůle, narušování mezilidských vztahů a rozkladu rodin, ohrožení pořádku ve městech, veřejného zdraví a bezpečnosti a nárůst společenských nákladů vůbec. Společnost proto klade důraz na hledání efektivní řešení protidrogové politiky státu, která by se měla opírat o nejnovější poznatky vědy, zbavená všech předsudků a dogmat. Změny které nastaly v přístupu drogové problematiky od roku 1989, vychází z nového pojetí závislosti jako multifaktorového jevu, který vyžaduje nový mezioborový a mezisektorový přístup.

Drogovou problematikou se zabývá stále více odborných publikací, které odráží nové pojetí závislostí. Z poslední doby stojí za zmínku určitě rozsáhlá studijní monografie „Drogy a drogové závislosti“ , která vychází z bio-psycho-sociálního modelu zneužívání návykových látek. Tato publikace, vydaná Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky ČR v rámci mezinárodního programu Rady Evropy DRSTP II, shrnuje v širokém multidisciplinárním záběru soudobé poznatky z oblasti drog a drogových závislostí. 93 kapitol, na nichž se podílelo 43 autorů, podává ucelený přehled o této problematice z hlediska protidrogové politiky, epidemiologie, legislativy, diagnostiky, metod poradenství, léčby a doléčování. Zároveň uvádí charakteristiky „dobré praxe“ nejrůznějších zařízení a programů primární, sekundární a terciální prevence.

Nové pojetí závislostí sebou přivedlo i mezioborový přístup v problematice a inicioval zřízení nových typů zařízení. Jedním z nich jsou i nízkoprahová kontaktní centra. Pro svojí práci jsem zvolil problematiku realizace a modifikace programů nízkoprahových kontaktních center, respektive analýzu potřeb klientů Kontaktního centra drogových závislostí v Třebíči. Pro volbu tohoto téma mě vede desetiletá profesní zkušenost práce v nízkoprahovém zařízení v roli managera služby. Kontaktní centra a jejích pojetí práce jsou novodobým jevem a prochází svým specifickým vývojem. V současné době jsme v procesu zavádění certifikací jednotlivých služeb, které reagují na naplňování minimálních standardů. Ty byly vytvořeny jednotlivými resorty jako nastavení základních mechanismů pro vytváření kvality poskytovaných služeb. Dalším nastávajícím úkolem pro stávající týmy a managery služeb by měla být i schopnost evaluace jednotlivých služeb. Hodnocení kvality služeb patří v současnosti ke slabším stránkám strategií poskytovaných programů v ČR. Na tomto stavu se podílí zejména fakt, že centra vznikala jako odpověď na drogové boom po roce 1989, a proto neexistovala zkušenost s jejích prací. Pilotní prací v tomto směru je i studie „Evaluace protidrogových opatření a programů realizovaných ve Středočeském kraji“ vedená PhDr. Jiřím Brožou a PhDr. Michalem Miovským PhD, pod záštitou Akademie věd, která byla provedena v roce 2004. Tato práce měla být pilotním projektem, který by měl v budoucnosti umožnit standardní provádění tohoto typu kvalitativních studií i v dalších regionech. Uvedená studie je proto také inspirací pro průzkumné šetření v praktické části této práce, jejíž cílem bylo zjistit atraktivnost, přijatelnost a dostupnost služeb pro cílovou skupinu problémových uživatelů drogv Třebíči.

Práce může být inspirujícím přínosem pro týmy nízkoprahových zařízení jako jedna z forem, jak přistupovat k hodnocení služeb. Jak jsem již zdůraznil v předchozích částech, práce v kontaktních centrech si buduje teprve svoji tradici a ve svém stupni vývoje je v období kdy hledá kvalitní nástroje k posouzení hodnoty poskytovaných programů. Svůjpřínos by měla mít tato práce i pro tým Kontaktního centra drogových závislostí v Třebíči, který dostává touto prací zpětnou vazbu na hodnotu vlastních realizovaných programů. Zpětná vazba dává možnost modifikovat poskytované služby ke kvalitě a vyšší efektivitě pro potřeby cílové skupiny.

Drogové závislosti, kapitola sociálně patologických jevů

Historie užívání drog

Historie drog je stará jako lidstvo samo. Užívání psychotropních účinných látek bylo známo v již době paleolitu jako součást šamanských rituálů, stejně jako opium, kokain a alkohol byly prokazatelně konzumovány již v kulturách mladší doby kamenné. Nápoje podobné vínu z datlí, fíků a medů se vyrábějí už minimálně 10 000 let, podobně také víno z hroznů, které se začalo objevovat již před 5000 lety. Zhruba ze stejné doby pochází egyptský papyrus s popisem pivovaru. První zmínky o konopí lze nalézt v lékopise čínského císaře Shen-Nunga pocházejícím z období před 5000 lety. Užívání konopí je také spojováno s náboženstvím staré Indie. První doklady o pěstování máku pro jeho narkotické účinky jsou staré 6000 let a pochází z říše Sumerů. Užívání opia v Číně mělo svůj význam v dobách hladomorů a katastrof, a to díky účinku spočívajícím v potlačení hladu. Kvůli obchodu s opiem svedla Čína s Velkou Britanií v letech 1839-1842 tzv.první opiovou válku, další následovala v roce 1856. Cílem britského tažení bylo udržení importu opia do Číny. Řadu psychotropních látek používal také předkolumbovské středoamerické kultury (Aztékové a Mayové) a dokonce také indiáni kmene Huiochů a Mazatéků. Mezi nejznámější patří kaktus Peyotl (Lophophora williamsi) súčinkem mezkalinu nebo halucinogenní houby Teonanacatl, čili. „maso bohů“, které obsahují účinnou látku v podobě psylocibinu. ( Kalina I, 2003, s. 83-85)

I ve středověké Evropě, jak poukazuje Nožina (1997, s.49) mělo užívání drog svoji specifickou roli ve společnosti. Rulík zlomocný, durman obecný a blín černý obsahující skopolamin a atropin byly používány k přípravěčarodějných nápojů a mastí. Jako zákeřný jed byl používán ve větší míře koncentrovaný nápoj z rostliny známé jako bolehlav plamatý (Conium maculatum L.) Dochované zápisy z čarodějnických procesů svědči o tom, že složení těchto mastí bylo obdobné po celé Evropě

Cíleně k dosažení psychických a fyzických účinků se omamné látky začaly více využívat až v 17. století. V této době byly učiněny nové objevy v oblasti chemických metod čištění, koncentrace a oddělování látek. V důsledku toho byla zahájena nová metoda výroby syntetických drog a následně došlo k expanzi v rozvoji farmaceutického průmyslu. Dochází k širšímu využití při výrobě nejen léčiv a jedů, ale i k rozmachu tzv. „požitkových látek“.

K prvnímu novodobému významnějšímu sociálně patologickému problému dochází formou rozšíření zneužívání morfinu ve Střední Evropě, a to v druhé polovině devatenáctého století po pruských válkách. V této době byla provedena první izolace morfinu a současně také vynalezena první injekční stříkačka. Morfin byl užíván ve válkách k utlumení bolesti zraněných vojáků. Není tedy divu, že první léčení pacienti pro závislost na opiátech byly právě rekrutování z řad válečných veteránů. V této době mělo rozšířené užívání morfinu svůj „zlatý věk“, protože neexistovaly mezinárodní konvence omezující tento jev. ( Nožina, 1997, s.50-51)

V průběhu první poloviny dvacátého století došlo k rozvoji zneužívání kokainu, který se rozšířil zejména mezi pražskou smetánkou. S kokainem experimentovaly i známé osobnosti českého filmu, jakými byly Lída Baarová, Ljuba Hermanová nebo Adina Mandlová, k silným kokainistům patřil herec Hugo Haas. Kokain byl rozšířen i mezi prostitutkami, kde byl preferován jako „droga zapomnění“ a sexuální stimulátor (Nožina, 1997, s.55)

.

V období poválečném a nástupu komunistů k moci se začíná měnit i drogová scéna. Nové trendy reagují na stále větší uzavřenost k západním zemím. Díky izolaci vůči ostatním státům u nás téměř nezasahují drogovou scénu tradiční drogy, jako je např. heroin, kokain, hašiš, LSD. Zejména tyto typy drog se stávají předmětem ilegálního obchodu s drogami, který se v podobě organizovaného zločinu rozrostl prakticky na všech kontinentech. Drogy se začínají šířit čím dál častěji do širších vrstev společnosti. V nižších a středních vrstvách začíná vznikat nová drogová subkultura, která reaguje na problémy druhé poloviny dvacátého století. Mládež má dost konzumního stylu života, sociální rozporů a všech forem individualismu. Svět prožívá rozčarování z dlouhodobých vleklých válečných konfliktů v Koreji a ve Vietnamu. Rodí se hnutí hippies a dochází k rozsáhlé expanzi užívání omamných a psychotropních drog.

U nás dochází k rozmachu užívání drog v sedmdesátých letech, tedy zhruba s desetiletým zpožděním oproti západním zemím. Naše drogová scéna je zastoupena odlišnou kategorizací drog. Naši uživatelé drog jsou téměř výlučně odkázáni na domácí produkty nebo ilegální úniky z farmaceutického průmyslu a zdravotnické sítě. Mezi nejčastější zneužívané formy užívání drog patří čichání těkavých látek, zneužívání léku, jako je fenmetrazín, dexfenmetrazín, bromadryl, algena, leprisal – též známy pod pojmem esíčka, valoron, triphenidyl, alnagon, kodein. Mezi podomácku vyráběné drogy patří droga číslo jedna pervitin, z podomácky vyráběných opiátů je to především braun (Nožina, 1997, s. 102-107). Zneužíváno je i konopí, které bylo pěstováno na jižním Slovensku v okolí Galanty a Sladkovičova pro textilní a farmaceutický průmysl. Po roce 1989 dochází u nás vzhledem k novým politickým a ekonomickým změnám k drogovému boomu.

Pojem závislost

V odborné literatuře existuje řada pojetí a definic drogové závislosti. Jak uvádí J.Presl (1995, s.11) můžeme hovořit bezprostředně o onemocnění. Jako důkaz pro toto tvrzení udává přijetí tohoto medicínského modelu pojetí závislostí do Mezinárodního klasifikačního seznamu onemocnění. Definice se postupem času proměňovaly, ale lze říci, že jejich základem vždy bylo několik bodů.

  • Nezvladatelná, neodolatelná touha po opakování braní drogy
  • Tendence ke zvyšování dávek
  • Existence psychické či fyzické závislosti na určité droze, vyjádřená přítomností tzv. abstinenčního syndromu psychického nebo fyzického typu
  • Negativní důsledky pro jedince a společnost
Nešpor (2003, s.14) diagnózu závislosti doplňuje dalšími dvěma body:
  • Postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo zotavení se z jejího účinku
  • Pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození jater nadměrným pitím (depresivní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení“.

Je nutné ale říci, že jednotlivá kritéria závislosti mohou být vyjádřena u jednotlivých drog různou intenzitou, nebo mohou zcela chybět. U některých drog může být výrazně snížena tendence ke zvyšování dávek, nebo např. u halucinogenů lze těžko mluvit o závislosti klasického typu. Nutno zdůraznit, že na celou oblast problematiky návykových látek se nelze dívat černobílým pohledem, ten může být výsledkem výrazného zjednodušování situace.

Druhy závislostí

V klasickém medicínském pojetí závislostí se vžilo rozlišování fyzické (somatické, biologické, tělesné) závislosti a závislosti psychické –duševní (Nožina, 1997, s.12).
Psychická závislost je duševní stav, který vzniká konzumací drogy a projevuje se nutkavou touhou tento stav opakovat. Touha po droze, (neboli nutkavost brát opakovaně) se dá nazvat bažením, které je mnohdy nahrazováno termínem craiving. Intenzita psychické závislosti může být různá. Od pouhého přání, kterému lze odolat až po dychtivé, neodolatelné a opakující se bažení po droze, i když člověk drogu ani požívat nechce a považuje své jednání za nerozumné. Vznik psychické závislost nebývá spojován jen s pouhým pasivním aktem užití drogy, ale vstupují zde další okolnosti, které psychickou závislost spoluutvářejí. Jde např. o prostředí, jistou společnost, dobu, formu drogy anebo rituál, který je s užíváním drog spojený. I psychická závislost může být provázena fyzickými projevy, jako je pocení, třesení apod., tedy klamnými abstinenčními příznaky. Je důležité se zmínit o tom, že psychická závislost je nejsilnějším faktorem který vede k opakovanému užívání drog.

Fyzická závislost vzniká v případě, že organismus, který je dlouho zatěžován užíváním drog, přijme drogu do své látkové výměny a na její vysazení reaguje formou abstinenčních příznaků. Ty se projevují fyzickými projevy, které mohou být velice intenzivní a v mnohým případech i životu nebezpečné. Abstinenčních příznaků může být celá řada – zívání, slzení, pocení, zvýšená teplota, třes, husí kůže, nechutenství, úzkost, zácpa, pocity horka a chladu, pokles krevního tlaku, bolesti kloubů, epileptický záchvat apod. Souhrn abstinenčních příznaků, které se vykytují pohromadě, se nazývá abstinenčním syndromem.

Nešpor (2003, s.30-42) se zmiňuje i o dalších formách návykového chování, které jsou charakteristické tím, že zde nejsou přítomny drogy. Například: patologické hráčství, závislost na práci, závislost na nakupování, závislost na sexu, návykové chování ve vztahu k počítačům aj.

Příčiny vzniku závislostí

Na otázku proč lidé berou drogy neexistuje jednoznačná odpověď. U drogových závislostí jsou příčiny velmi komplexní. S. Kudrle (cit dle Kalina I, 2003, s.91) uvádí, „že zatím nebylo jednoznačně prokázáno nic, co by jednoznačně prokazovalo predispozice pro vznik závislosti“.
Jde tedy vždy o kombinaci celé řady faktorů,působících na osobnosti jedince. Podle J. Presla (1995, s.48) existuje řada různých teorií o možných příčinách drogové závislosti, všechny tyto teorie vidí příčinu ve vzájemné kombinaci následujících okruhů:

  • Osobnostní charakteristiky-dědičnost
  • Vlivy prostředí
  • Přítomnost drogy a její charakteristiky

Do prvního okruhu lze zařadit obecné biologické faktory, které mohou rizika pozdějšího vývoje zvyšovat. Jde o nejrůznějším způsobem vzniklá prenatální poškození plodu vedoucí k narození celkově slabého jedince. Svoji roli zde hraje příliš vysoký, čipříliš nízký věk matky. Svoji specifickou roli zde mohou mít otázky dědičnosti. Je prokázáno, že v rodinách osob závislých na alkoholu je riziko vzniku závislosti u potomstva zvýšeno, i když jsou odstraněny jiné působící faktory (odděleně vychovávaná jednovaječná dvojčata) J. Presl ( 1995, s. 49). Svoji roli při vzniku závislostí mohou hrát i psychogenní vlivy a faktory pro rozvoj abúzu návykových látek. Psychogenní faktory můžeme najít již v období nitroděložního vývoje a období porodu. V tomto případě podle S. Kudrleho (cit dle Kalina I, 2003, s.92) „nejde o biologické faktory perinatálních poškození, ale o souvislosti psychických zážitků, tedy o prožívání toho, co eventuálně působilo nějaké biologické poškození.“ Ktěmto poznatkům vedou současné výzkumy v oblasti vědomí, kde respondent často znovu prožívá sekvence zážitků související s těmito perinatálními traumaty a dokončuje psychologickou práci na jejich přijetí a integraci. Podle J.Presla (1995, s 49-50) má vysoké procento osob s pozdějšími drogovými problémy premorbidně stanovitelnou psychiatrickou diagnózu. Nejčastěji se jedná o sklon k poruchách emoční sféry, především náchylnost k patologickému smutku a k depresím. Dále se zmiňuje o dvou typech skupin lidí, které mohou být více ohroženy závislostmi. Pro tu první je charakteristické, že se jedná o lidi zvýšeně citlivé, zranitelné a úzkostné. Tito lidé trpí většinou vlastní nedostačivostí vůči svému okolí a těžko navazují uspokojivé vztahy, mají problémy s komunikací, jsou zraňováni ve vztahu k autoritám. Je pak pochopitelné, že takto strukturovaní jedinci zaujmou větší náklonnost ke stimulačním drogám, které jim dávají to co se jim nedostává. Stejně jako u druhého typu lidí, kteří jsou více extrovertně zaměření a u kterých se objevuje snížená schopnost koncentrace, sklony k impulsivitě,větší reaktivita ke svému okolí apod. Pro takto strukturované jedince může být osudné setkání s drogami opiátového typu u kterých prožívají nepoznaný stav vnitřního klidu a míru.

Do druhého okruhu, který se zabývá vlivem prostředí, lze zařadit působení všeho co nás obklopuje. Jde především o kontext vztahů jedince s okolím, které působí na jeho formování v oblasti zrání, případně toto zrání brzdí, nebo deformuje. Je celá řada vlivů, které se podílí na formování osobnosti. Ať už jde o rasovou příslušnost, společenský status rodiny, úroveň sociální zajištěnosti. Lze říci, že jinak formuje zrání člověka život na vesnici a jinak na sídlišti velkoměsta. Velký vliv na utváření jedince má kvalita rodinných vztahů,případně absence rodiny vůbec. Dalším významným faktorem zvyšujícím riziko drogového problému je vliv vrstevníků, kamarádů, part čirůzně strukturovaných společností. V období dospívání může znamenat názor vrstevníků a touha jedince zařadit se mezi vrstevnickou společnost větší hodnotu než tradiční hodnoty primárního rodinného systému.Svoji roli zde mohou sehrát i různé subkultury, které mohou být dokonce zaměřené proti braní drog nicméně zvyšující riziko v ostatních protispolečenských postojích, také subkultury prosazující určitou životní filosofii, kde role drog může sloužit jako módní prostředek pro dosažení příjemného stavu a k pocitu sounáležitosti.

V posledním okruhu je potřeba zdůraznit roli drogy a její charakteristiky jako faktoru ovlivňujícího vznik závislostí. Podle J. Presla (1995, s.59) nelze tento faktor vyloučit.. Jednoduše řečeno, kdyby drogy kolem nás neexistovaly, problém by těžko vznikal.

P. Mühlpachr ( 2002, s. 37) uvádí další faktor příčinu vzniku závislostí a tím je podnět. Ten podle něho dává do pohybu ostatní zmíňené faktory . S. Kudrle (cit dle Kalina I, 2003, s.93) se zmiňuje i o spirituální úrovni v oblasti vytváření závislostí. Zmiňuje se o potřeběčlověka hledat něco, co přesahuje, co se vztahuje k nejvyšší autoritě, toho co dává životu smysl, naproti pocitům existencionální prázdnosti, depresím, ztrátám smyslu bytí. Určité procento závislých mladých lidí hledalo původně v drogách tyto přesahující potřeby, proto se také v této souvislosti objevují novodobé rituály zasvěcování a kultovní aspekty.

Fáze vývoje závislostí

Základní rozdělení používá tyto termíny: úzus, abúzus, misúzus
Úzus je užití, tedy v podstatě užívání drogy jako léku. Takové užívání je ve shodě s oprávněnými zájmy společnosti, pokud je v omezeném, kontrolovaném množství. Jeho důsledkem nevznikají problémy s poškozením zdraví, nepůsobí negativně na chování člověka, neohrožuje mezilidské vztahy a ekonomické poměry jednotlivce a jeho rodiny.

Abúzus je zneužívání, přesněji nadužívání. Jde už tedy o takovou formu užívání drog, které nepříznivě ovlivňuje fyzický a duševní vývoj člověka. Důsledkem nadužívání může být trvale poškozené zdraví, sociální a ekonomický propad.

Misúzus je termín, kterým je označována nevhodná aplikace léků. Není rozhodující zda lék předepsal lékař, byl získán ilegální cestou, nebo zcela jiným způsobem . Příkladem může být nevhodné podání běžných léků před jízdou automobilem.

Nožina (1997, s.15) uvádí další druhy dělení abúzu:

  • Příležitostně –experimentální zneužívání, jde o experiment
  • Rekreační zneužívání, uživatel nekupuje drogy, ale také je neodmítá (např. na večírku)
  • Příležitostné zneužívání, uživatel kupuje a používá při určité příležitosti
  • Intenzivní zneužívání, velice časté vedoucí téměř k dennímu zneužívání
  • Nuceně závislé zneužívání – nezbytné a nucené užívání drog, denně nebo i vícekrát za den

Kategorizace drog

Existuje řada definic a pohledů na pojem droga. Göhlert (2001, s. 18) se zmiňuje, že pojem droga je vypůjčeno z francouzského „ drogue“, vyskytujícího se ve 14.století a obecně označuje sušené, tedy živočišné nebo rostlinné suroviny. V anglicky mluvících zemích je termín „ drug“ označením především pro lék Světová zdravotnická organizace (WHO), uvádí definici že droga je „jakákoliv látka, která po vpravení do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více jeho funkcí“. Pro účel této práce postačí uvést, že droga je označení pro přírodní, syntetickou nebo polosentytetickou látku, která způsobuje změnu vědomí, nálady, povzbuzení nebo utlumení životních funkcí a vyvolání mimořádných zážitků.

Drogy lze členit podle různých kritérií. V zásadě se dělí na legální a nelegální. K legálním drogám, tj.těm, které jsou společensky tolerované, patří např. alkohol a tabák, ale také například kofein v kávě apod. Drogy jsou spojené také s různou mírou rizika. Jedním z hlavních rizik je možná ztráta kontroly nad původně občasnou konzumací a postupný vznik závislostí. Toto riziko je spojeno se všemi drogami, tedy i stěmi nejvíce tolerovanými a zdánlivě neškodnými. Míra rizika vzniku závislostí slouží tedy jako hlavní kriterium na dělení drog na měkké a tvrdé. Tedy na drogy s akceptovatelným, přijatelným rizikem a s rizikem nepřijatelným. První skupina je charakteristická tím, že drogy lze v podstatě užívat v přijatelných intervalech a vpřijatelných množstvích, aniž by došlo v neúnosné míře k závislosti Do té první kategorie patřípředevším káva, tabákové výrobky, produkty konopí. Mezníkem mezi měkkými drogami a tvrdými je alkohol. Pro naší práci bude důležité následující dělení tvz. nelegálních drog. Dělení nebere ohled na to, zda se jedná o přírodní nebo syntetické drogy, ani na uvedenou míru rizika vzniku závislostí:

  • Konopné drogy-látky obsažené v konopí, marihuana, hašiš
  • Halucinogenní drogy-LSD, fencyklidin(PCP), psilocybin, meskalin,
  • Stimulační drogy-efedrin, pervitin, kokain, speed, crack
  • Opiátové drogy-opium, kodein, morfin, dolsin, braun, heroin, metadon
  • Těkavé látky – organická rozpouštědla, lepidla (toluen,vulkan)
  • Léky-analgetika, hypnotika, sedativa, trankvilizéry

Uvedené dělení a zastoupení drog není úplné. Existují stovky zástupců v jednotlivých kategoriích, zde uvedené druhy drog jsou ovšem takové, se kterými se setkáváme v současnosti v zařízeních poskytujících služby uživatelům drog. Dalším aspektem o kterém je potřeba se zmínit, je i rizikovost z pohledu způsobu užívání drog. Nejvíce rizikový způsob užívání je intravenózní způsob aplikace, vzhledem k často používanému, společnému sdílení injekčních setů. Tím je zvýšeno riziko přenosu virových onemocnění a viru HIV.

Důsledky užívání droga

Problematika drogových závislostí není pouze problémem jedince, kterého se bezprostředně týká, ale je zařazena do kontextu celé společnosti. Jde o cirkulární fenomén, kdy společnost svým vývojem a přijatými hodnotami spoluutváří prostředí, ve kterém její jednotlivci vyrůstají. Na druhé straně jedinec má vliv na utváření společnosti a zpětně na její hodnoty. Důsledky užívání drog vykazují znaky sociálně patologických jevů. Život jedince užívajícího drogy je poznamenán fyzickým, psychickým a sociálním propadem. Pro společnost je to především problém spojený s nelegálními drogami, problém s nekontrolovaným tokem peněz černé ekonomiky, s rizikovými zdravotními aspekty vzhledem k ostatní části společnosti. Z pohledu ekonomiky jsou to významné náklady spojené s léčbou vírových onemocnění, náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody, samotné léčby a resocializace uživatelů drog. A nezanedbatelný je i problém z pohledu absence potencionálních daňových poplatníků.

Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti ve výroční zprávě o stavu drog v roce 2003 uvádí že v roce v 2003 bylo odhadováno 30 000 problémových uživatelů drog, z toho 11 000 uživatelů heroinu a 19 000 uživatelů pervitinu. Z pohledu zdravotních důsledků uvádí celkem příznivou situaci ve výskytu předávkování heroinem, či pervitinem, který zůstal na úrovni roku 2002. Oproti tomu dochází v posledních letech k mírnému nárůstu předávkování těkavými látkami, což ukazuje na trvající podceňování tohoto problému a také na to, kam by se v budoucnu měla zaměřit léčebná a Harm reduction intervence. V roce 2003 bylo poprvé zaznamenáno úmrtí na předávkování MCDMA (extází). Dále v tomto roce bylo na pracovištích soudního lékařství a toxikologie zaznamenáno 222 úmrtí na předávkování omamně psychotropními látkami. Z toho 167 případů předávkování psychotropními léčivy. S nelegálních drog to byly opiáty ve dvaadvaceti případech (22), těkavé látky také ve dvaadvaceti případech(22) a pervitin v devíti případech (9). Oproti tomu nebylo zaznamenáno úmrtí v důsledku konopných drog, kokainu a metadonu. Ze 167 případů předávkování psychotropními léky bylo zachyceno 91 případů předávkování benzodiazepiny , vč. flunitrazepamu.

Co se týče infekcí spojených s užíváním drog, je situace výskytu HIV infekce mezi injekčními uživateli, konec konců také výskytu HIV infekce obecně, od poloviny 90. let minulého století stabilizovaná. Ročně jsou hlášeni 1 až 4 nový HIV pozitivní injekční uživatelé drog. V ČR bylo k 31.12.2003 evidováno celkem 664 HIV+ osob s trvalým pobytem na území ČR, z toho je 26 injekčních uživatelů drog (IUD) a u dalších jde současně o IUD a homo/bisexuály. Vpřípadě akutních vírových hepatitid typu B a C dochází v rozmezí let 1996-2003 k poklesu hlášených akutních případů obou typů parentální virové hepatitidy. Např. v roce 1999 v incidenci výskytu VHC se jednalo o 211 případů ze strany injekčních uživatelů, v roce 2003 byl zaznamenán pokles na 118 případů. Ze strany psychiatrické komorbidity v roce 2003 bylo uskutečněno celkem 4 636 hospitalizací na poruchy spojené s užíváním nelegálních návykových látek. Mezi nejčastější poruchy patří poruchy osobnosti, neurotické poruchy a afektivní poruchy.

Drogová kriminalita nezaznamenala v roce 2003 výrazných změn. Dle údajů NPC a Generálního ředitelství cel bylo v roce 2003 stíháno za trestné činy nedovolené výroby a držení omamných látek 2 357 osob, což je o 357 (17,9%) více než v roce 2002. Počet zjištěných drogových činů klesl v r. 2003 o 13,2% na 3760, oproti roku 2002, kdy bylo evidováno 4330 zjištěných drogových trestných činů.

Z pohledu důsledků užívání drog je potřeba se zmínit i o rizicích možné sociální exluze. K problémům spojeným s užíváním drog patří také zhoršené rodinné vztahy, vztahy s pracovním a školním prostředím, nižší dokončené nebo nedokončené vzdělání, nezaměstnanost, nižší sociálně ekonomický status, špatná bytová situace, které mohou vést k bezdomovectví, prostituci nebo k další kriminalitě. Kumulace těchto problémů může vést i k sociální exluzi, tj. vyloučení jedince ze společnosti. Poslední výzkum CVVM ukázal, že uživatelé drog se stávají jednou ze skupin společnosti, která není veřejnosti příliš tolerována. ( Mravčík, 2004, s.34-48 )

Protidrogová politika ČR

Historie vývoje

V 19. a ve 20. století se v šíření a zneužívání drog rozlišují tři období.
Do roku 1960 se drogy pokládaly za odborný problém, kterým se zabývalo pouze pár erudovaných specialistů. Lékařů-psychiatrů na straně léčby a kriminalistů na straně potírání trestné činnosti.

Od roku 1960-1990 se drogy zejména v západních zemích stávají problémem hlavně společenským, který zasahuje mnoho vrstev společnosti. V tomto období dochází v USA a v západní Evropě k výraznému nárůstu užívání drog s vážnými zdravotními a sociálními důsledky v jejichž důsledku vznikají nové koncepce a přístupy drogových politik.

Od roku 1990 je problém v akčním plánu VS OSN z r. 1991 již charakterizován jako problém globální, stejně jako migrace, životní prostředí, infekční nemoci, nebo přelévání kapitálu

V světové strategii boje proti drogám je hledán vyvážený přístup, především na základě globálního, již zmíněného akčního plánu VS OSN z roku 1991. Tento plán stanovil ústřední pojem „vyvážený přístup“ (balanced approarch), který označuje rovnováhu mezi represí a prevencí a podporuje opatření jak na straně nabídky drog tak na straně poptávky po ní. Každá země si však v rámci vyváženého přístupu hledá vlastní profil této rovnováhy. Do všech těchto profilů se promítají čtyři základní modely protidrogové politiky.

Model „prohibice a represe“ , cílem tohoto přístupu je snaha soustředěna na potlačení užívání všech drog s heslem „společnost bez drog“ Jako ukazatel úspěšnosti jsou používány kriminoepidemiologické údaje (množství zabavených drog, počet usvědčených a odsouzených pachatelů), dále je zde uváděn počet osob, které přišly v životě aspoň jednou do kontaktu s ilegální drogou (celoživotní prevalence). Kalina (2003, I, s.18) uvádí: „V modelu prohibice a represe je výrazná tendence kontakt s drogou ukrývat. Nejen prvokonsumenti, ale i problémoví uživatelé a závislí unikají evidenci a vzniká skrytá populace, jejíž zdravotní a sociální problémy jsou mimo dosah pomáhající intervence.“

Model „minimalizace škod“, zde je kladen především důraz na předcházení škodám a k omezení obchodu s drogami. Měřítko úspěšnosti je snižování počtu uživatelů drog u kterých dochází k závažným zdravotním, psychickým nebo sociálně ekonomickým škodám. Tento model vychází z filosofie pragmatismu, že drogy tady byly, jsou a budou i v budoucnu. Je zde proto také výrazná tendence rozlišovat drogy na měkké a tvrdé s ohledem na míru zdravotní a sociální škodlivosti.

Model “ochrany veřejného zdraví“, cílem tohoto přístupu je redukce zdravotně škodlivých jevů v populaci. „Public health“ model klade důraz na prevenci šíření uživatelského chování, součástí je ale rovněž i prevence šíření HIV/AIDS a hepatid B a C. V podstatě jde o specifickou podobu „ minimalizace škod“

Model „kulturní integrace“, cílem tohoto modelu je snaha omezit užívání jak legálních, tak ilegálních drog a podřídit užívání ilegálních drog běžným regulačním mechanismům, které byly vytvořeny ke kontrole „přijatelného“ chování, jako například u konsumace alkoholu a tabáku. K zvládání následků jsou zde potom přijímána obdobná systémová opatření jako u jiných problémů. V podstatě do jisté míry jde o „normalizaci drogového fenoménu“. Problémy ke kterým dochází ve spojení s užíváním drog nejsou považovány za mimořádné a z principu odlišné od problému drog legálních nebo jiných zdravotně sociálně patologických fenoménů.

Vyvážený přístup s rozdílnými profilacemi jednotlivých modelů představuje hlavní proud ve většině zemí. OSN jako celek a jeho zvláštní orgány pro boj s drogami (UNDCP), USA a skandinávské země tradičně prosazují model „společnosti bez drog“ Ostatní modely jsou akceptovány a rozvíjeny více ve vyspělých zemích Evropy. Také politika EU a evropské úřadovny WHO jsou vůčitěmto modelům otevřenější. Za nejlepší strategii směřující k řešení budoucích problémů v oblasti zneužívání návykových látek EU považuje komplexní a vyvážený přístup vycházející ze široké celospolečenské, meziresortní, mezioborové a mezisektorové spolupráce postavený na rovnováze snižování nabídky, poptávky po ilegálních drogách, léčby včetně harm reduction a resocializace. Přitom represe i prevence je zde chápána jako vzájemně se povzbuzující prvky. (Kalina I, 2003, 18-21)

Jiným vývojem prošly postkomunistické země bývalých zemí východní Evropy. Díky své uzavřenosti a důkladné vnější kontrole zabraňovaly sice šíření drog, zároveň svojí ideologizací znemožňovaly vytvoření účinných obranných mechanismů. Problém drog byl tabuizován a spojován především s upadající morálkou západních zemí. Skutečný rozsah byl zatajován a informace nebyly přístupné ani veřejnosti ani odborníkům.Větší pozornost státu a vládních orgánů drogový problém vzbuzuje až koncem 80. let v souvislosti s pronikáním západních, ideologických a kulturních směrů do ČSSR.

Součástí boje se stává i boj proti drogám. V roce 1989, čtyřicet let po začátku socialistické éry, vychází první právní úprava zahrnující ochranu společnosti nejen před alkoholem, ale i nealkoholovou toxikománií.Tato opožděná snaha již prakticky nemá vliv na etablovanou domácí drogovou subkulturu. Nová legislativa, tvořena na specifické socialistické podmínky již nestačí na novou situaci po roce 1989, která znamená velkou proměnu domácí drogové scény. Nastává drogový boom a ukazuje se, že zájem o drogy v naší společnosti je obrovský. ( Nožina, 1997, s.298)

Změny po roce 1989

Nová porevoluční doba byla charakteristická celkovým uvolněním poměrů a snížením vnější sociální kontroly. I když domácí trh stále ovládá především domácí produkce je stále častěji doplňována dovezenými drogami. Zejména heroinem. ČR se postupně stává významnou tranzitní zemí a část provážených drog se dostává k domácím uživatelům. Nabídka vede k testování trhu a částečně je nabízena jako odměna za protislužby. Domácí skupinky se více propojují, začíná se formovat zcela samostatný trh s nabídkou a poptávkou. Drogy začínají expandovat, přibývá hodně experimentátorů a rekreačních uživatelů. Výrazný zlom nastává po roku 1994 , kdy se ČR stává cílovou (spotřebitelskou) zemí z hlediska mezinárodního nezákonného trhu. Těsně před dosažením konvertibility české měny dochází k masivní expanzi kvalitního a levného heroinu na domácí trh. Významně začíná růst uživatelů heroinu, před tradičními uživateli pervitinu, i když ten si pořád drží své postavení. Domácí produkce ale ztrácí obecně svůj význam. Ve velkoměstech se začíná formovat otevřená drogová scéna s významných finančním obratem, konkurenčním bojem a s výraznou drogovou kriminalitou. V posledních letech vykazuje domácí drogová scéna stabilizující charakter v užívání pervitinu a heroinu, naopak výrazně stoupá užívání marihuany a tanečních drog.

Protidrogová politika v České republice nemá dlouhou tradici. V bývalém Československu vznikla v roce1991 Federální komise pro narkotika jako poradní orgán federální vlády. Její činnost komplikoval předznamenávající rozpad federace. Komise navázala některé mezinárodní styky a připravovala koncepční a programový dokument, který však již nestačil být projednán. Po volbách v roce 1992 již ve své činnosti komise nepokračovala.

Po roce 1993 vznikem samostatného Českého státu se začala vláda ČR systematicky zabývat protidrogovou politikou a jako svůj poradní orgán ustanovila Mezirezortní protidrogovou komisi (MPK). Ta ve velmi krátké době zpracovala první vládní program, který byl přijat s názvem: “Koncepce a program protidrogové politiky státu na období 1993-1996“ V tomto dokumentu se vláda přihlásila k vyváženému přístupu ve smyslu Globálního akčního plánu OSN z r. 1991. Podle Kaliny (2003, I, s.34) lze dokument vyjádřit heslem: „Je lepší užívání drog předcházet než léčit závislé, je lepší předcházet a léčit, než trestat, represe však musí účinně nastoupit všude tam, kde prevence selhává“ Důležitou částí dokumentu bylo zmapování situace v oblasti drog a dále byly definovány zásady protidrogové politiky a určeny hlavní priority na tříleté období. Díky vytvořeným prioritám mohl vzniknout pod Ministerstvem zdravotnictví Inspektorát OPL k naplnění mezinárodní legislativy, dále vytvoření drogové epidemiologie a v oblasti prevence uvádělpříklady nových typů zařízení jako Kontaktní centra, denní stacionáře, terapeutické komunity, která dosud nebyla známa a vyjadřoval podporu k jejich rozvoji. Dokument dále stanovil základní mechanismy spolupráce v rámci protidrogové politiky na centrální ale i regionální úrovni. Jako významný pilíř dalšího rozvoje bylo zřízení okresních protidrogových koordinátorů a byla zdůrazněna úloha nestátního neziskového sektoru jako poskytovatelů služeb a partnerů vlády ve vytváření a realizaci protidrogové politiky státu.

Druhá vládní koncepce a program na období 1998 –2000 již mohl hodnotit úspěchy z předchozí období a vycházet z dat vzniklého systému drogové epidemiologie. Koncepce se dále hlásí k vyváženému přístupu. V oblasti represe si dává za úkol vytváření legislativních nástrojů k potlačování organizovaného obchodu, ale i k potlačení pouliční dostupnosti drog. V oblasti administrativní kontroly je zaměřena činnost na důslednou kontrolu v zacházení s OPL včetně prekurzorů. V oblasti primární prevence je to zejména podpora v zavádění účinných preventivních programů (např. Minimálního preventivního programu do škol) V oblasti sekundární a terciální prevence je to zejména dostupnost včasné intervence a léčebné péče, programy Harm Reduction, detoxifikační jednotky a doléčovací zařízení, poprvé se taky mezi prioritami objevuje alternativy k potrestání a programy ve věznicích.

Zatímco protidrogová politika v 90. letech usilovala především o to, aby nastartovala koordinační mechanismy a programy prevence, léčby a resocializace , cílem další etapy bylo doplnit chybějící typy programů a služeb prevence a zahájit činnosti nezbytné k tomu, aby byly vytvořeny nástroje na hodnocení jejich kvality a efektivity. Touto strategií se zabývá především koncepce vládní protidrogové politiky na období 2001 – 2004. Zvyšování efektivity a kvality realizovaných opatření je rovněž ústředním tématem Akčního plánu EU-boje proti drogám na období 2000-2004. Protidrogová politika začíná definovat Minimální standardy poskytované péče, připravuje se proces certifikace jednotlivých zařízení, připravují se nástroje evaluace. Systém národní protidrogové politiky státu platí v EU za dobře hodnocený a v řadě aspektů srovnatelný s vyspělými zeměmi EU. (Kalina I, 2003, s. 33-38)

Legislativní rámec

Obchod s drogami, produkce i jejich zneužívání má stále globálnější charakter. Proto se mezinárodní společenství a instituce snaží přijímat vhodná opatření a průběžně reagují na aktuální vývoj v této oblasti. V tomto směru jsou aktivní jednak regionální seskupení jako je Evropská unie, Organizace amerických států nebo celosvětové instituce , zejména OSN a WHO. Většina států podílejících se na jejích činnosti postupně dosáhla společného konsensu v základních otázkách přístupu a dopracovala se kpřijetí řady mezinárodních úmluv. Klíčový význam v celosvětovém měřítku i z pohledu České republiky má Organizace spojených národů a její tři nejvýznamnější dohody týkající se OPL:

  • Jednotná úmluva o OPL z roku 1961, ve znění Protokolu z roku 1972 o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č.458/1991 Sb.)
  • Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971 ( vyhláška č.62/1989 Sb.)
  • Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s OPL z roku 1988 ( sdělení č. 462/1991 Sb.)

Mezi základní a všeobecné závazky smluvních stran patří přijetí legislativních opatření, která jsou nutná k omezení produkce, výroby, vývozu, dovozu, distribuce, obchodu, použití a přechovávání OPL. Na základě těchto přijatých opatření je formován v této oblasti i náš právní řád.V trestním zákoně je konkrétně vymezena legislativní úprava týkající se problematiky nelegálních drog, respektive souvisejících trestných činů. Jde zejména o § 187, 187 a, 188 o nedovolené výrobě a držení omamných a psychotropních látek a § 188 a o šíření toxikomanie.

Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi pak upravuje přestupkový zákon v § 30. Zákon č.167/1998 Sb. o návykových látkách je klíčovou normou upravující omezení v zacházení s omamnými a psychotropními látkami (OPL), přípravky a prekursory. Dále tento zákon vymezuje okruh produktů patřící mezi návykové látky a je zde uvedena obecná definice toho, co jsou OPL.

Z pohledu celkové přístupu k řešení drogové problematiky je významné, že platná právní úprava zakazuje neoprávněné držení jakéhokoliv množství OPL pro jakékoliv účely a porušení tohoto zákazu také postihuje různě odstupňovanými sankcemi. Nejpřísněji jsou postihovány neoprávněné převody držených OPL a samotné přechovávání uvedených látek v jakémkoliv množství pro jiného podle § 187 trestního zákona. Mírněji je stíháno přechovávání OPL v množství větším než malé pro vlastní potřebu ve smyslu § 187 a trestního zákona. Vedle skutkových podstat těchto trestných činů na tyto případy spadá skutková podstata přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi podle § 30 odst. 1 písm.j) zákona o přestupcích. Tímto přestupkem je postihováno držení drogy pro vlastní potřebu v množství, které nedosahuje rozsahu předpokládaného ustanovením § 187 a odst. 1 trestního zákona, tedy jejího držení v malém množství.

Komplexnost platné trestně právní úpravy v drogové oblasti zajišťuje potom také možnost postihu výroby, opatření a přechovávání předmětů určených k nedovolené výrobě OPL podle ustanovení § 188 trestního zákona a zakotvení skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle § 188a trestního zákona. Za všechny drogové delikty podle českého trestního zákona lze uložit trest odnětí svobody. Naše trestní právo však ve shodě se standardními evropskými úpravami disponuje řadou institutů, jež dávají uživateli drog šanci vyhnout se trestu odnětí svobody. V praxi je trest odnětí svobody ukládán u osob trestaných poprvé jen vpřípadě, pokud jsou trestány za mimořádně závažnou trestnou činnost (výroba obchodování, mezinárodní organizování apod.) Konzumentům drog, kteří se dopustí trestného činu v pouhém přechovávání drog pro vlastní potřebu, proto zpravidla není při prvním konfliktu se zákonem ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody, ale jiné druhy trestů více sledující převýchovný účel, nebo je před potrestáním dávána přednost vhodným alternativním řešením. Tento přístup vytváří podmínky pro postupné dosažení optimálního poměru prevence, represe a léčby.

Typy protidrogové prevence

Protidrogová prevence je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) rozdělena v teorii i praxi na primární, sekundární a terciální.
Primární prevence si klade za cíl předcházení užití drogy u populace, která s ní není dosud v kontaktu, nebo co nejdelší odložení prvního kontaktu s drogou do vyšších věkových kategorií. Tento typ prevence je realizován zejména formou edukačních a interakčních programů zaměřených na vytváření povědomí a informovanosti o drogách, podporu protidrogových postojů a norem, posilování zdravějších alternativ životního stylu bez drog.

Sekundární prevence předchází vzniku, rozvoji a přetrvávání závislostí u osob, kteří již drogu užívají, případně jsou již na droze závislí. Obvykle je tento termín užíván jako souborný název pro včasnou intervenci, poradenství a léčení.

Terciální prevence je zaměřena na předcházení vážnému nebo trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z užívání drog. Řadíme sem sociální rehabilitaci, doléčování, podporu v abstinenci, ale i prevenci zdravotních a sociálních rizik u neabstinujících klientů (tzv. programy Harm Reduction)

Síť zařízení realizující protidrogovou prevenci v ČR

V ĆR byl od roku 1989 vybudován systém léčebné a resocializační péče pro uživatele drog, který zabezpečuje poskytování klíčových služeb na celém území státu. Standardy odborné způsobilosti služeb, dané sekretariátem Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky státu definují celkem devět typů služeb:

  • Detoxifikaci
  • Terénní programy
  • Kontaktní centra
  • Ambulantní léčbu
  • Stacionární programy
  • Krátkodobou a střednědobou ústavní léčbu
  • Rezidenční péči v terapeutických komunitách
  • Následnou péči
  • Substituční léčbu

Detoxikační jednotky jsou určeny k zvládání odvykacích stavů a intoxikací drogou, které nevyžadují intenzivní péči v jiném zařízení, např. na jednotce intenzivní péče nebo ARO. Detoxikační jednotky jsou nejčastěji začleněny jako součást zařízení ke střednědobé nebo dlouhodobé léčbě závislostí, jako samostatná detoxikační jednotka v nemocničním komplexu.

Terénní programy mají za cíl vyhledat „skrytou populaci“ v jejím vlastním prostředí, navázat vztah důvěry a zprostředkovat další navozující péči. Terénní práce existuje v současné době ve formách samostatných programů nebo jako součást služeb kontaktních center.

Kontaktní nízkoprahová centra jsou zařízení, která jsou zaměřeny především na minimalizaci zdravotních a sociálních rizik. V současné době existují dva typy těchto center. Na malých městech se více profilují tzv. drogové agentury, které rozšiřují svojí nabídku i do ostatních typů prevence a forem doléčování. Je to zvláště zdůvodu, že na menších lokalitách neexistují další složky systému péče. Ve velkých městech je základní poskytovanou službou program zaměřený na minimalizaci zdravotních a jiných rizik. Jedná se o tzv. Harm Reduction programy. Součástí nabídky služeb jsou výměnné programy, informace, testy na hepatitidy a virus HIV, poradenství a zprostředkování léčby. Tyto služby jsou poskytovány formou přímo vzařízení nebo formou terénních prací. Cílovou skupinou, stejně jako u terénních programů jsou většinou nemotivovaní problémoví a rizikoví uživatelé, aplikující drogy intravenózní formou.

Ambulantní léčba je charakteristická tím, že probíhá bez vyčlenění klienta způvodního prostředí. Klient dochází do zařízení, kde se léčba poskytuje. Kromě farmakoterapie probíhá léčba formou individuální a skupinové terapie. Cílovou skupinou jsou zejména motivovaní klienti, kteří mají dobré sociální a rodinné zázemí. Za efektivní ambulantní program se považuje 3 kontakty klienta s léčebným zařízením během jednoho týdne po dobu 6 měsíců. Tato forma léčby se poskytuje většinou v AT ordinacích, což jsou ambulantní psychiatrická zařízení, která se zaměřují na alkoholové a drogové závislosti.

Stacionární programy patří do systému intenzivní ambulantní léčby, která je charakteristická tím, že je strukturovaná do rozsahu 20 a více hodin týdně. Klasický denní stacionář je v provozu 40 h týdně, tj. 8 h každý pracovní den. Těžištěm tohoto programu jsou různé formy skupinových terapií, doplněná o terapii individuální. Tyto terapie jsou v rovnováze s aktivitami rehabilitačními, edukačními a volnočasovými. Ve své podstatě tento druh léčby připomíná program terapeutické komunity s rozdílem, že klient po skončení programu jde spát domů. Cílovou skupinou jsou už klienti vykazující těžší a komplikovanější stupně závislostí. Nezbytnou součástí je souběžná sociální práce a práce s rodinou. Jako systém kontroly je důležitý proces monitorování abstinence formou testů na přítomnost drog, stejně jako u klasického ambulantního programu.

Krátkodobá (4-9 týdnů) a střednědobá (3-6 měsíců) ústavní léčba se provádí na specializovaných lůžkových odděleních nemocnic a v prostorách psychiatrických léčeben. Jde o vysoce strukturované léčebné zařízení pracující na principech terapeutických komunit a s náplní obdobnou jako v denní léčbě. Jde o skupinovou a individuální terapii, rehabilitační, edukační a volnočasové aktivity, dále práci s rodinou a sociální práci.

Rezidenční léčba v terapeutických komunitách zahrnuje obdobné vysoce strukturované programy v nichž jsou zastoupeny různé formy skupinové terapie, edukační a volnočasové aktivity. Významnou část však naplňuje práce na každodenním provozu zařízení. V terapeutické komunitě se více zdůrazňuje aspekt sociálně-výchovný a sociálně rehabilitační (resocializační) než aspekt zdravotnický, respektive psychiatrický. Pro rezidenční léčbu jsou indikovaní především klienti s dlouhodobou a těžkou drogovou kariérou, značně nezralí, nemotivovaní či výrazně problémoví z hlediska psychosociálního. Například s rozpadlým sociálním zázemím, s kriminální anamnézou, dlouhodobě nepracující atd.

Následné péče, nebo tzv. doléčovací programy jsou realizovány většinou formou podpůrného programu v kontextu chráněného bydlení nebo může také existovat jako samostatný ambulantní program. Forma podpory existuje v podobě specifické sociální práce v některých případech doplňována psychoterapií. Frekvence není tak častá jako u ambulantní péče, většinou se odehrává ve frekvenci 1x týdně, později i v delších časových intervalech. Důraz je kladen na podporu vlastní klientovi aktivity v opětovném začleňování se do společnosti. Program je limitován většinou do období jednoho roku.

Substituční programy jsou programy zaměřené na dekriminalizaci uživatelů drog, vedoucí k postupnému snižování dávek a později k úplné abstinenci. Program spočívá v kontrolovaném podávání náhradní drogy, udržující uživatele ve stavu bez abstinenčního syndromu. Náhradní látka je sice drogou, ale v množství a charakteristice látky s minimem psychotropního prožitku. Tato léčba je poskytována závislým jedincům na opiátových typech drog, způsobujících silnou fyzickou závislost. Cílovou skupinou jsou většinou závislí uživatelé na heroinu, u kterých selhaly jiné formy léčby a kteří jsou ochotni akceptovat podmínky léčby. Výhoda tohoto přístupu je, že droga není aplikovaná intravenózní formou zahrnující rizika přenosu virových a infekčních onemocnění.Klient substitučního programu se nemusí vracet do kriminalizujícího prostředí a obstarávat si peníze na drogu trestnou činností. V optimálním případě je schopen vést plnohodnotnou formu běžného společenského života, a to i v pracovním procesu s nadějí na úplnou abstinencí od drog.

Poslední kapitolou je forma poskytování služeb v oblasti primární prevence. Jedná se většinou o realizaci „ minimálních preventivních programů“ na školách, které vychází z koncepce Ministerstva školství tělovýchovy a mládeže. Co se týče školských zařízení, většina základních a středních škol má kromě výchovného poradce i metodika na primární prevenci, který má za úkol zajišťovat primární prevenci, mapovat situaci na škole a včas podchycovat jedince s drogovou zkušeností. Součástí školského systému jsou také pedagogicko psychologické poradny, do jejíchž rámce činností patří kromě individuálního poradenství také organizování seminářů školských metodiků, prázdninové pobyty pro děti a mládež apod. Na programy primární prevence se zaměřují i některé nestátní zařízení tzv., Prevcentra, které „minimální preventivní programy“ na školách doplňují.

V roce 2000 realizovalo protidrogovou prevenci 43 kontaktních center nestátních zařízení, 24 detoxikačních jednotek, 7 denních stacionářů, 1 státní ambulantní zařízení krizové intervence pro nezletilé uživatele drog, 13 oddělení státních psychiatrických léčeben pro krátkodobou léčbu drogově závislých, 16 terapeutických komunit, 4 státní pobytová oddělení krizové intervence pro mladistvé problémové uživatelé drog, 3 programy krizové intervence pro problémové uživatelé drog s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, 6 doléčovacích programů s chráněným bydlením, 8 pracovišť metadonové substituční léčbyv 7 městech. (Mezirezortní, 2000, s 6-7)

Kontaktní centra

Historie vývoje po roce 1989

Postupná specializace oboru návykových nemocí v rámci oborů péče o duševní zdraví se začala rozvíjet v průběhu druhé poloviny 20.století. Před rokem 1989 existovala v bývalém Československu síť tzv. AT ordinací, které se specializovaly na problematiku alkoholu a jiných toxikománií. Dále byly provozovány psychiatrická lůžková zařízení, speciální protialkoholní léčebny a záchytné stanice. V tomto období převažoval více medicínský model závislostí. Po roce 1989 v rámci restrukturalizace sítě zdravotních zařízení řada AT poraden zanikla. Systém léčebná péče se naopak začal rozšiřovat o nestátní a nezdravotnická zařízení, která začala reagovat na nové trendy v oblasti užívání návykových látek. Tyto nové trendy souvisely s větší otevřeností společnosti, se změnami životního stylu a s organizací nezákonného obchodu s návykovými látkami.

Postupně se měnila struktura organizací, poptávka po službách a podoba profesionálních zdrojů. Od medicínského modelu závislostí, který obsahoval kombinaci výchovných prostředků, farmakoterapii a tréninku se začalo postupně přecházet k biopsycho-sociálnímu přístupu k problematice závislostí. Zde byl dán základ pro mezioborovou práci. Kromě tohoto trendu bylo potřeba najít systém včasného kontaktu s nově se konstitující generací problémových uživatelů. Vlastně taková brána do systému služeb s nízkým prahem, kterou je možno vejít do programů léčby, ale také kvčasnému varování a snížení rizik důsledků užívání drog Dalšímu rozvoji vzniku kontaktních center pomohly zejména podněty ze zemí s dlouhodobější a sofistikovanou zkušeností. Významnou roli sehrály i obě počáteční národní strategie protidrogové politiky od doby rozdělení státu, které k provozu těchto typů zařízení přímo vyzývaly a poskytly metodické a ekonomické podmínky k jejich rozvoji. Pokud se jedná o vlastní charakteristiku kontaktních center jedná se o zařízení, které nabízejí své služby cílové skupině drogově závislých, která není v kontaktu s jinými zdravotním a sociálními institucemi (skrytá populace). K-centra překonávají psychologické a administrativní bariéry dostupnosti a umožňují této klientele přístup ke službám bez jakéhokoliv doporučení, přímo z ulice, anonymně a v neformálním prostředí, proto se také nazývají nízkoprahová („low threshold“).

Kontaktní centra ve velkých městech

První kontaktní centra vznikla u nás ve velkých městech (většinou krajských) na základě jasně pozorovatelné potřeby. Pro běžnou denní praxi v kontaktním centru ve velkém městě je charakteristické velký počet příchozích, kteří si zastávku v zařízení zakotvili do svých denních tras. Mnozí přicházejí pro instrumentální podporu nebo spíše jenom pro zdravotní, sociální nebo potravinový servis. Pracovníci zde reagují na daleko rušnější atmosféru, nepřehlednost, agresivitu nebo tendenci k vytváření stálé klientely „obsazující teritorium“.
Klientela se pohybuje většinou na hranici sociálního přežití. Práce je náročná zejména v hledání možností prostoru pro individuální kontakty, je zde kladen důraz k hledání morální síly k tomu, aby pracovníci neslevovali z individuálního přístupu ke klientovi. I když vrcholným cílem práce na kontaktním centru je zprostředkování další navozující péče nebo motivace k abstinenci, jenom doporučování do dalších služeb není vždy dostačující. Proto je zde kladen i velký a dlouhodobý nárok na vzdělávání pracovníků, tak aby pracovník uměl poskytnout danou službu na místě vpřípadech, že v tu chvíli neexistuje jiná odpovídající možnost. Pro kontaktní centra na velkých městech je charakteristické, že seznam služeb vychází převážně z terciální prevence, zaměřené na minimalizaci zdravotních rizik. Dále je důležité, že zde kontaktní centrum nemusí nahrazovat další složky sítě drogových služeb, protože ta je ve velkých městech dostatečně pokrytá.

Kontaktní centra na malých městech

Kontaktní centra v okresních městech byla často založena na podnět bývalých okresních protidrogových koordinátorů. Tyto podněty vždy nebyly vedeny analýzou potřeb cílové skupiny, ale snahou začít pracovat v dané oblasti. V počátku vzniku vývoje byl přebírán design kontaktních center z velkých měst a následkem toho si realizující týmy prošly tzv. obdobím „čekání na klienty“, protože takový model nebyl přizpůsoben potřebám místní drogové scény. Důsledkem této zkušenosti se postupně začal měnit i profil těchto zařízení. Zařízení začala upravovat koncepci programu podle specifik daných pro malý region. Těmito skutečnostmi jsou zejména malá anonymita pro uživatele drog a jejich blízké, menší rozsah lokalit je výhodou pro důkladnější práce represe, neexistují zde prvky systému péče v oblasti léčby, jako jsou doléčovací programy, denní stacionáře, psychoterapeutická centra apod. Postupně se začal opouštět „katechismus“ přístupu Harm reduction a služby začaly být rozšiřovány také o preventivní programy primární prevence, o edukační programy pro uživatele drog, dále o alternativní programy výkonu trestu ve spolupráci s Probační a mediační službou, o doléčovací programy, o pracovní programy chráněných dílen, o cílenější systematickou terénní prací apod. Současná podoba některých kontaktních center na malých městech připomíná agentury, kde profesionálně zdatní pracovníci zajišťují služby pro náročné klienty, kteří je potřebují nejvíce a svoje „portfolio“ rozšiřují i na jiné aktivity, ve kterých mohou zúročit svoje zkušenosti, znalost problematiky a nákladné tréninky. ( Kalina II, 2003, s. 165-170)

Situace v oblasti zneužívání návykových látek na okrese Třebíč

Charakteristika Třebíčského regionu

Třebíčský region je jedním z pěti územních celků kraje Vysočina. Třebíčský okres sousedí s okresy Jihlava, Znojmo, Brno venkov, Žďár nad Sázavou, Jindřichův Hradec. Svojí rozlohou a počtem obyvatel je druhým největším okresem po Žďáru nad Sázavou. Na území okresu Třebíč je 173 obcí a 6 obcí se statutem města.
K 31.12.2003 podle Českého statistického úřadu byl celkový počet obyvatel okresu 116 855 obyvatel. 62 210 obyvatel žije ve městech a z toho v samotném okresním městě 38 785 obyvatel.

Na konci roku 2003 bylo v Třebíčském regionu 87 podniků. Výše průměrné mzdy k uvedenému datu byla 15 279 Kč, která řadila Třebíčský okres spolu s okresem Pelhřimov na poslední místo v kraji Vysočina co do výše průměrného výdělku. Míra nezaměstnanosti Třebíčského regionu byla ke konci roku 2003 nejvyšší v kraji Vysočina a zdejší okres se řadí s 14% na poslední místa v ČR. Z pohledu kriminality bylo v roce 2003 zjištěno 1599 trestných činů. Z toho 1129 obecné kriminality, 200 trestných činů hospodářské kriminality, 10 skutků trestného činu loupeže, 34 trestných činů vloupání do bytů, 4 trestné činy znásilnění. V roce 2003 oproti jiným letům nebyl zaznamenán trestný čin vraždy. Počtem trestných činů se řadí v kraji Vysočina na třetí místo před Jihlavou a Žďárem nad Sázavou.

V samotné Třebíči, jak bylo uvedeno na začátku kapitoly, žije kolem 40 000 obyvatel, z toho asi jedna čtvrtina obyvatel se přistěhovala s výstavbou Jaderné elektrárny v Dukovanech. Dále ve městěčástečně fungují třivětší průmyslové firmy, kde podíl míst neustále kolísá se zajištěním dalších zakázek. Největší závod na výrobu obuvi ukončil svojí činnost v roce 1999 a tím se dostalo do evidence Úřadu práce více jak 9OO zaměstnanců tohoto podniku bez možnosti uplatnění vpříbuzném oboru. Rozvoj nových podnikatelských aktivit je velice pomalý a s tím i nárůst nových pracovních míst. I když v poslední době byly vytvořeny nová pracovní místa, která vznikla výstavbou nových supermarketů, situaci to výrazně neřeší a nezaměstnanost je jedním z hlavních problémů města. Dalším městem okresu je Náměšť nad Oslavou, která má asi 8000 obyvatel. Město leží na trati Brno Třebíč a je vzdáleno asi 30 km od Brna. Náměšť n. Oslavou je specifická blízkostí vojenské posádky na armádním letišti Vícenice. Vojenská posádka tvoří bez mála jednu třetinu pracovních příležitostí v Náměšti. Dalším významným městem okresu jsou Moravské Budějovice. Je to druhé největší město okresu, kde žije přibližně 12 000 obyvatel. Moravské Budějovice leží asi 30 km od Třebíče směrem na Znojmo, které je vzdálené asi 30 km. Možnost zaměstnání poskytuje převážně Jaderná elektrárna Dukovany, jeden větší strojírenský podnik, jeden větší zemědělský podnik a síť obchodů a jednotlivých služeb.

Charakteristika drogové scény

Monitoring drogové scény na okrese zajišťuje převážně Kontaktní centrum drogových závislostí v Třebíči, které vyhledává uživatele drog formou terénních prací přímo v jejich vlastním prostředí. Kontaktní centra spolupracují s jednotlivými krajskými stanicemi hygienické služby na sběru dat. Spolupráce spočívá především v hlášení tzv. registrů problémových uživatelů drog, které jsou podkladem pro zpracovávání epidemiologických statistických dat. Alkohol a tabákové výrobky jsou prvotními drogami, s kterými se mladí lidé setkávají pro jejich snadnou dostupnost. V drogové scéně na okrese z oblasti nelegálních drog převládá užívání marihuany. Následuje extáze a tripy LSD. Sezónní záležitostí jsou zejména halucinogenní houby lysohlávky a surové opium z naříznutých makovic. Z tvrdých drog je nejrozšířenější užívání stimulační drogy pervitinu, z opiátů je to ojediněle braun nebo heroin. Jako stále podceňovaná se ukazuje inhalace rozpouštědel, která ukazuje oproti jiným letům mírný nárůst. Převažuje polymorfní forma užívání s trendem spíše k víkendovému a rekreačnímu užívání drog. Oproti jiným okresům se nevyskytuje ve větší míře domácí výroba drog. Podle výpovědí klientů je praxí jezdit pro drogy do větších měst za hranice okresu. V roce 2000 proběhla v okrese Třebíč regionální studie NEAD. Mezi její nejvýznamnější výsledky patří:

  • První opilost v životě do svých 15 let (včetně) zažilo 56% středoškoláků.
  • 11, 2% tuto zkušenost učinilo dokonce do 13 let(včetně)
  • .
  • Celkově kouří pravidelně cigarety 41, 1% oslovených středoškoláků. 27, 7% jich začalo pravidelně kouřit do svých 15 let (včetně)
  • .
  • 14,2% má zkušenost se zneužitím léků.
  • 14,1% středoškoláků vTřebíči má zkušenost s nelegální drogou a tuto zkušenost hodlá v budoucnu opakovat. Přibližně 57,4% středoškoláků zkušenost s nelegální drogou nemá a ani ji učinit nechce.
  • 36,7% oslovených středoškoláků má zkušenost s nelegální nealkoholovou drogou.
  • První zkušenost s nelegální nealkoholovou drogou má 25,7% středoškoláků do 15 let (včetně). Největší procento mládeže učiní zkušenost s drogou ve věku 14-16 let.
  • S marihuanou nebo hašišem má zkušenost 30,3% středoškoláků.
  • Zkušenost s toluenem má v Třebíči 5,9 % středoškoláků. S pervitinem má zkušenost 3,4% středoškoláků.
  • Opakovanou zkušenost s marihuanou nebo hašišem v posledním měsíci má asi 5,6%.
  • Svoji první nelegální nealkoholovou drogu v životě získala 99,1% středoškoláků od někoho blízkého okolí (kamaráda, partnera, známého, sourozence apod.). Pouze 0,9% ji získali od někoho koho neznali.
Tato studie byla provedena mezi středoškolskou mládeží, v počtu 903 respondentů. ( Doležalová, 2001, s 6-7)

Koordinace regionální protidrogové politiky

Realizace protidrogové politiky státu vyžaduje multidisciplinární spolupráci na všech úrovních. Odpovědnost za tvorbu nese vláda ČR, samosprávy obcí a krajské úřady. Úspěchem bývalé Mezirezortní protidrogové komise Úřadu vlády ČR bylo ustanovení sítě okresních protidrogových koordinátorů v každém okresním městě, která sloužila jako poradní a iniciační orgán jednotlivých přednostů. Zánikem okresních úřadů vlivem reformy veřejné správy a přenosem státní správy na jiné úrovně byla přenesena transformace agend na krajské úřady,nedošlo ovšem ke změně jejich aktivit. Na každém kraji dnes působí krajský protidrogový koordinátor a ve většině krajů byl iniciován vznik krajské protidrogové komise a pracovní skupiny zaměřené na jednotlivé oblasti protidrogové politiky. V návaznosti na státní koncepci a akční plán Evropské unie boje proti drogám vznikají krajské strategie protidrogové politiky.

V kraji Vysočina bylo zřízeno místo krajského protidrogového koordinátora v kumulaci s funkcí koordinátora prevence kriminality. Do konce roku 2004 nebyla zřízena krajská protidrogová komise, ale jenom komise pro hodnocení žádostí o dotace na programy protidrogové politiky. I když v kraji Vysočina ke konci roku 2004 existoval pouze návrh dokumentu Strategie protidrogové politiky kraje Vysočina na období 2002-2004, byla snaha kraje i bez existence protidrogové komise pracovat na podpoře protidrogových aktivit realizovaných převážně nestátním neziskovým sektorem. Tato podpora byla zejména v zařazení protidrogové prevence do grantového systému kraje, seznámení krajského protidrogového koordinátora s jednotlivými zařízeními a obhajoba těchto projektů v rámci dotačního řízení Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky Úřadu vlády ČR, dále v iniciování pracovních setkání s krajským koordinátorem atd. Počátkem roku 2005 byla zahájena jednání k vytvoření koncepce statutu protidrogové komise a stálých pracovních skupin.

Mezi cíle návrhu krajské protidrogové strategie patří:
Dlouhodobé cíle:

  • Zajistit vyhovující způsob koordinace na horizontální i vertikální úrovni (legislativa, plnění strategie).
  • Prohlubovat mezisektorovou, mezioborovou spolupráci (efektivní komunikace, závěrečná zpráva).
  • Zapojit místní společenství do protidrogové politiky (vytvořené komunitní programy, vyhodnocení).
  • Provádět výzkumy (regionální, celostátní, mezinárodní výzkumy).
  • Zabezpečit dostatek lidských zdrojů (kvalifikovaných odborníků).
  • Posilovat kritický postoj veřejnosti k návykovým látkám (realizované odborné semináře, hodnocení, osvěta, změna nepříznivých trendů).
  • Zajistit implementaci uvedených cílů! ( finanční zajištění, spolupráce na všech úrovních).
  • Refundovat náklady na služby mezi regiony (vytvořené legislativní podmínky).
Střednědobé cíle:
  • Uplatňovat provázaný systém protidrogové koordinace (jednotná spolupráce, plněné úkoly strategie).
  • Zajistit dlouhodobé financování programů (akreditovaná pracoviště).
  • Alokovat zdroje na principu subsidiarity (vytvořené legislativní podmínky).
  • Propojit horizontálně i vertikálně informační toky (napojení na internet).
Krátkodobé cíle:
  • Začlenit protidrogovou politiku do priorit samosprávy (naplňováním strategie).
  • Trvale zajišťovat koordinovaný přístup (činná protidrogová komise a koordinátor).
  • Podporovat osvědčené programy na základě kvality a kontroly (závěrečné zprávy, hodnocení programů)
  • .
  • Podporovat objektivní mediální protidrogovou politiku (pravidelná spolupráce všech subjektů s médii).

Na místní úrovni vznikla v roce 2004 pod Městským úřadem v Třebíči pracovní skupina při komisi prevence kriminality, která je zaměřena na protidrogovou prevenci. Ta je zastoupena zástupci jednotlivých organizací, které realizují protidrogové aktivity. Jako úkol pro rok 2005 si vytyčila skupina vytvořit koncepci místní protidrogové strategie. Výsledkem její činnosti vznikl grantový systém podporující místní aktivity zaměřených na protidrogovou prevenci a velké nízkoprahové zařízení zaměřené na volnočasové aktivity mládeže. Součástí náplně pracovní skupiny jsou i pravidelné tiskové konference, které mají za úkol informovat místní komunitu o problematice drog.

Síť zařízení realizující regionální protidrogovou politiku

  • Pedagogicko – psychologická poradna Třebíč, detašované pracoviště v Moravských Budějovice, Náměšť nad Oslavou ( primární, sekundární prevence)
  • Školy a školská zařízení ( primární prevence)
  • Klub Zámek-Centrum prevence drogových závislostí a dalších sociálně patologických jevů ( primární prevence)
  • Kontaktní centrum drogových závislosti v Třebíči (primární, sekundární, terciální prevence)
  • Circle of Life Koněšín-doléčovací programy ( sekundární prevence)
  • Psychiatrická léčebna Jemnice – léčba, testování, očkování (sekundární, terciální prevence)
  • Krajská hygienická stanice sběr dat, testování, očkování (terciální prevence)
  • Městský úřad – Městská policie (represe), Kancelář Zdravé město (primární prevence), komise prevence kriminality, pracovní skupina protidrogové prevence ( represe, primární, sekundární a terciální prevence)
  • Okresní ředitelství policie ČRTřebíč – 1.odd. služby kriminální policie
  • Privátní psychiatři, lékaři, lékárny (sekundární, terciální prevence)
  • Zájmové organizace (primární prevence)
  • Krajský úřad – protidrogový koordinátor-koordinace protidrogové politiky

Kontaktní centrum drogových závislostí v Třebíči

Základní charakteristika, místo v systému péče

Kontaktní centrum drogových závislostí v Třebíči je nízkoprahové zařízení s oficiálním datem začátku činnost od ledna 1997 a které je provozované místní Oblastní charitou Třebíč. Vpočátku své existence navázala činnost centra na projekt primární protidrogové prevence, který organizace provozovala od roku 1994. Protože reakcí na přednášky a besedy na základních a středních školách byla zvýšená poptávka po službách i ze strany problémových uživatelů, zvolila organizace jako alternativu rozdělení projektů. Kontaktní centrum se v počáteční době svojí činnosti zaměřilo na problémové uživatelé a programy na snížení zdravotních a sociálních rizik.

Je zcela na místě připomenout, že na menších okresech chybí další složky sítě a péče jak je tomu běžné ve větších krajských městech. Zcela chybí denní stacionáře pro formu intenzivní, denní ambulantní péče a doléčovací zařízení pro bývalé uživatele vracející se z léčby. Dále se postupně vyskytují i jiné trendy na které je potřeba reagovat včasnou intervencí. Zejména se jedná o potřebu doplnit služby vzděláváním problémové skupiny vzhledem k trhu práce a o tvorbu nových výchovných sociálně edukačních programů jako alternativní formě potrestání pachatelů trestných činů, kteří se trestné činnosti dopouštějí v důsledku závislosti na omamných psychotropních látkách.

Kontaktní centrum drogových závislostí na nové trendy začalo reagovat genezí nových programů.. Na problematiku duálních diagnóz u klientů dlouhodobě užívajících stimulační drogy odpověděla organizace pronájmem prostor v budově K-centra odbornému lékaři, který zde provozuje psychiatrickou ambulanci a stará se i o uvedenou duální problematiku závislých uživatelů z Kontaktního centra. Podíl svojí činnosti má zařízení i na specifické primární prevenci kterou realizuje ve spolupráci se školními metodiky protidrogové prevence formou participace na minimálních preventivních programech. V současné době se zařízení transformuje do podoby drogové agentury, která poskytuje komplexní služby. Z pohledu strategie regionální protidrogové strategie plní Kontaktní centrum drogových závislostí v Třebíči svojí úlohu hlavně ve sběru epidemiologických dat a v monitoringu místní drogové scény, ve vyhledání skrytých uživatelů a v jejich postupnému začleňování do systému služeb, dále pro svoje programy zaměřené na minimalizaci zdravotních a sociálních rizik vzhledem k ochraně veřejného zdraví. Důležité pro regionální systém protidrogové péče je i nezanedbatelná úloha K-centra v oblasti systematické práce na motivaci klientů k léčbě v léčebnách a v terapeutických komunitách a v jejích zprostředkování, kde sehrává úlohu tzv. diagnostického filtru pro uvedená zařízení.

Filozofie a východiska

Základním přístupem činnosti Kontaktního centra drogových závislostí v Třebíči je akceptace uživatelů drog a drogově závislých, kde braní drog není chápáno jako okolnost snižující přirozenou hodnotu člověka.
Základním východiskem práce tohoto centra je ochrana veřejného zdraví, zejména princip snižování škod -program Harm reduction. Tento program zahrnuje aktivity, směřující k prevenci šíření infekčních chorob a drogové epidemie ve společnosti, ke snížení zdravotního a psychického poškození a sociálního propadu drogově závislých.
Základním principem práce zařízení je jeho nízkoprahovost a dostupnost pro uživatele drog. To znamená, že člověk užívající drogy může přijít z ulice bez dalších doporučení. Služby jsou poskytovány do určité míry anonymně. Klient nemusí vystupovat z anonymity, evidence úkonu pro statistiky je vedena pod vytvořeným kódem. Prvotní důraz není kladen na abstinenci, ale na navázání vztahu důvěry a postupně je uplatňovaná strategie menších kroků, které je ochoten klient akceptovat a na které stačí jeho momentální schopnosti.

Cíle zařízení

Cíle zařízení jsou uvedeny v následujících bodech:

  • Snižování poptávky po drogách
  • Monitoring drogové scény a práce s informacemi
  • Aktivní vyhledávání drogou ohrožených osob v jejich vlastním prostředí
  • Vytvoření vzájemné důvěry mezi klientem a pracovníkem a postupné odstraňování překážek, které uživateli drog brání vyhledat odbornou pomoc při řešení zdravotních a sociálních problémů
  • Minimalizace zdravotních a sociálních rizik (Harm reduction)
  • Změna vztahově postojových a seberegulačních vlastností osobnosti klientů a tím změna postoje k užívání drog
  • Iniciování trvalých pozitivních změn
  • Reference na další navazující péči

Cílová skupina

Rozdělení vzhledem k specifickým atributům užívání drog:

  • Mládež ohrožená drogami
  • Uživatelé drog existující mimo síť existujících služeb
  • Mladiství experimentátoři
  • Uživatele drog na taneční scéně
  • Rekreační uživatelé drog
  • Problémoví a rizikoví uživatelé drog
  • Uživatelé v sociálním a zdravotním propadu (bez ubytování, hygienického zázemí, bez dokladů a tedy zcela bez finančních prostředků, se ztrátou kontaktu s rodinou)
  • Závislé ženy, které jsou předmětem diskriminace ze strany mužské části drogové komunity ( sexuální zneužívání, nucení k prostituci, odevzdávání peněz apod.)
  • Uživatele drog vracející se z léčby a resocializačních programů v terapeutických komunitách
  • Odsouzení pachatelé trestných činů vdůsledku závislosti na omamných psychotropních látkách
  • Rodina a partneři uživatelů
  • Odborná i široká veřejnost

Základní poskytované služby

První kontakt – první návštěva klienta v zařízení nezávisle na tom, jaký typ služby klient využije; klientovi byly poskytnuty základní informace o provozu zařízení (typy služeb, otvírací hodiny + možnost telefonického kontaktu, podmínky, jejichž dodržováním je podmíněna možnost využívání služeb zařízení
Kontaktní místnost – využití možnosti pobytu v kontaktní místnosti za předpokladu splnění podmínek nezbytných pro setrvání v ní (dodržování pravidel kontaktní místnosti)
Potravinový servis – konzumace potravin a nápojů, které jsou součástí nabídky kontaktní místnosti (nezávisle na finanční účasti konzumenta).
Hygienický servis – sprcha , pračka, sušička
Výměnný program – vlastní akt výměny injekčního materiálu nebo jeho součást (i pouze odevzdání použitého náčiní nebo pouze výdej čistého); nedílnou součástí výměnného programu je i nabídka standardního vybavení potřebného k bezpečné aplikaci.
Testy na HIV a hepatitidy – vlastní akt odběru vzorku potřebného k rozboru HIV pozitivity, jehož součástí je i poskytnutí pre-testového poradenství.
Sdělování výsledků testů – sdělení výsledků rozborů testů náležitě vzdělanou osobou, post-testové poradenství.
Krizová intervence – neodkladné jednorázové poskytnutí krizového poradenství v aktuální náročné životní situaci klienta.
Zdravotní ošetření – zdravotnický zákrok provedený v případech onemocnění či poranění způsobených injekční aplikací drog (abscesy apod.).
Asistenční služba – zprostředkování služeb jiných institucí klientovi pracovníkem mimo rámec programu (doprovod, návštěva).
Informační servis -poskytnutí určité informace klientovi a to buď na základě jeho žádosti nebo pokud pracovník uzná za nezbytné tuto informaci klientovi předat.

V následujících bodech jsou uvedena témata informačního servisu:
  • Bezpečné braní – poskytnutí informací o možnostech max. eliminace rizik spojených s užíváním drog.
  • Bezpečný sex – poskytnutí informací o možnostech max. eliminace rizik spojených s provozováním všech forem sex. aktivit.
  • HIV / Hepatitis – poskytnutí informací o způsobech přenosu, příznacích, rizicích, možnostech léčby atd., jejichž cílem je jak primární tak terciální prevence.
  • Poradenství v těhotenství – informace o vlivu drog na průběhtěhotenství a porodu, na matkyi děti (př. abstinenční příznaky, vzorové poruchy atd.).
  • Literatura – informace o literatuře (odborné i beletrii), časopisech, letácích a jiných informačních materiálech – včetně elektronických dat – věnujících se drogové problematice a všemu co s ní souvisí včetně distribuce příslušných tiskovin či jiných materiálů.
  • Léčba drogových závislostí – informace o možnostech, způsobech a institucích léčby drogové závislosti.
  • Sociální – informování klienta o sociálních institucích, jejich práci a také informace o možnostech a způsobech činností směřujících k sociální stabilizaci klienta popř. ke zlepšení spolupráce a komunikace s uvedenými institucemi.
  • Právní – informování klienta o právních institucích, jejich práci a také informace o možnostech a způsobech činností směřující ke zlepšení spolupráce a komunikace s uvedenými institucemi; v neposlední řadě informace o právním řádu a právních normách ČR.
  • Zdravotní – informace o chorobách, poraněních, příznacích, rizicích a léčbě;o institucích poskytujících zdravotní péči; o systému zdravotní péčev ČR; o zdravotním stavu klienta.
Odkazy a zprostředkování -poskytnutí informací o konkrétním zařízení (službě) spolu s předáním přesného kontaktu na zařízení, popř.předem telefonicky dohodnutá možnost kontaktu.
Ženské programy -programy pro podporu a zázemí pro dívky a ženy zneužívající drogy (ruční práce, informace, právní poradenství, arteterapie atd.)
Obecně prospěšné práce -od ledna 2002 mají naši klienti i další odsouzení k trestu obecně prospěšných prací možnost si tento trest odpracovat na K-centru.
Probačně mediační program Most -pro odsouzené uživatele drog od roku 2005, jako forma alternativního trestu formou psychologické, sociální a edukační intervence
Poradenství -individuální či skupinová forma práce s klientem (motivační trénink, kontakt před léčbou, podpůrná terapie atd.).
  • Individuální poradenství -plánovaná individuální práce s uživatelem drog (často s výhledem na v budoucnu pokračující spolupráci) jejímž cílem nemusí nutně být abstinence či nástup do léčebného zařízení.
  • Poradenství pro rodinu – poradenství pro klienta – uživatele a nejméně jednoho dalšího člena jeho rodiny (probíhající společně).
  • Poradenství pro rodiče – poradenství rodičům popř. známým, kteřípřicházejí bez klienta – uživatele, nebo spolupráce s každým z nich probíhá odděleně.
  • Skupinová práce – skupinová forma práce s klienty (uživateli nebo členy jejich rodin).
  • Psychologické./psychiatrické poradenství -poradenství poskytované odborným personálem (psychologem, psychiatrem).
  • Poradenství v průběhu trestního řízení – individuální spolupráce s klienty – účastníky TŘ po dobu jejich pobytu ve vazební věznici.

Základní metody a formy poskytované péče

Vpředchozích bodech již byla zmíněna základní východiska a principy práce. Metody a formy poskytované péče vycházejí z mezioborového pojetí práce, potažmo z bio-psycho-sociálního modelu závislostí. V následujících bodech jsou uvedeny základní metody a formy poskytované péče:

  • Pedagogické – výchovně vzdělávací metody uplatňující pedagogické zásady a principy zaměřené na změnu vztahově postojových a seberegulačních vlastností osobnosti klienta vedené formou poradenství a vzdělávacích programů.
  • Specializované pedagogické poradenství uplatňující metody reedukace, kompenzace a resocializace vedené formou individuální a skupinové formy práce
  • Odborné lékařské metody realizované diagnostikou, poradenstvím, zdravotním ošetřením a farmakoterapií
  • Nízkoprahové, motivační a podpůrné formy práce
  • Psychoterapeutické metody a formy práce realizované individuální a skupinovou formou
  • Sociální metody a formy práce realizované od podávání informací, poradenství až k systematické případové práci, síťování realizovaných jak v terénu v rámci celého okresu tak i na Kontaktním centru drogových závislostí v Třebíči

Realizační tým, mezioborový přístup

Drogové závislosti jsou vždy problémem multifaktoriálním proto také v péči o drogově závislé nestačí využívat odbornosti jedné profese a je vždy výhodou pokud se může utvořit tým složený z lidí různě zaměřených. Mezioborový tým tedy musí být sestaven tak, aby byly zastoupeny jednotlivé profese, kvalifikace a dovednosti odpovídající různé skladbě programu a zároveň aby tým byl pružný a schopný dostát často konfrontačním a frustrujícím nárokům nízkoprahové práce.

Standardy MZ i MPSV kladou důraz na obligatorní vzdělávání zaměstnanců v oblastech nezbytných pro efektivní pracovní výkon, dodržování etických kodexů a práci se supervizí. Kontinuální vzdělávání pracovníků kontaktních center pro problémové uživatele drog by mělo zahrnovat oblast prevence, léčení závislostí, sociální práce, rodinné terapie, individuální a skupinové terapie, krizové intervence, motivačního tréninku. Často je předpokladem v menších zařízeních univerzálnost pracovníků, tedy více oborová dovednost a zastupitelnost v případech nemoci apod.

Požadavek na vedoucího programu podle již zmíněných standardů je že program by měl být řízen kvalifikovaným odborným pracovníkem/manažerem, s praxí v oblasti sociální práce, speciálně pedagogické práce, zdravotní péče apod., s vyšším odborným, bakalářským nebo úplným vysokoškolským vzděláním příslušného směru.

Tým Kontaktního centra drogových závislostí v Třebíči je složen ze dvou pracovníků s kvalifikací sociálního pedagoga, ze dvou sociálních pracovníků a jednoho externího pracovníka s kvalifikací psychologa a akreditovaného psychoterapeuta. Z toho tři pracovníci mají vysokoškolské vzdělání a jedem vyšší odborné vzdělání. Tým využívá ke své práci také dobrovolníky, některé i z řad aktivních uživatelů. Aktivní uživatelé konají dobrovolnou činnost zejména v rámci výměnných programů v nedostupných a uzavřených komunitách. Ostatní dobrovolníci pracují většinou na přípravných a propagačních aktivitách centra.

Strategie realizace a modifikace poskytovaných služeb K-centra v Třebíči

Hodnocení efektivity

Nabídka jednotlivých služeb vychází z potřeb cílové skupiny a je volena tak aby byla v souladu s cíly vládní protidrogové strategie. Při realizaci služeb je potřeba průběžně hodnotit jejich efektivitu a modifikovat programy tak aby co nejlépe odpovídaly stanoveným kritériím jednotlivých služeb a užitečnosti pro cílovou skupinu.

Hodnocení efektivity je základním nástrojem Kontaktního centra drogových závislostí Třebíč ke zvyšování odborné úrovně poskytovaných služeb. Hodnocení efektivity je možno rozdělit do dvou základních skupin.
Kvantitativní hodnocení efektivity (incidence, prevalence):

  • počet nových kontaktů (nových klientů z řad cílové skupiny)
  • počet vyměněného zdravotnického materiálu
  • počet klientů účastnících se výměnného programu
  • návštěvnost jednotlivých programů
  • počet klientů umístěných do léčby
  • počet klientů udržujících abstinenci
Kvalitativní hodnocení efektivity:
  • intervize
  • supervize
  • pravidelná konzultace práce s klienty s odborným garantem a psychologem
  • nezávislý výzkum
  • naplnění stanovených cílů

Časový harmonogram:
Incidence, prevalence
Pracovní tým používá ke sběru potřebných dat počítačovou databázi, kterou pro tyto účely poskytla zařízení Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky Úřadu vlády ČR. Tento program seřazuje a hodnotí nasbíraná data. Vzhledem k této možnosti, může pracovní tým každý den data statisticky srovnávat.
Kvalitativní hodnocení
Ke kvalitativnímu hodnocení dochází na pravidelných sezeních supervize, intervize, pracovních poradách a bálintských sezeních s odborným garantem projektu a s přizvanými odborníky. Tato setkání probíhají většinou v časové frekvenci jednou za měsíc.
Odpovědnost za hodnocení efektivity poskytovaných služeb:
Hodnocení efektivity provádí a vyhodnocuje pracovní tým. Odpovědnost za způsob hodnocení efektivity poskytovaných služeb nese vedoucí zařízení.

Plány rozvoje služeb

Profesionální, multidisciplinární a efektivní práce s uživateli omamných a psychotropních látek není možná bez kvalitní spolupráce všech zaměstnanců K-centra. Jedním ze základních kamenů efektivní spolupráce je bezesporu dobrá komunikace. Komunikace je samozřejmě přirozenou součástí každodenní práce a pracovních vztahů. Protože je vnímána potřeba společné komunikace také na systematické rovině (sdílení informací, zkušeností, postřehů a rozdílných názorů na práci s konkrétními klienty či problémy,...), schází se tým Kontaktního centra pravidelně na společných poradách kde jsou řešeny věci provozní a práce s klienty. Z porad je pořizován zápis a jsou stanovovány úkoly, které vycházejí z jednotlivých řešených oblastí. Časová frekvence konání pracovních porad je jedenkrát týdně,v časové dotaci tři hodiny.

Vzhledem k tomu, že práce s uživateli omamných psychotropních látek vyžaduje i hodnocení dalších kritérií realizované práce, schází se tým Kontaktního centra drogových závislostí v Třebíči i k pracovním poradám, které se zabývají pouze plány rozvoje služeb. Tyto porady, které jsou v časové dotaci minimálně jednoho pracovního dne a které probíhají v časové frekvenci většinou jedenkrát za čtvrtletí se zabývají hlubší analýzou a srovnáváním získaných dat. Zároveň jsou podrobovány pozornosti i zvolené strategie jednotlivých programů vzhledem k dosaženým výkonům. Vzhledem k tomu že se jedná o práci na menších lokalitách s výskytem neustálých změn trendů na drogové scéně, je potřeba na tyto změny reagovat formou modifikací poskytovaných služeb. Plány rozvoje služeb jsou nezbytnou součástí strategie poskytovaných služeb Kontaktního centra drogových závislostí v Třebíčiaidůležitým kritériem při hodnocení programů v rámci certifikace služeb ze strany Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky ČR, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Ministerstva zdravotnictví ČR

Zapojování cílové skupiny do plánů rozvoje služeb

Kontaktní centrum drogových závislostí v Třebíči využívá při plánování své práce a při tvorbě svých programů spolupráci s uživateli drog. Znalost místní drogové scény a jejích základních atributů a systému fungování ze stran cílové skupiny je pro tvorbu nových strategií rozvojů plánů zařízení nezastupitelná. Forma spolupráce je uplatňována způsobem dotazníku, rozhovoru, pozvání zástupců cílové skupiny na pracovní poradu týmu Kontaktního centra, která je svolána a určena vedoucím zařízení k řešení jednotlivých pracovních strategií nebo která je vedena k plánování a rozvoji služeb. V Kontaktní místnosti je vedena také kniha připomínek a přání pro klienty zařízení, kde se uživatelé služeb mohou vyjadřovat k poskytovaným programům. Připomínky a zpětné vazby jsou jedním z podkladů pro další strategie a modifikace programů.

Spolupráce s uživateli drog je předem vyjednaná a ošetřená etickými pravidly. Klienti jsou předem seznámeni s úskalími a hranicemi spolupráce, dále je ošetřena anonymita údajů a jsou vysloveny všechna očekávání ze stran obou participujících stran. Dále je klientovi zdůrazněn fakt, že spolupráce se zařízením na jednotlivých bodech strategií nezbavuje klienta odpovědnosti za jeho chování vzhledem k porušování legislativních norem státu.

Obecná charakteristika mapování potřeb

V rámci prvního kontaktu s klientem je vyplňován anamnestický dotazník, který mapuje sociální a zdravotní situaci klienta. (viz příloha INCOME). Na základě vyhodnocení získaných anamnestických dat vytváří terapeut s klientem terapeutický plán ve kterém jsou stanoveny cíle společné práce, které vychází z jednotlivých problematických oblastí klientova života. Následně jsou dohodnuty i jednotlivé strategie které vedou ke změnám. Při každém dalším sezení je terapeutický plán znovu kontraktován a dílčí změny jsou zohledněny v jednotlivých cílech a strategiích.

V rámci celkového zhodnocení služeb je potřeba také revidovat zda takto poskytované služby odpovídají potřebám klientům, zda jsou dostupné a pro klienty atraktivní a přijatelné. Jako jeden z nástrojů k takovému zhodnocení je zpětná vazba z poradenských rozhovorů, z jednotlivých kasuistik, dále z knihy přání a připomínek, z hodnotících dotazníků a posledně i reflexe ze stran podaných stížností.

Tým Kontaktního centra v Třebíči si je vědom, že kvalitativní hodnocení efektivity realizovaných programů je obecně bráno v ČR odbornou komunitou jako jedna z nejslabších stránek poskytovaných nízkoprahových služeb. Proto zařízení hledá nové formy systematického kvalitativního zhodnocení poskytovaných služeb.

Výstupy činnosti za rok 2004

Aktivity v rámci školní docházky (primární prevence)
Typ školyTyp programuPočet školPočet oslovenýchPočet vyučovacích hodin (45 min)
XXXX
2,365908
SŠ a SOU3650720
VOŠ31322
XXXX
Celkem 131,12930

SkupinaTyp programuPočet oslovenýchPočet vyučovacích hodin (45 min)
Rodiče1301
Pedagogové1256
PolicistéXXXXXXXXX
Celkem 557

1 -jednorázová přednáška/seminář (včetně videoprojekce)
2 -komponovaný pořad (jednorázový program, který kombinuje uměleckou formu např. film, divadelní představení s drogovou tématikou s následnou diskuzí s odborníky v oblasti prevence užívání drog. Tato forma předpokládá aktivní zapojení diváků
3 -cyklus přednášek/seminářů realizovaný v časovém období jednoho roku jedná se systematické doplnění již realizovaného preventivního programu primární prevence o témata související s činností K-centra.

Terénní programy, kontaktní centra: počet klientů a kontaktů

Počet klientů a kontaktů-terénní program
(počet jednotlivých uživatelů drog, kteří využili v daném období alespoň jednou služeb programu)
24
-z toho injekčních uživatelů drog 18
-z toho mužů15
-z toho se základní drogou heroin3
-z toho se základní drogou pervitin14
-z toho se základní drogou kanabinoidy 1
-z toho se základní drogou extázeXXX
-z toho se základní drogou těkavé látkyXXX
-z toho hlášeno do registru žádostí o léčbu hygienické služby24
Průměrný věk klienta23,4
Počet neuživatelů, kteří využili alespoň jednou služeb programu48
Počet kontaktů celkem 174
-z toho s uživateli drog 110
Počet prvních kontaktů 14
-z toho s uživateli drog14
-z toho hlášeno do registru žádostí o léčbu hygienické služby 14
Počet výměn – výkonů ve výměnném programu 65
Počet vydaných injekčních jehel 2496

Počet klientů a kontaktů-kontaktní centrum
(počet jednotlivých uživatelů drog, kteří využili v daném období alespoň jednou služeb programu)
56
-z toho injekčních uživatelů drog 27
-z toho mužů40
-z toho se základní drogou heroin2
-z toho se základní drogou pervitin28
-z toho se základní drogou kanabinoidy 12
-z toho se základní drogou extázeXXX
-z toho se základní drogou těkavé látky2
-z toho hlášeno do registru žádostí o léčbu hygienické služby54
Průměrný věk klienta22,75
Počet neuživatelů, kteří využili alespoň jednou služeb programu84
Počet kontaktů celkem2198
-z toho s uživateli drog2114
Počet prvních kontaktů33
-z toho s uživateli drog30
-z toho hlášeno do registru žádostí o léčbu hygienické služby28
Počet výměn – výkonů ve výměnném programu73
Počet vydaných injekčních jehel4536

Terénní programy, kontaktní centra: služby/výkony

SlužbaPočet osob, které danou službu využily Počet výkonů (v jednotkách)
Kontaktní místnost491.984 Počet návštěv
Hygienický servis15512 Počet využití sprchy, pračky
Potravinový servis321107 Počet
Zdravotní ošetření 1518 Počet ošetření
Individuální poradenství 43254/45 min Počet sezení/délka trvání jednoho sezení
Skupinové poradenství 818/ 1 hod Počet skupin/délka trvání jedné skupiny
Krizová intervence 1523 Počet intervencí
Reference do K- center5557 Počet referencí
Reference do léčby2529 Počet referencí
Reference do programů substituce XXX XXX Počet referencí
Asistenční služba 715 Počet intervencí
Testy HIV3037 Počet provedených testů
Testy VHC 3037 Počet provedených testů
Těhotenské testy39 Počet provedených testů
Poradenské telefonáty7883 Počet telefonátů
První pomocXXX XXX Počet intervencí
Výkon trestu OPP 446 Počet výkonů TOPP
Arteterapie930 Počet sezení
Probační programy 15 Počet sezení

Intenzivní následná péče (doléčování):
(nejedná se o formu ubytovacího zařízení, ale o podpůrný program v rámci služeb agentury pro bývalé uživatele drog)

Kapacita programu1)40
Délka programu (v týdnech)2)4 - 40
Počet “klientodnů” (ve dnech)3)59
Průměrná délka programu 1 klienta4)6
Počet všech klientů, kteří se programu účastnili25
-z toho noví v roce 20049
-z toho injekčních uživatelů drog 14
-z toho mužů11
-z toho se základní drogou heroin2
-z toho se základní drogou pervitin12
-z toho se základní drogou kanabinoidy5
-z toho se základní drogou extáze0
-z toho se základní drogou těkavé látky2
-z toho hlášeno do registru žádostí o léčbu hygienické služby18
Počet klientů, kteří program úspěšně ukončili4
Počet klientů, kteří program ukončili předčasně7
Počet klientů, kteří byli z programu vyloučeni4
Průměrný věk klienta28
Kapacita chráněného bydlení5)0
Počet lůžkodnů v chráněném bydlení6)0
Počet neuživatelů, kteří využili alespoň jednou služeb programu7)4

1) Pro kolik klientů současně je program určen, počet míst v zařízení/programu.
2) Jak dlouho trvá program pro jednoho klienta.
3) Součet všech dnů, kteří všichni klienti v daném roce strávili v intenzívním/strukturovaném programu.
4) Sečtěte délky léčby u všech klientů (ve dnech), kteří ukončili léčbu (úspěšně i předčasně) a vydělte počtem těchto klientů.
5) Počet ubytovacích míst.
6) Součet všech dnů, které všichni klienti strávili v daném roce v chráněném bydlení.
7) Rodinní příslušníci, blízké osoby uživatelů.

Výstupy činnosti za rok 2004 ukazují na celkově narůstají zájem o služby. Prioritním programem K-centra zůstává nadále výměnný program. V roce 2004 bylo vyměněno 7032 injekčních setů oproti roku 2003 kdy bylo vyměněno 5578 injekčních setů. V roce 2003 bylo evidováno 39 nových kontaktů a v roce 2004 to bylo již 47 nových kontaktů.

Za velice dobré zůstává zjištění, že v roce 2004 nebyl zaznamenán žádný pozitivní výsledek při testování na vírovou hepatitidu typu C a to ani na přítomnost viru HIV. Dále oproti jiným rokům se objevují ve výkaznictví údaje z nových programů, a to z intenzivní následné péče (doléčování), výkonu trestu OPP a probačně-mediačního programu pro odsouzené mladistvé pachatele z řad uživatelů drog.

Průzkumné šetření specifických potřeb klientů K-centra v Třebíči

Zdůvodnění realizace průzkumného šetření

Výstupy činnosti zařízení z předchozí kapitoly ukazují na návštěvnost jednotlivých programů v roce 2004. Z toho se dá usuzovat, že frekvence návštěvnosti jednotlivých programů vychází ze zájmu cílové skupiny naplňovat svoje individuální, specifické potřeby. Jako užitečné a nezbytné pro další rozvoj činnosti zařízení je klást si otázku, zda nabídka služeb je kompletní pro naplnění potřeb, zda je nastavena cíleně na potřeby klientů, nebo se s nimi rozchází. Důležité je i vědět jaká je jejich přijatelnost, zda jsou pro klienty realizované vhodnou formou a v jaké míře odpovídají na zadání ze stran cílové skupiny. Proto jsem do své práce zařadil i malé průzkumné šetření které se pokusí na tyto otázky odpovědět.

Je potřeba uvést, že autor průzkumného šetření je vedoucím programu realizovaných služeb a že schopnost zhodnocení potřeb cílové skupiny patří podle PhDr. J. Libry ( Kalina II, 2003, s.168.) do základního repertoáru vybavenosti managera programu. Nutno ovšem také na tomto místě podotknout, že jsem si vědom limitů, které takový přístup s sebou jednoznačně přináší. Na mysli mám především fakt, že respondenti odpovídali na dotazy kladené mnou jakožto vedoucím zařízení a v důsledku toho mohli být ovlivněni směrem k odpovědím vyznívajícím pro zařízení pozitivněji. I přes tato omezení provedené šetření jednoznačně přináší důležitá a cenná zjištění, která mohou a budou využívána v další praxi.

Příprava průzkumného šetření

Průzkumné šetření zaměřené na cílovou skupinu problémových uživatelů drog může ve fázi realizace narazit na problémy, která by znemožnily dojít ke stanoveným cílům. Proto je potřeba šetření naplánovat, rozdělit do jednotlivých etap, identifikovat všechna rizika práce a zaměřit se na překonání všech úskalí, se kterými se může realizátor při šetření setkat. Prvním úkolem bylo časové naplánování průzkumného šetření a jeho rozdělení do jednotlivých etap. Následně byl zvolen tento časový harmonogram:
• Říjen – Listopad informační příprava průzkumného šetření (studium knih, článků, výzkumných zpráv, konzultace se zkušenými odborníky,)
• Prosinec – příprava výzkumných metod (zvolení metody průzkumného šetření, její ověřitelnost v daných podmínkách)
• Leden – sběr dat (rozhovor s informanty)
• Únor – přepis nahrávek (verbataim)
• Březen-Duben analýza dat, psaní závěrečné zprávy z průzkumného šetření a její zařazení do bakalářské práce

Inspirací pro průzkumného šetření byla již provedená studie„Evaluace protidrogových opatření a programů realizovaných ve Středočeském kraji“ vedená PhDr. Jiřím Brožou a PhDr. Michalem Miovským PhD, pod záštitou Akademie věd v roce 2004. Tato studie byla provedena jako pilotní projekt mající v budoucnosti umožnit standardní provádění tohoto typu kvalitativních studií v dalších regionech. Její výhodou bylo bezesporně již získaná zkušenost a ověřená akceptovatelnost ze strany cílové skupiny a kvalita zvolených otázek.

Před vlastním realizací rozhovorů byl potřeba zjistit zda se vůbec budou chtít klienti K-centra stát respondenty průzkumného šetření a také jaké bude potřeba nastavit podmínky spolupráce. V minulém období se již klienti zapojili do obdobných studií, takže realizátor průzkumného šetření mohl vycházet z předchozí zkušenosti. Vytypovaní respondenti byli osloveni, seznámeni s účelem průzkumného šetření a byly dohodnuty základní pravidla spolupráce.

Základní etická pravidla.
Toto výzkumné šetření nese sebou i celou řadu etických problémů. Do zvláštního postavení se dostává badatel i respondent. Přísné dodržování etických standardů nám umožňuje vyvarovat se konfliktním situacím. Etické principy obecně požadují, aby zkoumané osoby byly považovány za plnohodnotné partnery a mnohdy také za spoluautory výzkumu. Základním předpokladem a závazkem při získávání informací prostřednictvím interview bude snaha neohrozit a nepoškodit účastníky průzkumného šetření. Současně se tento problém týká i tazatele. Proto budou přijata tato opatření:

  • Respondenti se účastní dobrovolně, bez nároku na finanční odměnu
  • Účastníci průzkumného šetření budou vždy na začátku seznámení se všemi základními informacemi o studii a svých právech, včetně práva odmítnout nahrávání nebo práva kdykoli požádat o zničení nahrávky.
  • Respondenti budou náležitě chráněni před fyzickou a duševní nepohodou, újmou či nebezpečím, jež by mohla nastat v důsledku rozhovoru. V případě, kdy by výzkumné postupy vyústily v nebezpečí respondenta, tazatel by nesl odpovědnost za odhalení a odstranění nebo nápravu těchto důsledků.
  • Nahrávky budou po skončení šetření a po jejich přepsáni smazány.Všechny údaje, jichž by bylo možné využít k identifikaci respondenta, budou z písemného záznamu interview odstraněny a dále s nimi nebude pracováno – anonymita tedy bude zachována ( ve smyslu znění zákona 101/2000 sb. o ochraně osobních údajů)
  • Respondenti budou seznámeni také s jejich právem kdykoli přerušit účast na této studii, neodpovídat na otázky, či kdykoli přerušit rozhovor apod.

Cíl průzkumného šetření

Průzkumné šetření se zaměřuje na analýzu potřeb klientů Kontaktního centra v Třebíči.
Proto je nutné zjistit a ověřit:

  • Jaká je přijatelnost a atraktivnost poskytnutých služeb
  • Jaká je dostupnost těchto služeb
  • Zda služby odpovídají potřebám – pokud ne, tak proč a jak by měly vypadat, či být zajištěny, aby potřebám odpovídaly.

Analýzou potřeb je zde míněno to, jak samotní uživatelé drog vnímají kvalitu a účinnost nabízených služeb a jaká možná zlepšení by uvítali a proč. Dostupností je myšlena dosažitelnost vyhledávané služby v rámci regionu v přijatelném čase a za přijatelných podmínek (tj. zda je služba zdarma nebo poskytnuta anonymně, bez podmínky doporučení apod.) Přijatelností a atraktivností je míněno především to, v čem klient spatřuje přitažlivost jednotlivé služby a za jakých podmínek službu využívá, popřípadě nevyužívá. Tematické okruhy otázek jsou součástí příloh na konci této práce.

Zvolené metody průzkumného šetření

  • Semistrukturované interview
  • Obsahová analýza textu

Jako metodu pro sběr dat byla zvolena metoda semistrukturované interview vzhledem k povaze zjišťovaného problému. Pro potřeby této práce byl zvolen počet 5 semistrukturovaných rozhovorů. Vzhledem k tomu, že K-centrum má vytvořeny další nástroje k získávání zpětné vazby od klientů na realizované služby, zařadil jsem do metod i obsahovou analýzu textu, která čerpá z Knihy připomínek a která je k dispozici volně klientům v Kontaktní místnosti. Zvolená metoda obsahové analýzy textu je i vhodným nástrojem k ověření (validizaci) dat vzhledem k zjištěním údajům z realizovaných rozhovorů.

Charakteristika výzkumného souboru

Průzkumné šetření bylo zaměřeno na názory, zkušenosti a potřeby klientů využívajících nízkoprahových služeb v Kontaktním centru drogových závislostí vTřebíči, především tedy na uživatele nealkoholových drog. Protože zařízení klade důraz, jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách na terciální prevenci a zaměřuje se v práci především na problémové a rizikové uživatele drog byla pro koncipování výzkumného souboru vyvíjena snaha zastoupit zejména tuto skupinu. Rizikovým užíváním je myšleno zejména společné sdílení jehel a nechráněný sex s tendencí promiskuitního chování. Problémovým užíváním bývá definováno jako intravenózní užívání drog nebo dlouhodobé užívání opiátů, kokainu a drog amfetaminového typu. Do pojmu problémové užívání se nezahrnuje užívání extáze a konopí. (Kalina, 2003, s. 17).

Více jak polovina uživatelů služeb má primární závislost na pervitinu. Dále do charakteristiky výzkumného souboru byla začleněna i potřeba znalostí a zkušenosti se službami, tj. určitý časový horizont návštěvnosti služeb. Spodní hranice tedy byla nastavena na minimálně dva roky využívání služeb od prvého kontaktu. Posledním kritériem bylo zohlednit procentuelní zastoupení mužů a žen, které by mělo kopírovat celkovou charakteristiku klientely za poslední rok a která se za poslední léta nijak výrazně nemění. Byly proto zvoleno zastoupení 3 mužů a dvou žen.
Celková charakteristika výzkumného souboru :

  • Klienti , kteří navštěvují K-centrum déle než dva roky
  • Klienti, kteří vykazují problémové a rizikové užívání drog
  • Klienti s primární závislostí na pervitinu
  • Klienti využívající většího spektra služeb
  • Klienti kteří využívali nebo využívají i poskytování služeb v terénu
  • Procentuelní zastoupení mužů a žen

Při výběru výzkumného souboru není zastoupena cílová skupina primární prevence, rodiče, partneřiapříbuzní uživatelů drog. Pro tu uplatňuje K-centrum jiné metody hodnocení, které ale nebudou předmětem této práce. Na konci této práce je příloha se základními údaji o standardizovaných základních údajích o respondentech, převzatých z vyplněných anamnestických údajů (INCOMŮ)

Zpracování a analýza dat

Nutnou podmínkou pro práci s daty je jejich doslovný přepis. (verbataim).Jednotlivé odpovědi byly rozděleny do širších kategorií. K jednotlivým odpovědím byly přiřazovány kódy. Každý kód znamenal jeden typ odpovědi. V další etapě se původní širší kategorie dělily do menších celků. Dalším postupem byl výčet, který umožnil práci s četností frekvencí výskytu sledovaného jevu. Pro zvýšení důvěryhodnosti šetření byla využita technika srovnání s dalšími zdroji, v tomto případě s obsahovou analýzou textu.

Výsledky průzkumného šetření

Informovanost uživatelů drog o nízkoprahových službách

Cílová skupina problémových uživatelů drog je uzavřenou komunitou směrem k ostatní společností. Je to zejména proto že hodně atributů jejího jednání je v rozporu s normami dané společnosti a mnohdy také za hranicí zákona. Proto aby nízkoprahové služby mohly být efektivní je potřeba aby cílová skupina měla včas informace o nabídce služeb. Včasná intervence je předpokladem například pro efektivnější zvládání epidemií vzhledem k rizikovým vzorcům chování uživatelů drog apod. Bylo tedy potřeba zjistit jaká je informovanost klientů o službách a jak se k nim tyto informace dostávají. Jako dostatečně informovaní se cítí všichni oslovení klienti.

T: „Máš dostatek informací o službách Káčka a o jeho nabídkách“?
K: „Hmm“(souhlasně )
T: „ Jak tyhle informace získáváš?“
K: „Buďto z letáků, vod pracovníků, vod lidí co občas potkám, co semky chodí, jako myslím si, že už není takovej problém“. T: „Ještě někde jinde?“K: „ Občas třeba na zámku jsou tam vylepený občas nějaké ty vaše letáky v charitě a tak. No“
T: „Ještě někde jinde?“
K: „Už nevím…. a sirky a kdejaký věci po hospodách, jak rozdáváte, tak tam ještě.“( rozhovor s ZDE 05 JAN O8)

Nejosvědčenějším způsobem transferu informací o službách je propagace mezi samotnou komunitou uživatelů. Čtyři zpěti dotázaných odpověděli, že se o službách dozvěděli od kamarádů.„ …..eee…no dozvěděl jsem se od kamarádky, co semka chodila, no a co mě sem přilákalo, byl jsem na ulici a ……. potřeboval jsem trochu pomoct“ ((SVA 12 DAV 01)

Dalšími zdroji, kterými se šíří informace o službách jsou podle cílové skupiny propagační materiály umístěné přímo na nástěnkách v budově K-centra, dále nálepky umístěné na záchodcích v restauracích a zápalky na kterých je nalepena nabídka služeb a kontakt na zařízení.

Za další lepší způsoby předávání informací by volili klienti vydávání specifického miničasopisu určeného jenom pro komunitu uživatelů drog, dále by podle nich měly být služby propagovány na internetu, popřípadě by nabídku služeb uvítali v tisku a prostřednictvím dalších medií, naposled byl zmíněnipřenos informací prostřednictvím besed a přednášek.

Za další zjištění je možno považovat že všichni respondenti využívají služby v Třebíči, dva z nich mají zkušenost z využíváním služeb i v jiných městech. Kontakt na zařízení dostali oba shodně od kamarádů.

Zkušenost s šířením informací o nabídce služeb K-centra mezi klientelou bylo důležitou zpětnou vazbou a vypovídající hodnotou o stávající efektivitě jednotlivých forem propagace. Zároveň dostalo zařízení inspiraci k novým formám a způsobům, které může zakomponovat do příštích plánů rozvoje služeb.

Kontext prvního kontaktu uživatelů s nízkoprahovými službami

Prvním faktorem s kterým pracuje pracovník v nízkoprahovém zařízení pro uživatele drog je odbourání pocitu nedůvěry a ohrožení, které cítí potencionální klient při kontaktu s institucí. Život uživatele drog bývá většinou problematický, protože samotné drogy a dění kolem nich jsou ostatní společností odsuzovány a z větší části také sankciovány. Je přirozené že tyto vlivy upevňují v uživatelích drog obranné mechanismy které se projevují zvýšenou nedůvěrou a charakteristickými paranoidními projevy v chování. Proto je hodně důležité jaký úsudek si klient udělá na začátku o zařízení.

První představu o zařízení si dělají klienti většinou z informací od kamarádů, kteří již služby K-centra využili. K: „Představu jsem neměla žádnou ještě, spíš jsem dostala takový vyprávění jsem měla vod tý kámošky, jak to tady chodí, kdo semky chodí.“ ( ZDE 05 JAN 08)
K: „No kamoš aspoň říkal, že se tam dá promluvit s lidma a takhle, no……..že to je pro lidi co vlastně berou.“ ( HAN 21 LAD 02)

Klienti také nechodí vždycky sami, je to přirozené, protože obavy z neznámého se díky přítomnosti někoho dalšího zmenšují. K: No přivedla… dovedla eee ještě jednou, potkala jsem tu kamošku, ta mě semky přivedla a dál jste už fungovali vy.“ (ZDE 05 JAN 08)

Většina dotázaných klientů (4) sdělila, že neměly žádnou konkrétní představu o zařízení. K: „No očekávání jsem neměl žádný, protože jsem nevěděl, do čeho jdu. Nic jsem o týhle organizaci vlastně do tý doby nevěděl. Já jsem si vlastně při první návštěvě začal tak nějak dělat obrázek, jak to tady vlastně běží.“ ( SVA 12 DAV 01)

K: „No já jsem právě nevěděl jako, když jsem poprvý, poprvý semka šel, myslel jsem si jako, že tam budou lidi na drogovým a takhle.“ T: „Měl jsi nějakou představu o těch službách?“ K: „Ne, vůbec.“ (HAN 21 LAD 01),
K: „Já jsem ani představy neměla, no. Tak představy ne. (NAD 27 IVE 02)
Jako příznivá se projevila první zkušenost s kontaktem. Právě již prožitá zkušenost jednoho uživatele je zprostředkovanou zkušeností a modelem pro další potencionální klienty, kteří ještě do služeb nevstoupili.

Všichni dotázaní shodně sdělili že zkušenost s prvním kontaktem byla pro ně příjemná, nebo pozitivní. K: „eee realita, si myslím že to bylo pozitivní, že mi to docela hodně pomohlo v některých věcech.“ ( SVA 12 DAV 01)
K: „No jako mě překvapilo, že to bylo prostě no prostě. Jsme se tady poznávali a já jsem zjistil, že můžu přijít, kdykoli mám nějakej problém.“ (HAN 21 LAD 01) V jednom případě hovořila klientka o tom, že se v počátku zalekla, ale potom to bylo v pořádku.
K: „……. Ti pracovníci tady byli všichni v pohodě. Jinak nevím. Když jsem sem přišla poprvý, tak jsem se toho trošku zalekla tady, když jsem tady viděla někoho, koho jsem neznala, ty jo to bude dobrý… sem přišla a tak to bylo v pohodě, no tak….mi dali nějaký papíry vyplnit..“ (NAD 27 IVE 02)

Zpětná vazba ze strany klientů na prožité očekávání a její konfrontace s prožitou realitou prvního kontaktu je velice důležité pro terapeutický růst pomáhajících profesionálu, ale je i cennou zkušeností pro stanovování vlastních strategie práce s klientem.

„ Skrytá“ populace z pohledu klientů nízkoprahových služeb

Pro efektivní strategii terénní práce bude důležité zjistit příčiny proč část problémových uživatelů služby nenavštěvuje. Všichni dotazovaní uvedli, že znají ve svém okolí někoho, kdo služby nevyužívá. Vzhledem k malému vzorku respondentů nebylo cílem kladení otázek zjistit prevalenční odhad těchto nezachycených uživatelů pro danou lokalitu. Zaměření otázek spíše vedlo k odhalení možných příčin, které brání problémovým uživatelům ve využívání služeb a také k tomu, jaký je názor samotných respondentů , na co by jejich kamarády naopak do služeb mohlo přilákat.

Jako opakující se příčina byl strach
K: „Protože se semky bojí jít a myslí si, že je tady hnedka seberou policajti a tak, mají prostě špatné mínění o tom, jak to tady chodí.“ (ZDE 05 JAN 08)
K: „Nevím, eee, část lidí by to možná uvítalo, nevím, buď se sem boji jou jít nebo hledají pomoc někde jinde.“ ( SVA 12 DAV 01)
Tyto stavy můžou být také příznakem paranoidního stavu myšlení vyvolané stimulačními drogami a je potřeba brát na ně v kontaktu s problémovými uživateli drog ohled.

Další opakující se příčinou byla obava z ponížení. K: „No já nevím tak, no aby lidi třeba nevěděli, že sem chodijou, aby si třeba neřekli, že jsou feťáci, nebo tak.“( NAD 27 IVE 02)
K: „No tak, potřeboval by,…. ale to ale je to pro něj moc ponižující, pro ty známý.“ (LUD 30 VAC 12)

Tyto příznaky ukazují na to, že součástí přístupu služeb K-centra musí být i dlouhodobá systematická práce s veřejností zaměřená na odbourávání předsudků k minoritám uživatelů stejně jako terapeutická práce s klientem zaměřená na odstranění pocitu stigmatizace.

Na otázku co by skrytou skupinu do služeb přilákalo odpověděli tři respondenti že neví. V jednom případě odpověděla klientka, že si myslí, že by pomohly veřejné akce zaměřené pro cílovou skupiny s větší propagací služeb.
T: „Co myslíš, že by tyhle lidi do služeb přilákalo?“
K: „eee to je těžká otázka.“ T: „Co?“
K: „Přemýšlím…možná víc reklam, možná se víc někde ukazovat, i na veřejnosti, možná zkusit pár akcí nějakejch veřejnejch, aby prostě viděli, že to tak není, jak se vo tom mluví, že jo.“ (ZDE 05 JAN 08)

Zkušenosti klientů s nízkoprahovými službami

Hodnocení nabídky služeb ze strany uživatelů drog je nezbytnou zpětnou vazbou pro zařízení, a to ve smyslu zjištění, zda služby v této podobě vyjadřují určitou hodnotu pro cílovou skupinu. To je předpokladem k tomu, aby byly akceptovány a brány jako platná pomoc.

V prvním bodě bylo potřeba zjistit zda současná nabídka je pro klienty dostačující. Na tuto otázku odpověděli kladně všichni dotázaní. T: „Dostáváš to co potřebuješ? Dostačuje nabídka?“ K: „Já myslím že t služby jsou tady úplně perfektní.“ ( SVA 12 DAV 01)

V dalším bodě jsem zjišťoval, jak vnímají respondenti důležitost jednotlivých služeb Jako nejdůležitější vnímali respondenti poskytování základního zdravotního ošetření, testování na vírové hepatitidy a HIV, výměnný program, krizovou intervenci, hygienický servis, obecně prospěšné práce, asistenční službu, jako méně důležité bylo poskytování potravinového servisu, praní prádla, potřeba kontaktní místnosti atd.

Jako nejčastější využívané služby udávali respondenti potravinový servis, praní prádla, hygienický servis, výměnný program použitých injekčních setů, odpočinek, vzdělávání, poradenství.

Na otázku, zda je nabídka služeb pro klienta zajímavá, nebo jestli by mu vadilo kdyby se tyto služby zrušily, odpověděli všichni dotázaní, že by jim zrušení služeb vadilo, dva dotázaní odpověděli přímo, že nabídka je pro ně stále zajímavá.
T: „Je pro tebe…nabídka Kontaktního centra zajímavá, vadilo by ti, kdyby se služby zrušily?“
K: „ Asi jo, no určitě.“ T: „Určitě by ti to vadilo?“ K: „Ano.“ ( LUD 30 VAC 12)

Dále bylo potřeba zjistit, zda klienti v nabídce něco postrádají . Proto do průzkumného šetření byly zařazeny otázky: „Co ti tu chybí? Co jiného potřebuješ?“ Tři dotázaní na otázku co jim schází v nabídce odpověděli že nic.br> K: „Hmm, mě momentálně nic nenapadá, co by mě tu scházelo…Nemám nápad žádnej.“ (SVA 12 DAV 01)
K.:“Asi zatím jako nic…… jako že ty nejdůležitější jako služby jsou zajištěný.“ (HAN 21 LAD 01)

Jeden respondent by uvítal rozšíření kapacity praní , tak aby si mohl vyprat i ložní prádlo. Podle pravidel si může vyprat pouze jednu pračku za týden. Další respondentka by uvítala větší aktivity v Kontaktní místnosti. Na otázku co ji schází nebo chybí v nabídce odpovídá:
K: „Já bych řekla, že jsem celkem spokojená. Já nevím…“
T: „Takže ti to postačuje, to co…..“
K: „Já si myslím, že jo, akorát by občas mohly být nějaký akce třeba, že by mohli zapojit třeba v tý kontaktní místnosti nějaký místo toho koukání na televizi, tak by se tam mohlo něco dít.“
T: „Co?“
K: „Já nevím, nějaká ta výtvarka a tak, aby ty lidi třeba …. nějaká výtvarka nebo takový nějaký různý věci, vymýšlet hry, nějaký, sice blbý, ale aby ty lidi prostě tam neseděli a jenom nekoukali a čekali, až utečou tři hodiny a najednou jako přijde, že z toho nic není.“ (ZDE 05 JAN 08)

O potřebách činnosti v kontaktní místnosti vypovídají i zápisy z knihy připomínek, která je v uvedené místnosti k dispozici. „Je tady nuda chtělo by stolní fotbal!“ „Je tu skutečná otravná nud!! Jsem zcela otráven!“ „Zrušte Káčko! Je tady furt stejná nuda! A nuda!“ Podobná potřeba je sdělena i na otázku, jak by mělo vypadat ideální káčko (viz konec stejné kapitoly)

Další z připomínek k nabídce služeb z knihy připomínek byly například výzvy k rozšíření potravinového servisu o jiná jídla než je polévka, dále o různé šťávy apod. Je potřeba vždy s respektem uvažovat o sdílených potřebách klientů, na druhé straně jsou někdy vyžadovány služby, které jdou nad rámec možností K-centra a některé jdou i proti samotným cílům samotné práce. K-centrum nemůže plně nahrazovat sociální zázemí klienta. Naopak částečná sociální a ekonomická nouze je vlastně pomocí k možnému uvažování o změně destruktivního životního stylu.

Dalším zaměřením bylo, co je v očích klientů v nabídce služeb zbytečné, nadbytečné nebo nedůležité. Na tuto otázku odpovídají tři respondenti, že takto to je v pořádku.
T: „Co myslíš že vtěch službách je zbytečné, nadbytečné nebo nedůležité?“
K: Tak já myslím, že je to vlastně prospěšný všechno jako.“
T: „Takže je to optimální-.“ K: „Určitě.“ (HAN 21 LAD 21)

Další respondent považuje za zbytečné rozdávání krabiček zápalek s etiketou nabídky služeb. V tomto případě to ale není předmětem samotné nabídky služeb, ale její samotné propagace, což někteří klienti zase posuzují jako způsob účinný. Jeden respondent má názor, že praní prádla, hygienický a potravinový servis by poskytoval jenom lidem, kteří to doopravdy potřebují a ne těm kteří mají zázemí nebo nějaký příjem. U těchto služeb, které nejsou považovány za služby základní ale pouze doplňující je problematické nastavovat je pouze pro určitou část, protože se ukazuje, že jsou to především velice účinné kontaktní metody. Na otázku, které služby poprvé klient využil v kontaktu se zařízením, tři respondenti odpověděli, že potravinový servis, jeden respondent hygienický servis a poslední respondent uvedl informace a poradenství. Vzhledem k tomu, že je potřeba ošetřit to aby vrámci těchto služeb nedocházelo k „přepečovávání“ a klienti potom necítili potřebu si tyto potřeby zajistit vlastními silami, jsou tyto služby poskytovány jenom v omezené míře. Potravinovým servisem se myslí jedna nudlová polévka denně a jeden čaj nebo kafe.

Následujícím předmětem zjišťování spokojenosti s nabídkami služeb byl čas otvírací doby a povolená délka pobytu. K povolené délce pobytu se vyjádřili všichni respondenti že jim vyhovuje. Naopak v knize připomínek je vyslovena potřeba ke změně. „Myslím si že 3-hodinový pobyt na Káčku by se měl dodržovat pouze pokud tady bude víc jak 710 lidí. Cílem omezení délky pobytu na tři hodiny je z pohledu pracovníků K-centra především prevence agresivity tzv. klientely „obsazující teritorium“ k dalším skupinám uživatelů a také to, že omezená délka pobytu je dobrá také pro to, aby klient opravdu využíval centrum pro využití nabízených služeb a nebral zařízení jako nějaký klub nebo svojí adoptivní rodinu. Praxe ukázala že klienti se naopak snaží využít čas k poskytnutí služeb.

Na otázku zda jim vyhovuje otvírací doba odpověděli tři respondenti, že jim to vyhovuje. Dva respondenti uvedli, že by jim víc vyhovovalo mít otevřeno v pátek odpoledne, protože chodí do práce, nebo dojíždí až v pátek odpoledne. (V pátek je otvírací doba na K-centru od 8.00-13.00h)
K: „ ………A ta otvírací doba asi dobrá ale i když třeba jsem říkal, že ten pátek to dopoledne není zrovna jako nejlepší, když člověk prostě pracuje nebo takhle a potřebuje se vykoupat odpoledne že jo po tý práci“ (HAN 21 LAD 01)

Požadavek na rozšíření otevírací doby určitě je dobrým signálem a podmětem k uvažování o dílčích změnách ve strategii poskytování služeb. Je potřeba vzít v úvahu i požadavky, které již překračují reálnou možnost i filosofii nízkoprahových programů a které odrážejí každodenní potíž některých uživatelů drog, kterou je nocleh v přijatelných podmínkách. Byla tedy zařazena otázka zda by přivítali možnost vyspat se na K-centru, nebo v tom vidí alespoň nějaký smysl. Tři respondenti uvedli, že v tom smysl vidí. Tato odpověď však automaticky u všech neznamenala, že by tuto službu přivítali. Dva respondenti uvedli, že v tom smysl nevidí.

Zájem o tyto potřeby ale může tým pracovníků představovat na koordinačních setkáních s jinými subjekty participujícími na dané problematice, nebo s institucemi a organizacemi, které se danou problematikou zabývají.

Posledním zaměřením v této kapitole byla otázka jak by mělo vypadat ideální káčko a co by klient změnil kdyby měl tu možnost. Čtyři klienti jsou názoru, že je to takto ideální. Jeden klient by to doplnil slušnějším kazetovým magnetofonem. Jeden klient již zopakoval stejný požadavek na využití času na K-centru. Třeba využít více pobytu na zahradě K-centra, nebo hrát pin-pong apod. Zábava na K-centru nemusí být vnímána jenom jako pasivní pobavení klientů, ale inspirace k vytvoření nějakého specifického programu, klubové činnosti nebo skupinového posezení.

Další, co by změnili klienti kdyby měli tu možnost a moc by bylo u jednoho klienta zrušení televize, další by zprovoznil šipky v kontaktní místnosti, další by oddělil od sebe skupiny uživatelů marihuany a ostatní uživatele drog, další změnou by bylo rozšíření potravinového servisu o další druhy potravin, jeden klient by změnil pravidlo aby K-centrum mohl navštívit vícekrát denně ( prozatím platí návštěva jednou denně), rozšíření vitamínového servisu pro další uživatele než jenom pro ty kteří užívají nitravenózním způsobem aplikace. V knize připomínek zazněl požadavek udělat program pro muže obdobný jako je specifický program pro ženy (gender programy). Jak již bylo zmíněno, některé programy jdou nad možnosti kapacity K-centra, některými připomínkami se bude tým K-centra inspirovat při další tvorbě plánů rozvoje zařízení.

Personál nízkoprahových služeb a klienti

Je nepochybné, že kvalita a efektivita služeb souvisí i na osobnostní kvalitě personálu. Předpokladem toho, jak budou služby přijímány je dobrý vztah mezi pracovníkem a klientem. Jedním z faktorů, který bude ovlivňovat směr a intenzitu vztahu je důvěra. Je zcela ale legitimní vzít v úvahu to, že i důvěra klientů v personál bude mít své hranice. Na otázku, zda důvěřují personálu odpověděli všichni dotázaní kladně. T: „Důvěřuješ jim?“ K: „Ve všem. Ve všem. Důvěra je tam dobrá. To jako určitě.“(ZDE 05 JAN 08)
T: „Důvěřuješ jim?“
K: „Jo, dá se říct, že jo.“
T: „Dá se říct?“
K: „No tak jako, jo“ (HAN 21 LAD 01)

Jeden klient ale vyjádřil že i důvěra má svoje hranice.
T: „Důvěřuješ jim?“
K: „Aji jo.“
T: „Říkáš to jak tak trošku s nadsázkou…“
K: „Tak já nevěřím nikomu, no tak,….ani v rodině.“
T: „Takže důvěřuješ jenom do jisté míry.“ K: „Jo.“ (LUD 30 VAC 12)

Při zaměření se na vztah mezi klienty a pracovníky byla pokládána otázka respondentům jak hodnotí chování pracovníků služeb. Všichni dotázaní hodnotí chování pracovníků k vlastním osobám jako dobré nebo pozitivní.
T: „eee ten bod se jmenuje spokojenost s přístupem personálu. Jak se k tobě pracovníci, personál chovají nebo jak hodnotíš chování pracovníků služeb k tobě?“
K: „Mno, nikdy žádnej problém. Já myslím že je to pozitivní.“(SVA 12 DAV 01)
T: „Jak se k tobě pracovníci… nebo personál….chovají, jak bys hodnotil chování pracovníků služeb k tobě?“ K: „No tak jsou profesionální a jsou dobří.Chovají se dobře, ke mně.“ (LUD 30 VAC 12)
Jedna klientka by přivítala více empatie do jejich problému a tím i více pochopení.
K: „Brát toho člověka, že v tu chvíli prostě vněčem lítá a že se nechová tak, jak by se měl chovat.“ (ZDE 05 JAN 08)
Na otázku zda si myslí, že je to ten správný způsob odpověděli čtyři že určitě.
T: „Takže myslíš si, že je to ten správný způsob?“( po předchozím kladném hodnocení pracovníků)
K: „No takovej, takovej přátelském, takže jako jo. Určitě.“ (LUD 30 VAC 12)
Jedna respondenta uvedla: „…..změnila bych trochu takovej ten, takovej ten kamarádštější přístup trošku člověku.“ (ZDE 05 JAN 08)
Vzhledem k ostatním tvrzením klientů lze říci, že se může jednat o ojedinělou zkušenost dané klientky, či vyjádření determinované specifickou minulostí či osobnostními charakteristikami.

Zařízení a dění vněm je vymezeno pravidly. Pravidla vymezují práva a povinnosti účastnících se stran. Za nejpřísnější trest je udělen zákaz návštěvy zařízení na určitou dobu, dále je uplatňován především zákaz aplikace drog v zařízení, projevování verbální i neverbální agresivity jak k personálu tak i k ostatním klientům, ničení zařízení apod. Existuje tu tedy možnost střetu při aplikování direktiv následným sankciováním, což vdůsledku může ovlivňovat i vzájemný vztah mezi personálem a klienty zařízení. Při rozhovorech uvedli všichni dotázaní , že pravidla fungují a nebyla zaznamenána žádná averze k pravidlům, nebo při jejich prosazování ze stran personálu. Klienti většinou důvod pravidel chápou, i když to v praxi nemusí znamenat pokusy o jejich překračování.

Klientům byly pokládány další otázky které souvisely s kontextem motivace a vlivu personálu. Na otázku, zda v jejich motivaci ke změně hrají roli pracovníci K-centra odpověděli dva respondenti že žádnou, dva klienti uvádějí že jsou ze strany pracovníků motivování ke změnám a oni si to uvědomují, jeden klient odpověděl že neví. O svých problémech tři z dotazovaných dále nemluví s nikým, dva s psychologem a jeden i s psychiatrem.

Na otázku, na čem ztroskotává jejich snaha o změnu, dva odpověděli, že na vůli, jeden si uvědomuje psychickou závislost, jeden klient si myslí, že na jeho hrdosti a jeden klient uvádí, když je na dně.

Na závěr je potřeba podotknout, že průzkumné šetření bylo v této podobě pouhou sondou do kvality poskytovaných služeb, která je potřeba neustále opakovat a reflektovat na zjištěná šetření. Pro to, aby tento způsob průzkumného šetření mohl rychle odpovídat na zjištěné skutečnosti, je uplatňována metodika „rychlého posuzování“ . To sebou nese jistě i určité limity, které se objeví v hloubce kvality posuzování ale dá se říci že pro tyto účely je odpovídající. I tak tyto zjištěné výsledky jsou dobrým pracovním materiálem a inspirací pro možnou modifikaci služeb.

Závěr

Práce v nízkoprahových kontaktních centrech, ale i v samotné drogové problematice, jde neustále dopředu svým vývojem. Nové, národní i nadnárodní protidrogové strategie jednotlivých společenství kladou důraz na zapojení vědy do problematiky a zpětně začleňují vědecké poznatky do metodologií, s cílem zvyšovat efektivitu a minimalizaci dopadu sociálně patologických jevů.

Stejně tak, pokud chce tým nízkoprahových zařízení maximálně naplnit svoji odpovědnost k cílové skupině, a zvyšovat efektivitu svojí práce, musí hledat kvalitní nástroje pro svoje pracovní metody. K těm patří i neustálý monitoring vlastních výstupů práce a jejích následné hodnocení. Rychlé vyhodnocení a případná včasná modifikace služeb jsou předpokladem pro proces k vyššímu nastavení efektivity a kvality ve službách.

Podobným uvažováním se ubíral i přístup k této práci. Autor si uvědomil že nestačí jen motivace k práci, ochota pomáhat a vzdělávat se, ale je potřeba přinést do svých pracovních metod i poznatky vědy a pracovat s jejími nástroji. Uvedená práce je jeho první zkušeností a odrazovým můstkem pro hledání dalších kvalitnějších forem a metod práce.

Ve výstupech průzkumného šetření je mnoho údajů se kterými se dá pracovat dál, a které může tým Kontaktního centra drogových závislostí v Třebíči zúročit do nových pracovních strategií, jak pro práci v terénu, tak i pro samotnou práci na Kontaktním centru drogových závislostí v Třebíči. Tím byl naplněn zcela cíl této práce. Některé údaje jsou pro autora důležité i pro uvažování o vlastní motivaci, etice a přístupu ke své práci. Tím plní tato práce pro autora i účel terapeutický. Dalším přínosem může být tato práce i pro týmy ostatních nízkoprahových zařízení pro které může být inspirací při hledání nových metod a forem práce. V poslední řadě je potřeba zdůraznit, že údaje a výstupy této práce jsou poplatné své době a za nějakou dobu určitě ztratí svojí výpovědní hodnotu.

Na závěr této práci chci aspoň touto formou poděkovat všem kolegům z dané problematiky, kteří byli ochotni se mnou konzultovat jednotlivé odborné stati, ale i respondentům průzkumného šetření za jejich upřímnost a snahu spolupracovat.

Seznam použité literatury a prameny

  • DOLEŽALOVÁ, Pavla. Strategie protidrogové politiky okresu Třebíč na období 20012004. Třebíč: Okresní úřad Třebíč, 3/2001
  • ESCOHOTADO, Antonio. Stručné dějiny drog. 1. vyd. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2003. 173 s. ISBN 80-7207-512-8
  • GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 1 vyd. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6
  • GÖHLERT, Christop a KÜHN, Frank. Od návyku k závislosti.1 vyd. Praha: Euromedia Group, 2001. 143 s. ISBN 80-7202-950-9
  • HELUS, Zdeněk. Psychologie pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fortuna, 1997. 120 s. ISBN 80-7168-406-6
  • CHARVÁT, M., GABRHELÍK, R. Analýza potřeb klientů nízkoprahových zařízení ve Středočeském kraji. Závěrečná zpráva č.3 projektu Evaluace protidrogových opatření a programů realizovaných ve Středočeském kraji.Liberec: NTI – consulting, s.r.o., 2004, 64 s. [cit. 25.4. 2005] Přístup z :
  • http://www.drogy-info.cz/article/articleview/805/1/60/
  • KALINA, Kamil, et al. Drogy a drogové závislosti 1, Mezioborový přístup. 1. vydání. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 319 s. ISBN 80-86734-05-6
  • KALINA, KAMIL,et al. Drogy a drogové závislosti 2, Mezioborový přístup. 1.vydání. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 343 s. ISBN 80-86734-05-6
  • KALINA, KAMIL, et al. Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí. Praha:o.s. FILIA NOVA, 2001. 118 s. ISBN 80-238-8014-4
  • Meziresortní protidrogová komise. Národní strategie protidrogové politiky na období 2001-2004. Praha: Úřad vlády ČR. Schválené vládou České republiky Usnesením č. 1045 ze dne 23.10.2000
  • Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Akreditační standardy pro zařízení a programy poskytující odborné služby problémovým uživatelům a závislým na návykových látkách. Praha: MZ ČR, 2001
  • Ministerstvo práce a sociálních věcí Ćeské republiky. Standardy kvality sociálních služeb. Praha: MPSV ČR, 2002
  • MRAVČÍK, V., KORŚIČOVÁ, B., LEJČKOVÁ, P., MIOVSKÁ, L., ŠKRDLANTOVÁ, E., PETROŠ, O., RADIMECKÝ, J., SKLENÁŘ, V., GAJDOŠÍKOVÁ, H., VOPRAVIL, J. Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v Ćeské republice v roce 2003. Praha: Úřad vlády ČR. 2004. 85 s. ISBN 80-86734-25-0
  • MÜHLPACHR, Pavel. Sociální patologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 104 s. ISBN 80-210-2511-5
  • NAKONEČNÝ, MILAN. Psychologie osobnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 336 s. ISBN 80-200-0525-0
  • NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 151 s. ISBN 80-7178-831-7
  • NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: Vydavatelství KLP – Koniasch Latin Press, 1997. 348 s. ISBN 80-85917-36-X
  • PRESL, Jiří. Drogová závislost. 1. vydání. Praha: Vydal Maxdorf, 1995. 88 s. ISBN 80 – 85800-25-X
  • TYLER, Andrew. Drogy v ulicích.1. vyd. Český Těšín: Finidr, spol. s.r.o., Lipová, 2000. 426 s.ISBN 80-237-3606-X
  • URBANEC, Ondřej. Terciální protidrogová prevence v Nymburském regionu, Metody a formy práce kontaktního centra. Hradec Králové: Pdf UHK, 2003. 71 s. Bakalářská práce.
  • Zákon č.140/1961 Sb., Trestní zákon, ze dne 29.11.1961 v platném znění
  • ŽÁK, Jaroslav, et al. Koncepce a Operační manuály Kontaktního centra drogových závislostí v Třebíči. Třebíč: Kontaktní centrum drogových závislostí, 2003. 250 s.

Seznam příloh

Příloha č.1 …… Dotazník IN COME
Příloha č.2 …… Tématické okruhy semistrukturovaného interview
Příloha č. 3…. . .Anamnestický dotazník (IN COME) 1 respondenta
Příloha č.4……..Anamnestický dotazník (IN COME) 2 respondenta
Příloha č.5…..... Anamnestický dotazník (IN COME) 3 respondenta
Příloha č.6……. Anamnestický dotazník (IN COME) 4 respondenta
Příloha č.7……..Anamnestický dotazník (IN COME) 5 respondenta

Příloha č.1

Příloha č.2

Tématické okruhy semistrukturovaného interview:
  1. Zkušenost se službami:
    1. Jakou službu jsi poprvé využil/a?
    2. Kde a kdy to bylo?
    3. Jaksesonídověděla cotě tam přilákalo?
    4. Jaké jsi měločekávání a představy?
    5. Jaká pak byla realita?
    6. Jak dlouho a jak často tuto službu využíváš?
    7. Jaké jiné služby využíváš?
    8. V jakých jiných městech takovýchto služeb využíváš?
    9. Byl jsi na ně odkázán/a a nebo sis to zjistil sám/a (jak..)?
    10. Navštívil jsi někdy psychiatra/ psychologa? Na čí popud?
  2. Spokojenost s nízkoprahovými službami:
    1. Dostáváš to, co potřebuješ, dostačuje nabídka?
    2. Cotischází(atřeba i zcela chybí) v nabídce?
    3. Nápomocný výčet : výměny, jídlo, hygiena, prádlo, poradenství-krizová intervence, ošetření, zdravotní testování, pošta .….
    4. .
    5. Co je zbytečné, nadbytečné, nedůležité?
    6. Vyhovuje ti otevírací doba? A co povolená délka pobytu?
    7. Nechají tě tam vyspat? Vidíš v tom smysl? Případně bys to přivítal?
    8. Co jiného potřebuješ za pomoc?
    9. Seřaď služby podle důležitosti: Viz výčet
  3. Atraktivita služeb
    1. Je nabídka K-centra zajímavá? Vadilo by ti, kdyby se služby zrušily?
    2. Máš ve svém okolí někoho, kdo služby nevyužívá?
    3. Proč? (nechce, nepotřebuje, něco jiného?)
    4. Co by tyto lidi do služeb přilákalo?
    5. Máš dostatek informací o službách a o nabídkách?
    6. Jak tyto informace získáváš? Bavíte se o tom mezi sebou?
    7. Jak jinak by šlo tyto informace získávat lépe?
    8. Cobyszměnil, kdybys měl tuto možnost? ( Jak a proč?)
    9. Jak by mělo vypadat ideální Káčko?
  4. Spokojenost s přístupem personálu?
    1. Jak se k tobě pracovníci/ personál chovají/ chová (Jak hodnotíš chování pracovníků služeb k tobě?
    2. Myslíš, že je to ten správný způsob?
    3. Důvěřuješ jim?
    4. Jak fungují pravidla a tresty?
    5. Co bys na tomto přístupu změnil/a? Splnilo by to ten účel? ( Bylo by to k něčemu?)
  5. Motivační faktor
    1. Jsi spokojený se současným stavem věcí? Chtěl by přestat brát?
    2. Zkoušel jsi v minulosti s tím skončit? Kolikrát? Co bylo tou poslední kapkou? Jak to probíhalo?
    3. Na čem to ztroskotává?
    4. Jakou roli v tvojí motivaci ke změně hrají pracovníci K-centra?
    5. S kým mluvíš o svých problémech? Mluvíš s nějakým jiným odborníkem o svých problémech? ( s psychologem, psychiatrem)

Příloha č.3


Příloha č.4


Příloha č.5


Příloha č.6


Příloha č.7

Mediahost.sk - webhosting, registrácia domén, webdesign