JOSEF SCHRIJVERS

MÁ MATKO

OBSAH

OBSAH

ÚVOD

PŔEDMLUVA K DRUHÉMU VYDÁNÍ

SLOVO PŔEKLADATELE

Maria je mou Matkou

Od které doby je nejsvétéjší Panna naší Matkou?

Co pro nás vykonala naše Matka?

Čím je nám naše Matka?

Jak se naše duše navždy spojí s Pannou Marií?

Jak duše roste v Marii?

Nejsvétéjší Panna chce milovat Ježíše v nás

Jak chce naše Matka žít ve svých détech?

Jak budeme v nebi žít v Marii?

MÁ MATKO

Francouzsky sepsal OTEC JOSEF SCHRIJVERS provinciálni predstavený rusínských redemptoristu v Haliči Na praní spisovatelovo preložil dle druhého vydání O. V A S I L redemptorista v Stropkové 1930

Tiskem a nákladem Českoslovanské akciové tiskárny v Praze

IMPRIMI POTEST Pragae, die 12. Maii 1930 P. Joannes Haderka, C. Ss. R. Sup. Prov.

IMPRIMATUR Pragae, 15. Maii 1930 Dr. Antonius Podlaha, vicarius generalis Nr. 5850

ÚVOD

Svatí a učení ctitelé mariánští napsali již mnoho chvály o Panne Marii. Nadšenci líčili její moc a oslavovali její prednosti. Já ti nepovím nic nového o Matce Boží. Nedovedu se ani vyjádrit o její chvále.

Jsi-li dítetem Mariiným nebo jím chceš být, prečti si toto dílo, protože se v nem mluví o tvé Matce! Jakási tajemná síla te prinutí, abys je četl znovu a znovu. Na základe této knihy prijdeš na nové poznatky a nové myšlenky, o nichž spisovatel ani netušil. Radostné city a nadšené vzrušení proniknou tvým srdcem.

Ver, že spis o nejsvetejší Panne není knihou obyčejnou! Až ji budeš číst, podlehneš jakémusi vyššímu vlivu. Pocítíš mocné účinky styku s bytostí vznešenou, nevýslovné čistou a laskavou. Její dobrota a puvab te okouzlí. -

Moje drahá Matko, nechci o tobe psát vznešené a učené studie. Rád bych jen pozval tvoje deti, aby se u tebe poohrály. Sama nás pouč, proč jsi naší dobrou Matkou! Vylož nám, jakým zpusobem bychom se stali tvými detmi! Povez nám, Maria, čím jsi pro nás byla v dobách uplynulých. Čím jsi pro nás nyní a čím budeš pro nás v nebi! Nepochopíme ovšem tvé nesmírné prednosti! Jen jako deti žvatláme tvé sladké jméno. Ano, jsme malými detmi, které chováš ve své náruči. Ale nezpusobí díte své matce velké radosti, když pritulí svou hlavičku na její milou tvár?

Práve takovou radost chceme také udelat tobe, naše milovaná Matičko! Budeš s naším detským projevem lásky spokojena?

Ve Zbojiskách u Ľvova na svátek Panny Marie, Matky ustavičné pomoci, 1925. O. Jos. Schrijvers, redemptorista

PŔEDMLUVA K DRUHÉMU VYDÁNÍ

ZA PÚL ROKU PO I. VYDÁNÍ

Mariánské ctitele mužeme rozdélit na nékolik skupin: na učence, lidi prosté, pouhé obdivovatele a jiné.

Matka Boží má obyčejné sluhy, kterí plní její rozkazy. Má bojovníky, kterí hájí její práva. Má své dvorany a úredníky, kterí streží vstup do jejího paláce a bdí nad etiketou, kterou je treba dodržovat v blízkosti Královny nebes. Nékteré duše vyznamenává zvlášté svou nežnou láskou. Má však také deti, své maličké deti, které její materské srdce miluje nejvíce. A její déti védí, že jejich maminka je miluje mnohem více, než všechny ostatní lidi.

Tento spis byl určen jen pro tyto malé déti Mariiny. Dostal-li se snad do rukou učencu a duchovních velikánu, stalo se to jisté velkým omylem. Ať se potom také nediví, že se jim tento spis nelíbí. Vždyť nebyl psán pro né.

Když jsem pred nékolika mésíci podával verejnosti první vydání, vtíraly se mi v mysl obavy. - „Porozumí mi prosté duše? Kolik katolíku asi by milovalo Marii nelíčenou détinnou láskou?" Ale skutečnost mne nad očekávání velmi prekvapila. Úmyslné jsem neužil obvyklých formalit. Vyzval jsem duše, aby šly k nejsvétéjší Panné prímo a neprocházely zbytečné vedlejšími komnatami vznešené Královny nebes.

Čtenári skutečné uposlechli mého hlasu. Privlastnili si práva jejích détí a všichni bez rozdílu vstoupili najednou do komnaty vznešené Královny. Ani se neohlásili u čestné stráže pred palácem. Všichni jedním hlasem presvédčovali svou nebeskou Matku o své détinné lásce tak néžnými výrazy a zase s takovým détským krikem a hlukem, že by se tím mohly vznešené osoby opravdu urazit. Správce královského paláce se asi divil, proč tyto déti, které tak neesteticky Matku Krále králu obklopují, si neprečetly néjaké veliké obradní knihy anebo néjaké kratší pojednání. Mohlo se jim dostat aspoň nejnutnéjších pokynu. - Ale kdež! Déti nejsou tak učené. Ani z devíti odstavcu tohoto spisu si nezapamatovaly, co by mély Královné nebes vlastné ríci. Jenom si osvojily prosté rčení. - „Drahá Matko, milujeme té a víme, že i ty nás miluješ. Když už jsme jednou u tebe, už od tebe neodejdeme. U tebe zustaneme na véky!"

Prostým duším se musí dovolit, aby s nejsvétéjší Pannou mluvily docela prosté a ne jako lidé učení.

Ješté vétší shovívavosti je treba malým détem, které obklopují svou Matičku a néžné se k ní tulí. Nedovedou zachovávat obradní predpisy jako šlechtici, kterí se chlubí slavnými erby. Proto znovu vyzývám své čtenáre, aby vstoupili do paláce Královny nebes ješté ve vétším množství a jisté s vétší duvérou než po prvé.

Pán Ježíš si také prál, aby se k nému déti blížily volné. Nikdo jim nesmél prekážet, ačkoli si apoštolové myslili, že jen obtéžují a chovají se dotérné.

Není tedy divu, že i nejsvétéjší Panna je tak laskavá ke svým détem, které se k ní tulí a žízní po štéstí, „aby byly jejími détmi".

Ve Zbojiskách, 12. zári 1925. O. Jos. Schrijvers, redemptorista

Pozn.: Srovnej Revue bibliographique, n. 6. Juin 1925, p. 351.

SLOVO PŔEKLADATELE

Nabízím českým katolíkum spis slavného asketického spisovatele, Otce Jos. Schrijversa, člena Kongregace Nejsv. Vykupitele. Všechny jeho spisy se vyznačují neobyčejne hlubokými myšlenkami, prostým slohem a vroucím citem. Že se jeho díla líbí, o tom svedčí preklady do mnoha cizích jazyku. Nynejší Svatý otec je sám doporučuje. Škoda, že ješte nemáme všechny preloženy do češtiny. Poláci nás již v tom predstihli. Již mají všechna jeho díla preložena.

Doufám, že čeští katolíci uvítají tento preklad s nejvetší radostí, ponevadž se vždycky vyznamenávali vroucí láskou k Matce Boží.

Má drahá Matičko! Také tebe prosím, abys prijala tento preklad z rukou českého kneze jako malou náhradu za bolesti a urážky, jichž se ti dostalo od nešťastných kneží odpadlíku v našem národe!

Maria, naše Matko, dej milost našemu národu, aby vždy jen zustal tvým lidem mariánským, aby denne vzrustal v lásce a úcte k tobe, abychom vždy byli tvými „maličkými detmi, jimž patrí království nebeské!"

V Stropkove, 15. 3. 1928.

Maria je mou Matkou

Všichni lidé volají s nadšením: Maria je naší Matkou!

Církev svatá nás v obradech mše sv. i ve svých modlitbách povzbuzuje, abychom nazývali Marii svou Matkou. I naše srdce - bez ohledu na všechny duvody - nás vybízí, abychom se rozhodné k Marii obraceli jako ke své milované Matce.

Však prohlub tuto pravdu, a najdeš v ní více útéchy, než myslíš.

Víra praví: nejsvétéjší Panna zrodila Ježíše Krista. Je tedy pravou Matkou Ježíše, Boha- človéka. Kdo je Ježíš Kristus? Vykupitel, hlava Téla, jehož údy jsou vérící. On je „prvorozený" mezi mnoha bratrími. A tím je Ježíš - již svou podstatou. Není človékem, jemuž kdosi svéril úkol vykoupit svét a být „hlavou" vérících. Ne! To poslání mél vždy, je mu podstatné. Proč? Buh ustanovil Vtélení Slova pro spásu svéta, vidél v Ježíši Prostredníka, Prvorozeného, Hlavu mystického Téla. Takovým se již Ježíš narodil.

Pri svécení na knéze se jáhnovi dostává charakter, hodnost, které na véky nepozbude. Ale charakter knéžský ješté nemél, knézem se nenarodil, není knézem od prirozenosti.

Ježíš je knézem od Nazareta a Betléma, Prostredníkem, „Beránkem obétovaným od ustanovení svéta", Vykupitelem...

A Maria? Je Matkou tohoto Ježíše. Nezrodila človéka, jenž se dodatečné stal Kristem. Je Matkou skutečné toho Ježíše, který je svou podstatou Vykupitel a Hlavou nerozlučné spojenou s celým Télem a s jeho údy.

Ve chvíli, kdy se stala nejsvétéjší Panna Matkou Ježíše, stala se Matkou všech, „kterí jsou jeho". Zrodila Hlavu, zrodila údy. Dala život Vykupiteli, dala život vykoupeným. Proniknéme dukladné tento Boží plán a tajemné Materství Panny Marie. Nejsvétéjší Panna dala Ježíši lidskou prirozenost. Církev však neučí, že Maria je pouze Matkou človéčenství Kristova, nýbrž že je pravou Matkou Boží. Človéčenství Ježíšovo neexistuje tudíž samo o sobé, ale je prímo a podstatné spojeno s Božstvím v jedné Osobé véčného Slova. Nejsvétéjší Panna nedala proto svétu pouze človéčenství Kristovo, nýbrž prímo Bohočlovéka-Ježíše Krista, a protože dala život Ježíši Kristu, porodila Ježíše - Vykupitele. Dala svétu Ježíše, který je zároveň naším bratrem a Hlavou mystického Téla, jehož údy jsme my. Jsme jedno s Kristem, jehož Matkou je Maria. Jsme údy tohoto Krista a jeho život proudí v nás. Matka Ježíšova je proto Matkou naší a není možno, aby nás ze svého materství vyloučila, ponévadž jsme vždy byli údy Ježíše Krista, Syna Panny Marie.

Duše kresťanská, uvaž, že tvé sjednocení s Ježíšem, které té činí dítétem Mariiným, není pouhou událostí, která se vloudila do Božího plánu! Ne! Bylo již zahrnuto v Božích plánech, které se týkají Vtélení Slova. Když láska Boží ustanovila, abys byl vykoupen, určila též, aby Maria byla tvou Matkou. Kdo tebe Marii uloupí, uloupí Marii i Ježíše a zničí vykoupení pro tebe.

Ó, milovaná Matko, tato svatá pravda naplňuje mé srdce nevýslovnou útéchou! U tebe se mám nejlépe! Dovoluješ mi, abych se v tvé duši skryl jako nemluvné v životé své matky! Slyším sladký tlukot tvého néžného materského srdce, které nade mnou bdí a každá krupéj jeho čisté krve mi dodává sílu, abych se stále víc a více pripodobňoval Ježíši! Maria, spojuji své

srdce s tvým srdcem. Miluj mne, Maria, maminko, jsem Tvé díté!

*

Nejsvétéjší Panna Maria je skutečné naší Matkou! Tak volá s nadšením celý kresťanský svét. A toto presvédčení vštípil dobrotivý Buh do tvého srdce, kresťane, již v okamžiku, když ses stal Ježíšovým bratrem. A proto každý védecký dukaz tohoto presvédčení je pro vérící duši zbytečný.

Milý čtenári, rekni mi, proč té vábily již v détství mariánské svatyné? Proč jsi s takovou radostí šel do pruvodu, který byl konán ke cti Mariiné? Rekni mi, proč se tak rád ješté dnes modlíš svatý ruženec? Na dlouhých poutích jsi bez umdlení opakoval „Zdrávas Maria", proč? Nemysli si, že jen tys byl tak Marií okouzlen! Ne, i jiné déti tvého véku cítily totéž Mariino kouzlo. Jako ty klekaly pred obrazem nejsvétéjší Panny, vysílaly k ní povzdechy lásky a prosily Marii o pomoc ve svých potrebách. A každé díté si myslilo, že je jediným miláčkem své nebeské Matičky. A Maria odméňovala každičké díté s takovou materskou néžností, jako by jenom ono jediné jí patrilo a jako by její krásné oči a její sladké srdce patrilo jen jedinému dítéti. Ani po dlouhých letech neuvadla tvá svéží zbožnost k Marii. S mozoly na rukou, na čele plno vrásek, barva tvého obličeje opálena od slunce - a ty zas klekáš pred sochou Marie a jaký div - v srdci cítíš týž žár lásky a tu samou duvéru k Matce Boží, jako když jsi byl ješté malé díté. - A až budeš vetchý starec, opušténý od celého svéta, až ztratíš všecky své drahé, tu zase v slzách budeš rozjímat o lásce a puvabu své Matičky - nejsvétéjší Panny. Již brzy ji pak v nebi uvidíš, kde potom dokonale splní tvé šlechetné tužby. Nemysli si, že jenom náš národ a naše zemé smí milovat Marii jako svou Matku. Ne, na její lásku má právo každý národ, každá zemé, každý národ má právo nejsvétéjší Pannu milovat, ctít a k ní se utíkat. Každý národ projevuje svou lásku k Panné Marii svým zpusobem, jak nejlépe dovede. Staví chrámy k její cti, zdobí její obrazy pri cestách a putuje k mariánským kostelum. A každý národ si myslí, že uctívá svou nebeskou Královnu na svété nejvíce.

Když je bludar anebo nevérec osvícen milostí Boží a obrací se na víru katolickou, tu najednou zmizí veškerá jeho nechuť a jeho odpor k mariánské úcté. Dríve myslil, že katolíci zbožnost k Marii prehánéjí. Nyní však se mu ani nedostává dost slov, jimiž by Královnu nebes oslavil.

A ješté vétší láskou zahorí k Matce Boží ubozí divoši, když slyší, jak velké jsou její ctnosti a prednosti. Jakmile jsou prijati do katolické církve, milují Marii tak néžné a vzývají ji s takovou zbožností jako málokterý mariánský katolický ctitel. A kdy začala úcta k svaté Panné? Již na úsvitu raného kresťanství. A jak vidíš, trvá dosud. Zvítézila nad útoky nevércu. Zlomila jejich pochybovačnost a lhostejnou vlažnost. Mnohé nadšení již uvadlo, avšak úcta k Marii je stále ve svéžím rozkvétu.

Již ve IV. století vzplanuli v Efesu kresťané nadšením, když církevní Otcové prohlásili na snému, že Panna Maria je pravou Matkou Boží. A nejenom Rímané, ale celý katolický svét zahorel láskou a nadšením pro Marii, když Pius IX. v XIX. století prohlásil, že učení o Neposkvrnéném Početí Panny Marie je článkem víry.

Kdo dává podnét k projevum úcty k Marii? Církev snad? Kazatelé církve úctu v lidu k Marii podporovali v každém čase, roznécovali ji, ale nevyvolávali. - Proč? Ponévadž tušení a cit pro prednosti a ctnosti Mariiny již v lidu byl. Naopak, církev své déti neuchvacovala, ale byla jejich úctou uchvácena. Proč rozmnožovala a zvelebovala mariánské slavnosti? Láska vérících ji k tomu priméla. Z téhož duvodu definovala postupné prednosti Matky Boží a vylévala poklad milostí na její ctitele. V trudných dobách náméstci Kristovi upomínali vérící, aby konali verejné pobožnosti a úpénlivé volali k Matce Boží o pomoc.

Odkud pramení toto všeobecné cíténí? Proč pretrvalo véky a oživuje všechny katolické národy? Proč se nedá zničit rušivou činností ani místa ani času?

Ponévadž neproudí z lidského zdroje. Nezávisí ani na místních zménách, ani na okolnostech. Vyvérá z nebe. Duch svatý je vlévá do kresťanské duše, když ji činí dítétem Božím a účastnou Žití Kristova. Prozaruje jím srdce, když je svéruje materské péči Panny Marie.

Dítéti nebeské Matky vštépuje i neuhasitelnou lásku a détinnou duvéru k ní. Tento mocný

žár srdce neuhasí ani vék, ani životní zmény, ani vlažnost, ani poblouznéní.

*

Nejsvétéjší Matka je naší Matkou. Je naší Matkou nevýslovné dobrou a néžnou. - Již pri našem Vykoupení ustanovil dobrotivý Buh tuto véčnou pravdu. Nejhloubéji ji však vepsal do našeho srdce. Ano, dává nám ji číst z každé stránky knihy prírody.

Nevyzpytatelná Boží prozretelnost určuje matku strážkyní každému zárodku života všude v prírodé. Nám, lidem, by Buh zapomnél dát Matku? Kdo by v nás opatroval tajemný zárodek

nadprirozeného života, jímž máme účast na božském životé svého Boha?

Hleď, i nejmenší poupé na vétvičce, sotva viditelné pouhým okem, je teple zabaleno. Proč? Aby mu neuškodila ani blížící se zima, ani smrtelné bodnutí hmyzu. Teprve až po dlouhých mésících a mnoha prípravách pronikne celý lístek obalem a kvétinka rozevre svuj néžný kalíšek. Kdo to dovolil? Pečlivá príroda, kterou Buh dal za matku nepatrnému poupéti. Co je tu nepatrných priprav!

Ostrý, dlouhý mrak pročistil dokonale vzduch. Teplota vzduchu je již primérená. Jarní slunce prohrálo zemi a déšť ji blahodárné osvéžil. Nyní je príhodný čas, aby se poupé rozvilo.

Co je obyčejné poupé? Nepatrným stvorením. Je však živou bytostí a tudíž i slabounkým obrázkem svrchované Bytosti Božské. Má také účast na jeho žití, ale jen v nepatrné míre. Nezasluhuje tedy péče od Boha? Tak pečuje Buh o rostlinu.

A ješté vétší péči vénuje Buh bytosti vyšší, živočichu, kterého obdaril smysly a pohybem! Napríklad motýl klade vajíčka jen tam, kde by vyvinutý život našel dobre pripravený stul. Kukla, jak podivuhodné a umélecky účelné dílo! Nižší život v ní odumírá jako ve snu a preméňuje se k životu dokonalejšímu! Tolik péče o život tak nepatrného hmyzu! Tolik zázraku u života trvajícího jen jediný den - jednodenní jepice! Nejsou snad všechny tyto zázraky zbytečné? Ne! Jsou to živé bytosti, které mají v nebi svého Stvoritele. Miluje je, protože do nich vložil jiskérku svého Žití.

Čím dokonalejší život v sobé klíčící zárodek skrývá, tím o néj Boží prozretelnost bedlivéji pečuje. Do každého materského srdce u jakýchkoliv zvírat vložil Buh néžný pud, jímž vycítí potreby svých mláďátek. Kromé toho je vyzbrojí silou anebo zvláštní obratností, aby zachránila život svých svérencu. I dravá zvér má pro své mládé jen néžné srdce.

A co rekneš o péči Stvoritele, kterou vénuje nesmrtelné duši? Je sice pripoutána k télu, ale je obrazem Božím. Je pod néžnou ochranou Boží. Boží prozretelnost určila pro tento slabounký dech života pohodlný príbytek, aby jeho pozvolnému vývoji neškodil žádný zhoubný vliv. Když se tato útlá bytost narodí, bdí nad kolébkou jeho matka. Kdo je matka? Mistrovské dílo, plné obratnosti, plné néhy a trpélivosti. Matka se zrekne všech radostí. Jedinou rozkoš najde ve svém novorozeňátku, nad nímž bdí a jež živí svým mlékem.

Víš už, proč máš Matku v nebi? Čím je pro tebe? Nelze prirovnat život pozemský k životu nadprirozenému. Život pozemský, pouhý okamžik, život nadprirozený - život bez konce! Co je život lidský? A co je život božský, který ti Buh dal s milostí posvécující? Život lidský je náčrtek hrubých obrysu, pouhý pokus na zkoušku, studie začátečníka. Život božský? - Nádherný originál. Jen život nadprirozený je životem pravým, dokonalým - dílem mistrovským. Kdo je asi ona matka, kterou Buh postavil ke kolébce duše, která se rodí k tak dokonalému a vzácnému životu?

Ó, nejsvétéjší Panno! Již vím, proč se nade mnou skláníš již od mých nejútlejších let! Vím, proč jsem k tobé volal o pomoc ve svých détských utrpeních. Proč jsem se utíkal pod tvuj materský plášť, když mi hrozilo nebezpečí. Ano, ty jsi mou Matkou! Tys mne zrodila k životu milosti a stále se mne ujímáš s materskou pečlivostí. Ach, není to jen má domnénka anebo zbožné prání anebo détský sen! Ne! Ty mne opravdu miluješ! Miluješ mne - své malé díté! Žádná matka pozemská nedovede tak milovat, jako Ty!

Maria má radost, když opétuji projevy její néžné lásky. Usmívá se na mne, tiskne mne k svému srdci. Rozmlouvá se mnou. Objímá mne.

Matku okouzluje a téší každý pohled na díté! Má radost, když déťátko splácí úsmévem její lásku. Celé hodiny by vystála u kolébky a kochala se jeho néžností. Zapomíná na své okolí i na svou únavu. Tak je zaujata svým novorozeňátkem. Mazlí se s ním, jak nejlépe dovede.

Ó, má laskavá a milovaná Matko! Nejsi i ty takovou Matkou vzhledem ke mné?

I já chci opétovat néžné projevy tvé lásky. Chci té milovat a tvým prispéním chci milovat Ježíše. Chci být tebou milován a zahrnován tvou néhou. Rekni mi často, že mne miluješ! Pripomeň mi svou lásku, když jsem roztržitý, když se ocitám v trápení! Pak nezapomenu, že svuj duchovní život žiji ve tvém nitru.

Od které doby je nejsvétéjší Panna naší Matkou?

Nejsvétéjší Panna je naší Matkou od oné chvíle, kdy se stala Ježíšovou Matkou. Svým materstvím je Matkou Krista, Vykupitele, Ježíše - i jeho údu.

Ježíš byl počat pusobením Ducha Svatého a dobrovolným spolupusobením nejčistší Panny. V tomtéž okamžiku a týmž dvojím úkonem jsme počati i my, kresťané. Však Ježíšovo Vtélení záviselo pouze na souhlasu Marie Panny. Proč? Ponévadž Buh založil své veledílo - Vtélení i Vykoupení - na svolení pouhého tvora - pokorné Panny. Rovnéž privlastnéní si vykupitelského díla, udélení každé milosti a spasení je závislé na svolení - svobodné vuli - každého kresťana.

Početím Pána Ježíše se stala Panna Maria naší Matkou zcela védomé. Buh jí odkryl toto tajemství. Kdyby Maria byla nepoznala podrobností tohoto tajemství, nemohla by se pro né také rozhodnout. Proč? Ponévadž dustojnost Matky Ježíšovy a Matky všech lidí uzavírala v sobé sice radosti nanejvýš slavné, avšak zároveň i utrpení a žal pro srdce materské prímo strašlivý.

Ale Maria vykonala ješté více! Když pronesla slova „Staň se", nejenom že jejich následky znala, ale ona k nim svolila s celým zápalem svého materského srdce. Proč? Aby nás vysvobodila od pekla.

Védéla, že když prijímá Ježíše za Syna, prijímá i nás za své déti.

Védéla, že prijme-li nás za své déti, ztratí Ježíše, vydá ho na smrt.

Védéla, že zachrání-li Ježíše, ztratí nás, odsoudí nás do záhuby na véky.

A proto Nejmoudrejší Panna odsoudila sebe k životu strastí a nevýslovných úzkostí.

Písmo svaté vypravuje v 1. knize Mojžíšové (25,22), že Rebeka, když nosila v životé dvojčátka, Ezaua a Jakuba, cítila, jak se tísní: (Collidebant in utero ejus parvuli.) Jejich zápas jí pusobil takové bolesti, že ubohá zalkala: (Si sic mihi futurum erat, quid necesse fuit concipere!)

Také nejsvétéjší Panna počala a nosila ve svém luné Ježíše i človéka, mezi nimiž byl zápas, neboť jeden byl Spravedlivý a druhý hríšník. Toto neprátelství jí pusobilo bolest. Védéla, že život jednoho je smrtí druhého.

Když se synové Rebeky narodili - tak Duch Svatý sám poznamenává (Gn 25,25) - držel Jakub Ezaua za patu. Mladší Jakub predstavuje človéka, kterého Buh chtél vykoupit. Proto nebylo možné oddélit mladšího „človéka'' od staršího „Ježíše", Vykupitele. Když Ježíš pricházel na svét, rodil se s ním i jeho bratr - „človék".

Ubohá matka vidí obé déti, jak rostou a spolu zápasí. V jejím srdci vzniká boj.

Maria ví, že Ježíš je „Starší" milovaný Syn Otcuv, On jediný má právo na dédictví, On jediný má prvorozenecké právo. Matka ho miluje, to je pravda, vždyť je jejím prvorozeným Synem.

Avšak miluje též „mladšího Jakuba", protože i jej nosila ve svém životé. A tento mladší syn je velice podobný své Matce, protože je pouhým človékem jako Ona. Stará se, aby též dostal svuj podíl, ačkoliv nemá nárok na prvorozenecké právo „Staršího". Hledí, aby človék uloupil právo Ježíšovi, aby mu ponechal jen práci a utrpení, aby se zmocnil jeho dédictví! Ale jaká úzkost se nyní zmocní materského srdce Mariina, když vidí, že vlastné dává prednost hríšnému človéku pred Ježíšem.

Co jí to stálo námahy, než spravedlivý hnév uraženého Boha odvrátila od provinilého človéka. Co vytrpéla, než konečné usmírila oba bratry véčným mírem.

Ó, milovaná Matko, tolik slz jsem ti zpusobil! Z vdéčnosti té miluji po Bohu nejvíce! Vždy u tebe zustanu. Nemám sice prirazené právo na Ježíšovo dédictví, ale ty jsi Matkou nás všech.

Jen ty mi vyjednáš Otcovo požehnání a usmíríš mne s Ježíšem. Ó, nejlaskavéjší Matko, ty jsi již začala dílo Vykoupení v mé duši. Dokonči je a pretvor mne úplné v Ježíše. Obleč mne do šatu ctností a skutku a citu mého staršího Bratra, jako Rebeka oblékla Jakuba do Ezauova roucha. Jen tímto zpusobem ve mné uvidí nebeský Otec svého Syna Ježíše, požehná mi a udélí mi právo na jeho dédictví.

Od okamžiku „Vtélení Slova" je nejsvétéjší Panna naší Matkou. První obéť matky prinesla za nás Bohu, když v Chrámé obétovala svého drahého Syna. - Toto obétování bylo symbolickým obradem. Značilo, že Prvorozený Vykupitel patrí Bohu jako obéť Vykoupení za všechny své bratry. Pohleď na tuto krvavou obéť! Spočívá na rukou své Matky! Podává ji Bohu a Buh ji prijímá! Výkupné, dvé holoubátka, která za né dává, platí jen nakrátko. Matka Boží to ví. Simeon jí toto hrozné tajemství pripomíná slovy (Lk 2,35): Toto Díté bude predmétem protivenství a kamenem úrazu pro mnohé. „A meč bolesti pronikne tvou duši". Maria zase vzala do náručí svuj nejdražší poklad. Patril jí ješté její Syn - její Ježíš? Ne! Už tehdy byl odsouzen k smrti. Jako Beránka jí Buh Ježíše svéril, aby ho živila a vychovala pro zabití na oltári.

Faraónova dcera vyrvala vlnám Nilu maličkého Mojžíše. Ale kdo dá dítéti mléko? Prihlásila se vlastní Mojžíšova matka, že díté odchová a zase je vrátí faraónové dceri. Predstav si radost této matky! Své vlastní díté zachránila pred smrtí. Zároveň však její srdce svírala bolest, že už jí díté nepatrí. Védéla, že je po krátkém čase odevzdá pohanskému vladari.

Má Matko, také ty jsi prijala svého milovaného Syna ze Simeonových rukou! Ale už Ti nepatrí! Vydáš jej brzy neprátelum, pohanum a ti ho usmrtí. Co získáš jeho smrtí? Zachráníš tím všechny ostatní své déti. Sejmeš z nich tísnivé otrocké okovy. Avšak tvé srdce bude mučit bolestná predtucha neustále, že ztratíš svého Prvorozeného Syna. Ubohá Matko, celé okolí ti bude pripomínat, že ti Ježíš nepatrí, ačkoliv je tvuj. V duchu ve chvílích radosti a zármutku uvidíš jeho kruté neprátele, jak se mu posmívají, jak ho mučí.

Nékdy i Pán Ježíš sám pripomnél své Matce, že nepatrí pouze jí. Vzpomínáš, co rekl v Chrámé, když své díté nalezla Maria po trech dnech? A v Nazareté v rozhovorech s Matkou často obrátil reč na svou poslední obéť, na blízkou krvavou smrt. Ježíš ji však hned téší, že jeho mučednická smrt bude spásou veškerého lidstva. To Marii uklidňuje. Všechny ostatní její déti budou jeho smrtí spaseny. A Maria prožívá dlouhé roky v désivém strachu i klidné nadéji, v horkém zármutku, ale i v radosti.

Ach, nemám tušení, co pro mne vytrpéla ve svém životé. Ach, jaké bolesti jsem zpusobil

své Matce, která mne nosila!

*

Nejsvétéjší Panna nás počala ve chvíli Vtélení Slova. Nosila nás ve svém luné, když obétovala Ježíše v chrámé. Tu obét nepretržité prinášela až na Kalvárii. Konečné nás zrodila v bolestech u paty kríže, když vidéla, že Ježíš naposledy vydechl pred jejíma očima.

V knize Samuelové (2 Sam 21,1) se vypravuje zajímavá událost. Celé tri roky pustošil izraelské území hlad. Král David se tázal Hospodina, proč trestá izraelský lid. Hospodin odpovédél, že je vinen Saul a celý jeho dum. Prolili nespravedlivé krev Gibeóňanu. David se jich tázal, jakou chtéjí náhradu. Žádali o sedm potomku Saulových, aby je ukrižovali. Pripadla rada i na dva syny Rispy - Saulovy ženy.

Nešťastná matka prijala krvavou obét svých synu se vznešenou odevzdaností. Když byli ukrižováni na hore pred obličejem Hospodina, oblékla na sebe žínéné roucho. Odešla na popravišté. Prostrela své smuteční roucho na kamení u paty šibenice. S ponurou rezignací očekávala smrt svých dvou détí. Když už vydechly naposled, ješté tu stála a zustala stát a chránila neživá téla svých détí pred zuby dravé zvére. Kdo pochopí mučivou bolest jejího materského srdce?

Má vroucné milovaná Matko, Ty jsi Rispa Starého zákona!

Z rozkazu Božího ti vzali lidé tvé díté. Proč? Aby na ném pomstili zločiny veškerého lidstva. Již ho vedou na smrt kríže! A ty neotvíráš svá ústa? Ty nenaríkáš?

Když Ježíš kráčí na Golgotu, doprovázíš ho ve smutečním šaté. Tvé nohy se smáčejí krví, která cestou tekla z jeho ran. Stojíš u Ježíše, když ho katané pribíjejí na kríž. Sleduješ vzdechy, které se derou z jeho hrudi. S bolestí vidíš, jak se jeho nervy stahují pod silnými údery kladiva. Díváš se na ného, jak visí mezi nebem a zemí. Nespouštíš oči se svého milovaného Syna. Tvé srdce je do krve rozryto némou bolestí. Chráníš ho majestátním chováním ve své bolesti pred bezprávím zurivých neprátel, kterí ho ukrižovali.

Ve slavnostní chvíli, krátce pred smrtí, pronáší umírající Vykupitel tajemná slova: „Ženo, hle, tvuj syn!" Obrací se k učedníkovi, kterého miloval, a rekl: „Hle, tvá Matka!"

Tato dojemná slova Kristova na Kríži a veškeré jednání jeho celého života nemají ráz jen rodinné záležitosti! Ne! Smérují k cíli mnohem vyššímu a vznešenéjšímu.

Tato Kristova láskou prosycená slova a vubec všechna slova, která za svého pozemského života promluvil, mají smysl duchovní a vykupitelský.

Od chvíle Zvéstování je nejsvétéjší Panna matkou Ježíšovou i matkou naší. Maria védéla, jaké má povinnosti a jaká práva jí prísluší jako Matce všech lidí.

Ježíš však chtél v rozhodném okamžiku, v némž se dovršovalo jeho Vykoupení, úredné potvrdit její právo. Potvrdil je verejné pred tvárí svých učedníku, tedy ve formé testamentu.

Ó, jak je dojemná poslední pozornost umírajícího Ježíše ke své zarmoucené Matce!

Slova: „Hle, tvuj syn!" jsou Ježíšovou odpovédí na slova „Staň se", která Maria vyrkla pri Vtélení véčného Slova. Ježíš jí predložil otázku andélovými ústy: Chceš být mou Matkou? Prijmeš však za své déti i hríšníky, mé bratry, kterí mne usmrtí pred tvýma očima? A nejsvétéjší Panna odpovédéla: „Chci, staň se!"

Nyní, když se krvavé drama skončilo, Ježíš ustanovuje: Protože jsi neušetrila svého jediného Syna, abys zachránila mé hríšníky, daruji ti je. Jsou tvým majetkem.

Od tohoto okamžiku se datuje prímá materská činnost svaté Panny, Matky všech lidí.

Do tohoto okamžiku plálo její srdce k nám materskou láskou jen tajné. Zcela tiše nás nosila ve svém materském luné. Tajemnou lásku k nám skrývala pred očima celého svéta.

Ale nyní, když nás skutečné zrodila k životu nadprirozenému, počíná verejné plnit svou vznešenou a sladkou povinnost.

Co pro nás vykonala naše Matka?

Vnikni ješté hloubéji do srdce své Matky a zkoumej, co vykonala pro všechny déti celého svéta a co vykonala zvlášté pro tebe!

Uvaž! Tolik lidí žilo a bude ješté žít a jen nepatrný počet lidí skutečné prijal Ježíšuv život. Byl jsi znovu zrozen krtem svatým. Nestal ses Ježíšovým bratrem a Mariiným dítétem? Proč se tobé dostalo tak velikého vyznamenání, kterého se jiným détem nedostalo?

Prozkoumej pečlivé tuto záhadu, abys pochopil, co pro tebe tvá Matka všecko vykonala a čím pro tebe stále je!

Pripomeň si ješté jednou hlavní príčinu tvé pobožnosti k nejsvétéjší Panné! Jaká je to príčina? Matka Boží zrodila Ježíše Krista, Vykupitele, Prvorozeného, Hlavu mystického téla. Ty jsi jeho údem.

Když se Ježíš Kristus rodí z Marie, všichni, kterí jsou jedno s Ježíšem Kristem, rodí se též z Marie.

Uvaž, že Ježíš Kristus se narodil jen s jejím souhlasem. Proto i každý jednotlivý Ježíšuv úd se rodí z ní jen s jejím svolením.

Jediné proto, že si to materské srdce Mariino preje, chce a žádá, stáváme se jejími détmi a Ježíšovými bratry.

Mezi tolika miliony détí, které nosila ve svém luné, jsi jen nepatrným zrnkem. Však tvoje Matka té od ostatních détí oddélila a sevrela do náruče. Tak si té zamilovala, že se zdá, jako by nikoho na svété neméla než tebe.

Kéž se naplní tvé srdce néžnou láskou k Marii a vdéčností dítéte za tuto radostnou

pravdu!

Jaký je materský Mariin pomér k tobé? Není pouze abstraktní, ani neurčitý nebo snad jen všeobecný. Ne! Její pomér k tobé je zcela konkrétní a individuální a týká se jen tebe.

Nepredstavuj si svou nebeskou Matku pouze jako néjakou královnu, jejíž laskavost velebí všechen lid! Je ke všem služebníkum velmi laskavá, ale nezná každého osobné.

Tvá nebeská Matka je skutečné matkou ideální a to zvlášť pro tebe. Zahrnuje té takovou láskou a néhou, o jaké se ti v tvém détském srdci ješté nesnilo.

Pozemská matka ovšem žádné díté nezanedbává. Všecky své déti dobre zná a všechny miluje. Preje si, aby každé díté se k ní s láskou vinulo. Zná radosti a žalosti každého dítéte.

Avšak její láska je pouhou fotografií lásky Mariiny.

Když Buh tvoril pozemského otce, učinil ho jakousi kopií své božské lásky.

Když Buh tvoril pozemskou matku, načrtl v jejím srdci jen matné, nékolika tahy, srdce nejsvétéjší Panny. Maria je ideálním vzorem, pozemská matka nedokonalou kopií.

Ješté jsme neexistovali, a už jsme v Marii žili. Naši kolébku nám pripravovala ve svém materském srdci s nejnéžnéjší péčí. Kvuli nám prožila mnoho radostí a žalu i úzkostí.

Miliony lidských bytostí byly vydány napospas nepríznivým okolnostem. Miliony lidí zahynuly v rozmaru lidských vášní a nespatrily svétlo svéta.

Ale nad tebou bdélo se zvláštní pozorností Mariino oko: Dala ti svédomité rodiče. Odvrátila od tebe mnohá nebezpečí. Její ochrané bylo svéreno tvé velké štéstí, tvé narození a znovuzrození na krtu svatém.

Nedovedeš si predstavit, s jakou néžností a srdečnou radostí ti vlila v tomto okamžiku život svého Syna. Privinula té pak na své materské srdce a predstavila té nebeskému Otci jako

svoje milované díté!

Ó, kéž bychom pochopili, jak o nás pečovala naše nebeská Matka!

*

Nastala první léta tvého détství. V téch letech díté ješté neužívá svuj rozum.

Ale pomysli! Již tehdy jsi byl ochráncem nesmírné velikého pokladu! Mél jsi milost posvécující, která již v sobé obsahovala všecky rysy tvé budoucí svatosti.

První léta détství jsou nejduležitéjším bodem pro celou budoucnost. Mužeme sméle ríci, že pozdéjší život je z velké části závislý na prostredí, v némž se prožívalo první mládí. Je ozvénou slov, která díté slyšelo, a príkladu, které vidélo.

Je-li matka zbožná, učí díté vyslovovat nejsladší jména Ježíš a Maria. Učí je prvním modlitbám. Jeho obrazotvornost zaméstnává zdravými predstavami. V jeho smyslových mohutnostech vyvolává dobrá hnutí. Vzbuzuje strach pred špatnými úkony. Vzbuzuje odpor ke lži, nespravedlnosti, neskromnosti aj. Vštépuje náklonnost ke ctnostem.

Všechny tyto první dojmy se vryjí tak hluboko v néžný organismus dítéte, že jen s násilím je lze vyrvat.

Díté mariánské, povéz mi, kdo se o to pričinil, že té pozemská matka učila zbožnosti?

Kdo porádal okolnosti místa, času, že jsi pusobením jejich vlivu vyrustal takrka prirazené dobrým? Kdo ti poslal duchovní učitele, kterí od tebe odvraceli obraz lidské vášné a zkaženosti? Kdo myslíš? Ježíš! Lépe rečeno, jeho Božský Duch, který té k Ježíši vedl, Ježíš sám? Maria prispéla svou pomocí.

Ješté se nikdy nedostalo a žádnému tvoru nedostane néjaké milosti, nékterého dobrodiní nebo prisvojení si ctnosti bez prostrednictví Mariina a bez její vule.

Ty ovšem nepoznáváš líbeznou néžnost své Matky. Nevidíš, jak se tebou zaméstnává ve véku útlém, když jsi byl ješté tak nevinný a šťastné nevédomý.

Déti jsou praví miláčkové Mariina srdce. Prímo ji nutí, aby bdéla nad zdravím jejich téla a krásou jejich duše.

Vžij se do života svých prvních let a prožívej je znovu v duchu, pokud ti jen paméť stačí. Krásná bytost, dobrota sama, chrání té tajemným zpusobem. Nevýslovné té miluje. Vše rídí ve tvuj prospéch: Odvrací neviditelná nebezpečí. Činí tvou duši vnímavou pro milost Boží. Šlechtí

tvou povahu. Uschopňuje tvé duševní mohutnosti, aby mohly prijmout první nadprirozené dojmy.

_*

Konečné pro tebe uderila vážná hodina. Nadešla chvíle, kdy jsi začal užívat rozum. Vzal jsi rovnéž do rukou vedení svého nadprirozeného života. Je to skutečné slavnostní, ale zároveň kritická chvíle, v níž se človék rozhoduje, jak bude žít: zdali pro Boha anebo pro ďábla.

V tomto okamžiku je vule ješté mladistvá. Chvéjící se rukou drží kormidlo života. Ze všech stran je ohrožena bourí, kterou rozpoutává neprítel spasení. Vule je však svobodná. Nikdo ji nezbaví této osobní svobody - ani peklo, ani nebe.

Milovaná duše, ani nevéríš, s jakou úzkostí očekávala nejsvétéjší Panna tento okamžik.

Ve dnech, kdy díté začíná používat rozum, má pozemská, zbožná matka plno práce. Sleduje každé hnutí povahy a každou hru vášní svého dítéte. Dá-li se na zlou cestu, trpí nevýslovné. Modlí se, napomíná a pláče, jako Monika plakala nad svým synem Augustinem.

Predstav si, s jakou obavou očekávalo srdce tvé nebeské Matky tyto první okamžiky! S úzkostí sledovala tvou svobodnou vuli, jak se zachová k lákavému našeptávání pekla.

Snad krok jsi učinil ve svém životé i nejeden chybný. Tvá nebeská Matka na tebe dávala stále pozor. Oplakávala tvé poblouzení, napomínala té. Vedla té výčitkami svédomí, neúspéchy, neštéstím, jen aby té obrátila na správnou cestu.

Konečné jsi šel vstríc veliké slavnosti. Blížil se den prvního sv. prijímání. Poprvé ses mél setkat se svým Ježíšem, se svým Bratrem.

Ježíš, skrytý Božský Host, té nazval svým bratrem a tajemným zpusobem té pritahoval ke svému srdci. Po sv. prijímání zasel Božský Učitel do hlubiny tvé duše první milosti. Ukoval první pouta, jimiž by té k sobé pripoutal. Dal ti závdavek všech milostí, jimiž té chtél v budoucnu zahrnout.

Ó, s jakou néžnou materskou péčí zprostredkovala naše nebeská Matka první setkání svých dvou détí, Ježíše a tebe. Byla pravou božskou Rebekou. Využila tvých schopností a vyzdobila tvé srdce nejnéžnéjšími city, aby se líbilo Ježíši.

Vér, tato první milost je tak mohutná, že ji z duše nevyrve ani nejhríšnéjší život! Ješté po dlouhých letech tajuplné pusobí a často energicky rozhodne i v duši starcové.

Kresťanští rodiče právem využívají prvního sv. prijímání. Cítí, že se néco tajemného odehrává mezi duší dítéte a mezi Stvoritelem, který jejich díté stvoril pro sebe.

Nejsvétéjší Panna svýma materskýma očima vidéla veškerý význam tvého setkání s Ježíšem.

Védéla, že vzpomínka na první sv. prijímání zachrání té pred utonutím v propasti záhuby.

Podle životopisu nékterých svétcu mužeme soudit, že zprostredkovala mystické spojení mezi svými détmi, mezi Ježíšem a tebou. Ty jsi ješté nechápal význam této milosti, a Maria již položila základ prátelství mezi tebou a Ježíšem.

Vzpomínej! Toho dne ses slavnostné odrekl ďábla, jeho pýchy, jeho skutku. A na dukaz vérnosti k Ježíši ses zasvétil navždy Matce Boží. Stala se Zprostredkovatelkou mezi Ježíšem a

mezi tebou.

_*

Po prvním sv. prijímání jsi vcházel v nebezpečná léta. Kdo s hruzou nepozoruje blížící se čas nebezpečného mládí? Všechny divoké vášné se probouzejí ze spánku jako príroda z jara. Všechny dojmy vnéjšího svéta prímo okouzlují divokou fantazii a vnímavé srdce. Mládež se raduje ze svéžího života. Bez rozvahy spéchá cestou posetou vonnými ružemi a netuší, že se pod nimi skrývají jedovatí hadi. Mládež je dobrá, velkomyslná, nezištná. Myslí, že také všichni tvorové jsou dobrí, plní lásky a nezištní.

Nešťastníci! Kolika poklesku se dopustí! A co zažijí bolestných zklamání!

Žalem se svírá srdce knéze, když vidí mladé, krásné duše, jak propadají satanovým nástrahám. Dávají se svést, ztrácejí milost posvécující, ztrácejí bélostnou nevinnost, a brzy jsou bídnou satanovou koristí.

Ó, kéž by pozemská matka mohla sledovat každý krok svého drahého dítéte v téchto nebezpečných letech! Co je tu pro né hrozivého nebezpečí a omamujícího kouzla! Kdyby tak na vlastní oči zahlédla rozvášnéný dav jedovatých dojmu, který se vkrádá do jeho fantazie a nevinného srdce, ó, jak by poklekla a s chvéjícíma se rukama a se slzami v očích prosila Boha o záchranu svého dítéte!

O čem se nemohla presvédčit tvá pozemská matka, na vlastní oči vidéla tvá nebeská Matka. Ani nepochopíš, co jsi ji zpusobil starostí!

V téchto nebezpečných letech té následovala krok za krokem. Bdéla nad tvými pocity. V temných chvílích té zahalila do myšlenek odporujících hríchu. Désila té obavami, aby té oddálila od zhoubné propasti. Zavrela tvé oči, aby se nepripoutaly k vécem nebezpečné svudným a krásným. V nebezpečných príležitostech té oslepila a umrtvila tvuj cit. Tys prošel ohném a ani trochu jsi se nepopálil.

Když si nyní vzpomeneš, v jak svudných príležitostech ses ocital, divíš se, že jsi neklesl. Dnes, ač jsi vedl dlouhá léta zbožný život, bys nemél tolik síly, abys zvítézil nad týmž nebezpečím.

Tajemné pusobení milosti, prozretelnost tvé Matky, stály u tebe stále na stráži. Buď zamezily úplné tvé chyby anebo je aspoň zmenšily. Marii dékuj, že jsi nedovršil strašný počet hríchu, který by ti na véčné časy zavrel bránu milosrdenství!

Snad již sis vícekrát zacpával uši, abys neslyšel hlas milosti, a vrhl jsi se nerozvážné do náruče hríchu. Kdo té vidél? Nejsvétéjší Panna - tvá zarmoucená, ale néžná a starostlivá Matka. Vyprosila ti u Boha milost výčitek svédomí. Vdechla do tvé duše modlitbu, lítost a konečné uprímné vyznání ve svátosti smírení té zachránilo.

Snad mnohokrát se opakovala táž smutná scéna tvého pádu. A odpušténí? To je jenom tvým tajemstvím! Tvá pečlivá Matka té zahrnovala néžnou pozorností a hrejivým soucitem, i

když jsi byl dlouho a často hríšníkem.

_*

Prišel též okamžik tvého rozhodného návratu k Ježíši. Domnívám se alespoň, že tato hodina již pro tebe uderila. Po dlouhém dobrovolném pobytu v ciziné jsi opét našel svého drahého Otce. Stal ses znovu jeho synem, ač jsi predtím dobrovolné sloužil jako otrok nepríteli svého Otce. Hanba a bída ti otevrely oči a vrátily té laskavému Mistru.

Rekni mi, kdo urychlil okamžik tvého návratu? Kdo té poučil, že jho vášní je hanebné? Kdo skryl v tvém srdci jiskru duvéry v Ježíše? Kdo se primluvil u tvého Otce, aby ti ješté jednou odpustil? Kdo od tebe odvrátil véčný, ale spravedlivý trest?

Má milovaná Matko, až v nebi uvidím zástup vyvolených, kterí již byli odsouzeni do pekla. Ty, Hvézdo morská, jsi je vytrhla z rukou Boží spravedlnosti. Na véčnosti se dozvím, že snad i pro mne byl již vyrčen rozsudek odsouzení. Tys však zadržela svou néžnou rukou Ježíšovu soudcovskou ruku. Kristus ustoupil a znovu odložil den mého trestu.

V každém prípadé jsi mne uchránila od nesčetných poklesku, k nimž by mé byla strhla má slabost, má pýcha a vášeň.

Čas obrácení nebyl pro každého stejný. Sv. Augustin, sv. Kamil z Lellis, svatá Markéta Kortonská žili mnoho let bez Boha. Nékteré duše byly tak mocné uchváceny milostí, že pak žily v tak úzkém spojení s Bohem jako nikdy predtím. Jiné duše zase milosrdenství Boží dlouho pronásledovalo. Teprve po dlouholetém, védomém a dobrovolném odporu nad nimi zvítézila milost Boží témér zázračné.

Konečné obrácení je rozličné a muže se vyskytnout v ruzné dobé. V každém prípadé má na ném velký podíl nejsvétéjší Panna. Tuto milosrdnou lásku naší nebeské Matky známe z obecného učení církve, z historie svétcu a též i z našeho vlastního života. Jak zachrání Maria duši?

Matka Boží vloží do duše dítéte nebo jinocha néjakou oblíbenou mariánskou pobožnost nebo náklonnost k nékteré modlitbé, napríklad ke „Zdrávas". Tato svétlá jiskra svítí duši ve tmé a vede ji k Marii.

Ani v dobé nevéry nebo náboženské lhostejnosti nevymizí tyto city úplné. Nejsvétéjší Panna vine své déti nejnéžnéjším zpusobem ke svému materskému srdci, i když se jejich rozum a srdce zatemnilo na néjaký čas nevérou nebo poblouznéním.

Pusobením príjemného tepla její materské lásky najednou vzklíčí nepatrné zrníčko a roste a prináší krásné ovoce.

Buďme vdéční Matce Boží za rozhodné chvíle jejího pusobení v našem životé! Tyto chvíle jsou též kritickými okamžiky intenzivního vítézství Ježíše v naší duši.

Nemysleme si, že jsme snad nepotrebovali její milosti k vítézství. Snad jsme žili život dobrý, ale tuto správnost života jsme si dlouho neuvédomovali. Teprve, když jsme se méli definitivné rozhodnout prímo pro Ježíše - pro život dokonalý anebo pro život svétský - stanuli jsme na rozcestí.

Hle! Maria, Jitrenka, zase nám pomáhala tajemnou mocí!

Nemysleme si, že už jsme dokonale utvrzeni ve ctnosti a že jsme v bezpečí, když jsme si

vyvolili Ježíše. Béda nám! Ó, nikoli!

Nejsvétéjší Panna musí stále nad námi bdít svou ochranou. Opustí-li nás na okamžik, upadneme do drívéjší bídy.

Jediné v ovzduší jejího materského vlivu jsme bezpeční. Jsme provždy malými détmi, které Maria nosí ve svém materském luné. Jen z ní žijeme!

Vér, že se o to pričinila Maria, aby ses rozhodl nejen pro Ježíše, ale aby té Buh povolal do stavu knéžského nebo reholního.

Nevyprosila-li ti té milosti, nermuť se, že jsi jí byl snad jen málo milý. Má s tebou jiné záméry. Chce, abys zustal ve svété, abys hájil Ježíšovy zájmy, abys šíril líbeznou vuni Mistrových ideálu do hlučného víru zkaženého svéta, podobné jako skromné fialky roztroušené okolo močálu zpríjemňují svou vuní otrávené okolí. Chce, abys žil v rodiné. Abys tam zavedl anebo udržoval vzorný kresťanský život. Abys dal život tém, kterí se snad zvláštním zpusobem zasvétí Mariiné službé.

Povolala-li té do domu Božího, sprádala plán svých zájmu s tebou s nejnéžnéjší láskou.

Vyvolený miláčku Marie, který jsi šel za hlasem povolání, vzpomeň si s vdéčností a láskou na historii svého povolání, na jeho počátek i vývoj.

Najednou kmitla tvojí hlavou svétlá myšlenka: Budu knézem —. Zmocnilo se té i silné nadšení. Sladký a uchvacující hlas Ježíšuv ti šeptal: Budeš mým. Budeš mým miláčkem. Svuj život strávíš blízko mne --- !

Pocítil jsi i nezlomnou sílu a pevnou duševní odvahu. Rozhodl ses zlomit všechny okovy, které té poutaly. Dal jsi sbohem milým doma a šel jsi do Hospodinova domu.

Pripomeň si, jak jsi prosil nejsvétéjší Pannu, aby ti pomohla uskutečnit tvuj úmysl! Tak néco milého té k ní vábilo.

Vedla té za ruku. Privádéla té k svému obrazu, kde jsi do jejích rukou poroučel své povolání. Maria sama zménila názory tvých bližních, aby snad nekladli prekážky její vuli.

Všechny síly vynaložila, tajemné, nepozorované na tebe pusobila, abys zustal vérný svému hrdinskému predsevzetí!

Dobrá Matka našich duší zná nesčíslné prostredky, jimiž vábí srdce k Ježíši. Každá duše byla zvláštním, individuálním zpusobem povolána. Však každý zpusob povolání má jen jeden společný bod: rozhodný a milý vliv nejsvétéjší Panny.

Již žiješ v domé Hospodinové. Sloužíš Ježíši všemi silami a miluješ Ježíše celým srdcem. Snad ani o tom nevíš, že jsi centrem milostí pro mnohé ctitele nejsvétéjší Panny. V potu tváre se namáháš, abys rostl v Ježíši. Tvuj duchovní život vyrustá z luna Matky Boží. Pracuješ pod její ochranou. Svéžím Mariiným dechem pri práci okríváš.

Čím je nám naše Matka?

Uvažuj, čím je nyní pro tebe Matka Boží, když ses rozhodl žít pro Ježíše, ať již ve svété anebo v kláštere!

Který je jediný účel tvého života? Aby se semeno lásky Boží v tvé duši rozvíjelo. Aby Ježíš Kristus rostl v tobé až do vrcholu svého véku.

Ruzné názvy, jako láska k Bohu, posvécující milost, život Ježíšuv, nadprirozený život - značí vlastné tutéž véc. Nejsvétéjší Trojice nám totiž chtéla udélit svoji božskou prirozenost, svuj nekonečné šťastný život. Tento blažený božský život udélila v neomezené míre Ježíši Kristu a Ježíš jej udéluje nám v posvécující milosti. Čím více duše prijímá život Ježíšuv, tím je dokonalejší. Proto se Ježíš znovu a znovu rodí, lépe rečeno rodí se dále, ponévadž se Ježíšuv život ješté neskončil.

Sv. Pavel praví, že lásku Boží v nás rozlil Duch svatý, který nám byl dán. Ježíš Kristus jako Buh je „causa principalis" milosti boží. Jeho človéčenství je první „causa instrumentalis". Je nástrojem, jímž k nám láska prichází. Ježíš Kristus také ustanovil svátosti, jež jsou jeho „causa instrumentalis secundaria" milosti.

Ale podle tajemného usnesení Prozretelnosti udílí Ježíš Kristus lidem nadprirozené pomoci pouze se souhlasem a prostrednictvím nejsvétéjší Panny.

Buh je ovšem pramenem všeho dobra, jak ve svété prirozeném, tak i ve svété nadprirozeném. Avšak nekoná dobra prímo, nýbrž svými tvory. Takový príklad vidíme na pozemské matce. Prvním zrídlem materské lásky je Buh. Svou vlastní néhu prelil do stvoreného srdce. Učinil je nádrží, z níž jiné bytosti čerpají.

Podobný úkol odevzdal nejsvétéjší Panné. Srdce tohoto vznešeného tvora preménil ve vzácnou nádrž všech milostí. Z ní lidem Maria udílí milosti a rozsévá Boží lásku.

Od Ježíše Krista pochází všecko dobro. Ale žádná milost se neprelije z jeho Božského Srdce do kresťanské duše bez prání, bez modlitby svaté Panny.

Ježíš se narodil jen s Mariiným svolením. Rovnéž v lidském srdci rodí se Ježíš jen s jejím souhlasem. Mariiným pusobením jsme prijali nevyčerpatelné zrídlo milosti. Mariiným prostrednictvím se nám dostává i privlastnéní milosti, ať již v kterékoliv fázi kresťanského života. Již pri Vtélení její materská láska nesmírné prispéla k našemu spasení. A véčné bude spolupusobit k našemu Vykoupení pri všech úkonech, které jsou závislé na Vtélení. (Bossuet: 3e S. p. la féte deľ Im. Con.)

Plány Boží byly dokonalé: Jsou všeobecné a zároveň i částečné. Smérují k celku i ke všem podrobnostem. Vztahují se na príčiny i jejich následky. Obsahují zásady i se všemi aplikacemi.

Když se Buh rozhodl pro Vtélení a Vykoupení lidstva, vytvoril tento plán dle vule pokorné Panny. Na její vuli proto také závisí všechny účinky téhož Vykoupení v duši každého kresťana.

Pripomínám velké tajemství: Když Buh založil svuj plán Vtélení a Vykoupení na svobodném souhlase své Matky, chtél, aby tato závislost byla skutečné vécná a ne pouhou frází.

Pozemská matka načerpala svou lásku a dobrotu jen ze zrídla Božího. Jen na její vuli závisí, jak déti miluje. Muže jim rozdat celé své srdce. Muže však také své srdce uzavrít a z tohoto živého ohništé nevyšlehne k jejímu dítéti ani jediný plamínek lásky. Její vinou jsou pak déti zbaveny dobrodiní, jež jim Buh uchystal.

Buh rídí svét a rozdéluje pres své tvory svá dobrodiní. Tvorové, které si Buh vybral a povýšil k rozdávání svých milostí, mají svobodnou vuli. Proto mohou jiné tvory dobrodiním zahrnovat, anebo je mohou zbavit pomoci, kterou jim Buh určil.

Ustanovil-li Buh nejsvétéjší Pannu naší Matkou, ustanovil ji též Prostrednicí milostí. Podle jejího rozhodnutí jsou nám rozdélovány milosti. Buh však Marii nenutí, tak jako nenutí pozemskou matku, aby plnila úkol lásky, který jí svéril.

Dobrotivý Buh obdaril nejsvétéjší Pannu néžným materským srdcem, které je schopno milovat všecky déti. Její činnost však neomezil. Ponechal jí všechnu svobodu, aby podle libosti projevovala nékterým détem zvláštní pozornost, péči i néhu.

Srdce Matky Boží je lidským srdcem. Po Ježíši je nejdokonalejším srdcem lidským. Je bohaté krásnými odstíny lidského citu i soucitu. Je jemné citlivé k néžné pozornosti jejích détí, když ji zahrnují svou láskou. Pohne se k soucitu jejich modlitbou a pláčem. Dojímá je jejich neštéstí. Je bezmocné, odporovat dukazum néžné lásky. Prostá a pokorná srdce Marii k sobé vábí nejvíce.

Buh potvrzuje veškerou volnost Mariina jednání. Nikdy neodporuj jejím materským citum a jejímu rozhodnutí. Projevuje lásku tém, jež miluje a za néž se modlí. Zvlášté miluje ty, kterí se

jí zasvétili jako déti.

*

Ty jsi plodem dvojí lásky. Buh té miloval. Svou lásku k tobé vložil do srdce své Božské Matky. Splynutím téchto dvou srdcí jsi prijal život milosti. Tento život v tobé začal pusobením Ducha svatého a dobrovolným spolupusobením nejsvétéjší Panny. Obéma zrídly se v tobé udržuje a rozvíjí.

Maria nás nosí v luné své materské lásky. V její požehnané duši prijímáme Ducha svatého. Rosteme v ní nadprirozeným zpusobem.

Sv. Alfons praví: Jako Ježíše nosila ve svém luné, nosí nás ve svém srdci (Chvály Mariánské, hlava 5).

Matka, jež dává život télesný, je tak úzce spojena s plodem, který nosí, že její díté žije jen skrze ni.

Ty jsi také skryt v materském luné, v milující Mariiné duši. Bez ní nemužeš nadprirozené dýchat, ani prijímat pokrm, ani se pohybovat. Bez ní nemužeš nadprirozené žádat, ani chtít, ani myslit. („Popírat tuto pravdu anebo o ní pochybovat znamená, popírat anebo pochybovat o všeobecném spolupusobení nejsvétéjší Panny" - srov. Revue bibliogr., červen 1925, str. 352.)

Vždyť rukama Matky Boží se rozdélují lidem všecky nebeské dary, všechny ctnosti, všechny milosti. Maria je rozdílí, komu chce, kdy chce a jak chce (Sv. Bernardin Sven., citovaný sv. Alfonsem, Chvály Mariánské, hl. 5).

Pozemská matka živí díté mlékem, jež bere ze své vlastní télesné konstrukce. Nebeská Matka čerpá život, totiž pokrm, ze své nadprirozené konstrukce, jinak rečeno: z nezmérné lásky, kterou ji Ježíš obohatil. Tímto pokrmem udržuje v tobé Ježíšuv život.

Čím více Ježíšova života muže udélit duším, tím vétší je její radost. Proč? Ponévadž tím bohatší je Matkou.

Nejsvétéjší Panna je dvakrát plodná. Je plodná svou prirozeností, je plodná svou láskou. Ježíšovi dala télesný život ze své lidské prirozenosti pusobením Ducha svatého. Nám dává božský život svou láskou rovnéž pusobením Ducha svatého.

„Panna Maria," praví sv. Augustin, „je naší pravou Matkou podle ducha, protože svou láskou spolupusobila ke zrození se vérících v církvi. Podle téla, protože je pravou Matkou „Hlavy", jejíž údy jsme my." (Plane mater membrorum est quod nos sumus quia cooperata est charitate ut fideles in Ecclesia nasceníur qui illius capitis membra sunt; corpore vero mater ipsius capitis. Sv. Augustin, De Sancta Virginitate, citovaný Venturou: Matka Boží u lidí, P. II., hlava I., Brusel 1848.)

Ventura (i b) poznamenává, že tento velký učitel uznává dvojí materství Panny Marie: materství télesné a materství lásky. Svým nejčistším télem je Matkou Ježíše Krista - naší Hlavy. Láskou je Matkou lidí, kterí jsou spojeni s Hlavou a tvorí její údy. Srdce Panny Marie bylo tak zázračné požehnáno, jako její luno. Její krev zplodila Ježíše Krista. Její láska prispéla ke zrození détí církve.

Ve svém panenském luné počala Ježíše. Ve své duši, prekypující láskou, počala nás. Dríve, než počala Ježíše ve svém téle, počala ho ve své duši. („Prius menté concepit quam corpore," praví sv. Augustin.) A stále ve své duši počíná Ježíše v jeho bratrích a pusobí, že dosahuje svého plného véku.

Tato dvojí plodnost se vzájemné doplňuje i vyvolává.

Maria ví, že my prebýváme s Ježíšem, Vykupitelem - s Hlavou církve - v jejím luné. Proč? Protože údy nemohou existovat bez hlavy. Ponévadž nás počala láskou ve své duši, ví,

že je tam Ježíš s námi, a tím poskytuje stále svému milovanému Synu život i vzrust.

*

Je pravda, že nejsvétéjší Panna nám poskytuje každou pomoc, kterou potrebujeme. Čerpá k tomu milosti ze své vlastní nadprirozené podstaty. Ale na tom není ješté dost. Jako néžná a pečlivá matka upravuje potravu pro každé díté zvlášť, podle toho, jak ji potrebuje.

Jen uvaž, jak pečlivé vybírá ty milosti, které by se nejlépe hodily pro tvuj vék! Od počátku tvého života je ve svém srdci asi milovala, pretvárela, aby se hodily tvému vkusu a tvým schopnostem.

Všimni si její néžnosti a opatrnosti! Dávala pozor, aby násilím neomezila tvou svobodnou vuli, a prece ti zlehounka vlila do duše mléko milosti.

Nékdy choré díté neprijímá ani materské mléko. Toho se jeho pozemská matka neleká. Láska k dítéti ji naučí být vynalézavou. Chytre své novorozené oklame. Zahynulo by, kdyby nedostalo potrebnou výživu.

Naše nebeská Matka jedná s námi také tak. Za vhodné príležitosti ukápne aspoň krupéj Boží lásky do duše svého svéhlavého nebo nemocného dítéte. Vrátí je k sobé výstrahou, výčitkou nebo lítostí.

Když si díté hledá pokrm svými nezrízenými tužbami, pričiní se, aby mu zhorklo vše, co není Buh. Naplňuje jeho srdce velikou prázdnotou a tím je prohlubuje. Vzbuzuje v ném neuhasitelnou touhu po vyšším a čistším štéstí. Konečné, znavené žízní a hladem, se vrací do její materské náruče.

Výchova détí je velmi téžká. Naše Matka je však milosrdnou a trpélivou vychovatelkou.

Často chceme žít samostatné nadprirozený život. Sami si vybíráme cestu a kráčíme po ní vlastní silou. Tak nejednáme dobre. Ježíš nám dal pro to svou Matku, aby nás vedla a ochraňovala. Svéril jí svuj nejdražší poklad na svété, totiž naši duši. Svéril jí též duchovní pokrok a svatost naší duše. Naše dobrá Matka ví, kterou cestou se staneme nejrychleji podobnými Ježíši. Rovnéž ví, které kvéty svatosti Ježíš žádá, aby vypučely v zahradé naší duše.

Odevzdejme se tedy úplné její materské péči a horlivosti! Maria se o to postará, aby v nás Ježíš žil a panoval.

Jak se naše duše navždy spojí s Pannou Marií?

Skutečné tajemná a tésná pouta svazují život dítéte s životem jeho matky. Zdá se, že je to jeden a týž život. Podobné je i s milostí. Duše, která není spojena se svou nebeskou Matkou, neroste nadprirozeným životem.

Víra sv. nás učí, že jsme všeobecné a ve všem na ní závislí. Ovšem, že jsme prijali nadprirozený život ve krtu, ale to nestačí! Neustále musíme tento život udržovat.

Každý tvor i v životé prirozeném je neustále závislý na svém Stvoriteli. Toto zachovávání bytostí se nazývá prodlužováním stvorení.

Ješté více je duše závislá v nadprirozeném životé na Duchu svatém a svaté Panné - jeho nejčistší Nevésté. Preruší-li duše spojení se svou Matkou, prestane brzy žít nadprirozené.

Naopak, duše, která se ke své nebeské Matce blíží víc a více, až ji s ní tésná pouta spojí, bohatne snadno a rychle milostmi.

Čím déle drží rty ve svých prosbách u její materské hrudi, tím více mléka božské lásky vytéká ze srdce Matky do srdce dítéte.

Hleď! Tak rychle a tak snadno se mužeš stát velkým svétcem! Ješté nepoužiješ tohoto výborného prostredku? Máš jej pri ruce!

Stačí, jsi-li s nejsvétéjší Pannou spojen stálou modlitbou. Pritom však méj neustále touhu čerpat Ježíšuv život do své duše.

Pohleď na rostlinu, jak dychtivé zapouští své korínky do luna zemé, která ji nosí. Buh vložil do rostliny pud, aby obracela korínky do té části pudy, kde by našla nejvíce potravy.

Vezmi si z rostliny príklad pro sebe! Zapusť všechna vlákna své duše - všechna svá prání i touhy hluboko do srdce své Matky a čerpej z ného, jak nejvíc dovedeš, šťávu nadprirozeného života!

Čím rychleji rostlina roste, tím více a tím hloubéji zapouští do pudy koreny. Proč potrebuje tolik pudy? Ponévadž sílí a plné se rozvíjí.

Rovnéž ty se spoj úzce s Pannou Marií a naléhej na ni úpénlivými prosbami, tak jako rostlina tésné oplétá zemi svými koreny.

Okrášli však své modlitby, své ustavičné prosby pokorou! Priznej se ke své bídé, ke své naprosté závislosti na Matce Boží.

Buď dítétem skutečné pokorným, malým! Nečiň si na nic žádné nároky! Nespoléhej se na své védomosti, na své ctnosti. Buď pouhým brečťanem, který se neumí postavit na své vlastní nohy! A vidíš! A vyroste až na nejvyšší vrcholky téch nejvyšších stromu!

Opíráš-li se o svou Matku, dojdeš do nedozírné výše, na jejímž vrcholu stojí tvoje Matka. Cestou pocítíš sladkou útéchu, že té nese ve svém náručí. Kdybys byl silný a bohatý, nepotreboval bys oporu své Matky. Jsi však chudokrevný, slabý a malý! Proto máš úplné právo na její lásku a na její velkomyslnost.

Vynasnaž se, aby tvá modlitba byla duvérná! Jak blaze je malému dítéti v duši své Matky, která je nejlepší ze všech Matek. Jaký je její úkol? Aby byla na tebe dobrá! Aby té milovala. Aby nad tebou bdéla. Aby ti vdechovala Ježíšuv život. Dary, které od Boha prijala, prijala jen pro své déti. Jim zase dary rozdává.

Co znamená pro Marii být Matkou? Aby rodila Ježíše v našich duších. Čím plodnéjší je Matkou, tím více roste její véčná radost a její véčné štéstí. Pros bez prestání, naléhej na ni bez ustání a buď si jist, že od ní všechno dostaneš! Takovou vytrvalostí zpusobíš své Matce nevýslovnou radost.

Nemysli si, protože ty jsi dobrý, je Maria tak velkomyslná a spéchá ti hned na pomoc! Ne! Je bytostí nekonečné dobrou a její materské srdce ji nutí prokazovat každému jen dobro. Vždyť je Matkou! Matka žije jen proto, aby se pro své déti obétovala.

Dala se Bohu v obéť. Stala se pruplavem a prenáší Boží lásku od Boha k lidem. Ví, že existuje jen ve prospéch lidu.

Délej své Matce radost! Duvéruj jí bezmezné! Prijmi od ní vše, co ti dává! Vše od ní je dobré. Dovol jí, aby té mohla milovat do sytosti, jak si preje. Ponechej jí útéchu i starost o tebe! Doprej jí, když té chce hýčkat ve svém náručí. Stravuj se jejím mlékem milosti. Prijmi od ní vše, co ti podává: útéchu i vyprahlost, úspéch i neúspéch, zdraví i nemoc, klid i práci, život i smrt. Podá ti, co je tvé duši nejprospéšnéjší. V tom má úplné právo rozhodovat.

Nemíchej se tedy do jejích záležitostí a nestav jí na oči své malicherné rozmary!

Pričiň se, aby tvá modlitba byla prosycená vdéčnou láskou dítéte! Vždyť je tvou Matkou! Miluj Marii, jak chceš, jak nejvíc mužeš! Neboj se, že nékdy prekročíš meze lásky! Miluješ-li Marii, miluješ i Ježíše, jehož umélecky vytvárí ve tvé duši. Tvá chladná détinná láska se nikdy nevyrovná její žhavé materské lásce. Její láska vždy prevýší tvou lásku. Její materskou néhu svou vdéčností nikdy nesplatíš.

Má dobrá Matičko, chci té stále milovat! Denné se v modlitbách k tobé utíkám. Srdečné ti

dékuji, že žiji v luné tvé duše! Ó, jak se raduji, že mi stále udéluješ Ježíšuv život!

*

Nékdy udélila nejsvétéjší Panna nékteré duši zvláštní milost. Dala jí najevo, aby zustala s ní ve spojení ustavičnou modlitbou. Tím duše obdržela zároveň nejbezpečnéjší záruku, že bude svatou.

Kromé lásky k Marii nás mohou zklamat všecky ostatní známky svatosti. Nékdo muže konat i zázraky. Neobdržel-li však dar, aby se stále utíkal k nejsvétéjší Panné, nejsem si jist, že vytrvá.

Jiný zase žije ctnostné dlouhá léta. Když se však neprimkne k Marii jako malé díté ke své mamince, nevytrvá na této kamenité cesté. do jeho srdce se vloudí tajná pýcha. Celé je rozhlodá. Život stálého odríkání se mu zprotiví. Na konec všeho nechá.

Bohužel, máme v déjinách dost príkladu takových pádu!

Mnohý zasvétí Bohu svuj celý život. Již privedl k Bohu množství hríšníku. Ale tu se dopouští velké chyby. Proč? Ponévadž spoléhá na své zásluhy. Kupuje od Boha svou vytrvalost. Tím nenabude jistoty ve své vytrvalosti! Proč? Sv. Augustin praví: „Když vypočítáváš tyto zásluhy, co jiného vypočítáváš, než svá dobrá díla?"

Sv. Alfons se neustále obával, zda vytrvá. Proto zkoumal všechny známky své svatosti, které by mu zaručily, že bude vérný až do smrti. Ale co vidí? Všechny známky v néčem pokulhávají. Z toho uzavírá, že jedinou zárukou vytrvání je - ustavičná modlitba.

Znovu se znepokojuje a ptá se: Budu se modlit až do smrti? Nebudu nékdy nedbalý nebo nevérný modlitbé? Zdrcen novou obavou vrhá se do náruče nejsvétéjší Panny a praví k ní:

„Drahá Matko, zachraň mne! Pusob na mou mysl a vuli, abych se k tobé vždy modlil! Vím, jak jsi laskavá! Kdybych se vlastní vinou prestal k tobé utíkat, sama mne prinutíš, abych se k Tobé utíkal, a nezahynul!"

Poznámka: Právem lze vložit do úst sv. Alfonse výraz: „prinutíš mne k tomu," ačkoliv „Revue bibliogr." to neschvaluje. Chce, aby se užilo teologického výrazu: Ty mi dáš účinnou milost, abych se modlil. - Tato účinná milost respektuje naši svobodnou vuli, ačkoli neomylné dosáhne svého cíle.

Církev nás učí modlit se v tomto smyslu:

„Oblationibus nostris quaesumus Domine placare suscepitis; et ad te nostras etiam rebelles compelle propitius voluntates." (IV. nedéle po Duchu sv., Sekreta ze mše sv.)

Veškerá teologická véda tohoto církevního učitele vrcholí v zásadé: Stále se utíkej k nejsvétéjší Panné! V této zásadé se soustreďuje celá jeho askeze (sr. Desurmont, Oeuvres complétes I. 2., p. 6.).

V posledních letech svého vysokého stárí se již nepamatoval, modlil-li se dnes ruženec. Ptával se obyčejné bratra, který mél na dozor nemocné. Jednou mu bratr rekl: „Chtél bych mít všecky ružence, které jste se dnes od časného rána modlil."

Sv. Alfons vážné odpovédél: „Bratre, nežertuj! Nevíš, že na ruženci závisí má véčná spása?" Zajímavá pravda. Naše spása a naše svatost závisí konečné na tom, budeme-li se vytrvale a détinné modlit k nejsvétéjší Panné. Jak by ses ustavičné modlil? Rekni: Matko, sama mé nauč vzývat té bez ustání a zustávat vždy ve spojení s tebou jako díté se svou Matkou.

Podle okolností se tato modlitba muže ménit, a tak se mužeš modlit ustavičné.

Hned zrána obétuj Panné Marii první okamžiky dne a všechny své záležitosti. Rekni jí: „Má velitelko a má Matko, obétuji se ti úplné! Na dukaz své lásky zasvécuji ti dnes oči, uši, ústa, srdce a sebe celého. Protože náležím tobé, opatruj mne jako svuj vlastní majetek!"

Namáhej občas svuj rozum a svou vuli, abys co nejhloubéji vnikl do duše svaté Panny. Odpočiň si v ní živou vírou a jako more hlubokou duvérou! Takový pokus se ti nejlépe zdarí pri klidném rozjímání, když máš v moci všecky své duševní mohutnosti.

Avšak tyto okamžiky jsou kratičké. Nejčastéji se spokojíš pouhou vzpomínkou, kratičkým povzdechem vyslaným k nebi, vroucím pohledem, zbožným políbením jejího obrázku.

Tato néžná pozornost vénovaná Matce Boží nestačí. Nestačí ani vnitrní spojení s Ježíšem Mariiným prostrednictvím.

Pamatuj též na vnéjší úkony pobožnosti! Jsou velmi duležité.

Mariino díté nevynechá nikdy modlitbu svatého ružence, i když mu stojí v cesté nejduležitéjší práce. Ruženec je tajemné pouto, které váže malé díté s Marií. Déjiny i denní zkušenost nás o tom presvédčuje.

Rovnéž církev svou autoritou a svým príkladem potvrzuje účinný význam této modlitby.

Moc ružence se odráží v tom, že nabádá duši, aby neprerušila styk se svou Božskou Matkou. V okamžicích roztržitosti její rty i bezvédomé šeptají Zdrávas Maria.

Mariánské díté pri každé príležitosti prelévá ze svého srdce „Zdrávas" do srdce Matky: ve spéchu z práce do práce, v návalu ruzných záležitostí, ve víru pokušení, ve chvílích radosti i žalu - vždy!

Vysílá k nebi tiché „Zdrávas Maria" ve společnosti i ve svém pokoji, v samoté i v hluku a zmatku verejných schuzí.

Často se pomodlí „Zdrávas" i roztržité, ale jeho Matka vidí jen jeho dobrou vuli.

Takové mariánské díté nabude velké usebranosti ducha, a podává se neustále v obéť nejsvétéjší Panné.

Nékdy však nemá ani kdy, aby se „Zdrávas" pomodlilo. Tu mu stačí vzpomínka duvéry a lásky k Panné Marii. Ovine ruku ružencem a v duchu se privine k Matce.

Prostrednictvím nejsvétéjší Panny prosí Ježíše za odpušténí svých denních poklesku. Než usne, poslední slova, která šeptá, jsou zase „Zdrávas Maria".

Když nemuže usnout nebo se probudí ze snu, hned v jeho duši vykvete vzpomínka na Marii. S duvérou i pokorou se vrhá do náruče své Matky, uzavírá se v její duši a opakuje opét své oblíbené „Zdrávas Maria".

Tímto zpusobem si zvykneš utíkat se ke svaté Panné. S tímto cvičením počítej jako s kapitálem ve svém duchovním životé, protože zahyneš vysílením, nebudeš-li se se svými prosbami utíkat ke své Matce.

Ježíš sám nás tomu naučil, abychom se utíkali bez ustání ke své Matce. Mohl nám dát

ješté lehčí, sladší a účinnéjší prostredek k dosažení dokonalosti?

_*

Ó, nejsvétéjší Panno, jsem tvé malé díté, ukryté v hlubiné tvé požehnané duše. Tys mne počala svou nevyčerpatelnou láskou. Ty sis mne vyvolila za své díté. Tys mne milovala a prijala za svého syna a učinila jsi mne Ježíšovým bratrem.

Chci žít v tobé. Chci být tvým dítétem až do smrti, ano, i celou véčnost. Nechci již nikdy opustiti tvou duši! Chci v ní rust a vytvorit v ní ze sebe Ježíše.

Bez mého védomí jsem byl počat tvou láskou zároveň s Ježíšem ve tvém materském luné. Nyní již dovedu ocenit své velké štéstí. Prosím té, nezapuzuj mne od sebe, ale ješté úžeji mne pripoutej k sobé po všechny dny mého života. Oviň mne pouty svých dobrodiní!

Vzpomeň si, že jsem druhým Ježíšem! Vždyť mne musíš milovat, když vidíš, že té tak nesmírné miluji! Srdce Ježíšovo patrí mné a skrze Ježíše té miluji nekonečné. Ó, má Matko, chci s tebou zápolit v lásce! Vypujčím si od svého bratra Ježíše néžnou lásku, kterou té objímá, a budu té ustavičné zahrnovat néžnými dukazy lásky.

Nedívej se na mé slabosti, na mou nestálost a na mou nedbalost! Oplakávám je neustále. Obmyj mou duši od hríchu krví svého neposkvrnéného Beránka. Odríkám se všech svých chyb a prosím té, uchraň mne od nich v budoucnosti!

Ó, milovaná Panno Maria! Buď stále mou Matkou! Čerpej ze své požehnané duše pro mne bohatý duchovní pokrm a prizpusob jej mé slabosti a mým potrebám!

Nedopusť, abych na tebe prestal myslit! Abych hledal jinde své rozkoše, které by mne zavedly do záhuby.

Ty jsi má Matka! Jako rostlina zapouští koreny do zemé, tak i já ponoruji všecka svá prání a všechny své tužby do tvého srdce.

Jako strom rozkládá na všecky strany mohutné vétve, aby co nejvíce nasál svétla a nadýchal se vzduchu svými listy pro svou existenci, tak i já odhaluji tvým očím, drahá Matko, všechna svá prání a všechny prosby své duše.

Nejmilejší Matko, chci vždy být tvým dítétem! Zasvécuji ti svuj rozum, vuli, srdce, smysly, sebe celého! Zasvécuji ti svuj duchovní život, který jsi mi dala. Zasvécuji a vracím ti Ježíše, který žije ve mné, podle tvé vule.

Zríkám se dnes všeho ve tvuj prospéch s prosbou, abys mi již nikdy nic nevracela. Kdybych snad chtél nékdy jednat podle své vlastní vule, prosím, zabraň mi v tom, jako matka brání díté pred tím, co mu škodí!

Tento slib ti obnovuji s každým vydechnutím, s každým úderem srdce. Maria, pomoz, abych vždy žil v tobé, abych se vždy obracel s prosbou k tobé. Zapomenu-li nékdy na tuto sladkou povinnost, pripomeň mné ji ihned! Cítím v duši, že bez tvé pomoci zahynu.

Nemohu se ani dočkat nekonečné blaženosti, která mne čeká na véčnosti. Véčné té budu objímat, véčné té budu zahrnovat dukazy své lásky a své vdéčnosti. Proto mne skryj do svého srdce a uzavri všechny jeho východy. Pak neupadnu v pokušení, abych nékdy tvé materské srdce opustil.

Jak duše roste v Marii?

Jakmile se duše naučila ustavičnou modlitbou spojovat se se svou nebeskou Matkou, splnila základní podmínku duchovního rustu.

Ustavičnou modlitbou čerpá z duše nejsvétéjší Panny výživnou stravu. Následkem toho se v ní koná asimilační proces, který je nutný pri každém rustu. Pozoruj zblízka tento rozvoj života. Uvédom si, jak velkou účast má v ném tvá Matka a ty. Proto dovol, abych té upozornil na základní pravdu!

Duchovní pokrm, který ustavičné čerpáš ze spojení se svou Matkou, je láska, posvécující milost, účast na Ježíšové životé. Tato milost vtéká do tvé duše ruznými cestami.

Jsou to svátosti, jimž Ježíš propujčil svou svrchovanou moc (vervu). Milost ti svátosti udélují nebo obnovují nebo rozmnožují.

Avšak svátosti nikdo neprijme, lépe rečeno, nemuže je prijmout, dokud Maria neupravila pro né vhodnou cestu. Nejsvétéjší Panna pripravuje srdce a prosí Boha, aby duši udélil milost.

Aby tento kapitál nesl ovoce, vlévá Buh do duše dobrá vnuknutí, osvícení a sílu, které se jeví jako náhlá vzrušení a nadprirozená hnutí; nazývají se láskou účinnou.

Šťastná duše, když reaguje na tento pokyn nebe a vynaloží své síly k nadprirozené činnosti. Béda, když nedbá božského hlasu a prímo jej odmítá.

Odkud pricházejí tyto účinné milosti? Duch svatý je jejich puvodce a udéluje je. Rozdélování milostí je závislé na vuli nejčistší nevésty, Matky Ježíšovy a naší. V jejím materském srdci jsou uschovány všecky milosti. Sama je vyhledává a prizpusobuje potrebám jednotlivé duše.

Takový úkol má tvá Matka. Však i ty máš účast na její práci. Jsi bytost vyznačující se životem, smysly, rozumem a vulí. Prijímáš-li svátosti, náležité se priprav a zároveň pracuj se svou Matkou. Vynasnaž se, abys prijímal hodné a často svátosti, které je možné prijímat častéji.

Pripravuješ se pečlivé na prijetí svátosti smírení a Nejsvétéjší Svátosti oltární? Prijímáš je tak často, jak je ti dovoleno? Nenapadlo té ješté, jak tento činitel je duležitý v tvém duchovním rustu?

A jak se chováš k milosti pomáhající, jež té nabádá k dobrému? Tvá Matka je v ustavičném styku s tvou duší. Napomíná té, povzbuzuje, osvétluje, sílí a vlévá ti zálibu k umrtvování. Pobádá té, aby ses modlil, šetril časem a chránil se neužitečných rozhovoru. Preje si, abys očišťoval své srdce od náklonností k pozemským vécem, abys byl usebraného ducha a vedl život úplné skrytý.

Poznáváš již mléko milosti, jež stéká z Mariiny duše do tvé duše? Však bez tvého pričinéní se neproméní ve tvou podstatu. Bdi nad sebou neustále, abys neztratil duchovní pokrm, který vytryskl z pokladu milostí skrytých v duši tvé Matky.

Pros ji za odpušténí! Odevzdej jí v ochranu svuj duchovní život! Buď vnímavý k jejímu pusobení! Budeš-li slabý, pros svou Matku, aby ti dala sílu! Ó, jak je trpélivá. Ješté jí dáš mnoho práce, než té privede na onen stupeň nadprirozené vnímavosti, aby v tobé mohla vytvorit Ježíše. Pros svatou Pannu, aby ti dala dobrou vuli, to znamená, neproménnou ochotu jít za nadprirozeným hlasem, i když na tobé žádá utrpení, pokorení a dokonce i smrt.

Pros o tuto milost bez ustání! Bez ní je veškerá Mariina pomoc, kterou ti u Boha

vyprošuje, bezvýsledná.

_*

S tímto asimilačním procesem jde ruku v ruce proces zcela opačný. Ježíšuv život se setkává v duši s životem starého človéka. - Sára se namáhá vypudit z domu syna otrokyné,

ponévadž kazí Izáka. -

Také Matka Boží vyhání z duše nezrízené náklonnosti, prirazené žádosti, zlé sobectví, ponévadž se nesnesou se svatostí jejího Syna Ježíše.

Pozemská matka je zarmoucena, vidí-li bujet hríšné vášné v dítéti již v jeho útlém véku. Užívá vhodné prostredky, aby je vykorenila.

Nebeská Matka vidí zretelné všecky naše chyby. Ó, jak se rmoutí nad srdcem, které je jimi znetvoreno! Pred oči staví se jí následky našeho nepotlačovaného zvyku. Proto nás stále nabádá k boji.

Léky, které ti tvá Matka podává, jsou často horké. Léčí té spasitelným napomenutím, výčitkou svédomí, aby co nejdríve umožnila tento deasimilační proces. Ač jsou léky trpké, prijímej je vdéčné z její ruky! Pamatuj si! Nebudeš-li pracovat s Marií ruku v ruce, nebudeš prospívat v duchovním životé.

Predevším jí poruč základ všech svých predsevzetí! Umiň si, že se nikdy nedopustíš dobrovolné chyby! Když ráno zasvécuješ Matce Boží svou duši i se všemi schopnostmi, své télo i se všemi údy, predlož jí též toto predsevzetí s prosbou, aby ti pomáhala v boji.

Když pak za dne tvá vule kolísá mezi ctností a mezi hríchem, pohlédni rychle vzhuru k Marii a volej: Matko, pomoz mi! Dej mi sílu, ať zlu nepodlehnu!

Pri rozjímání se ve svém predsevzetí utvrzuj! Ríkej si: Chci žít bez hríchu jako má Matka! Chci být čistý, pokorný, laskavý, poslušný! Konečné pridej néjakou prosbu. Prosebná modlitba nechť je dechem tvého života. Pros ji také stále, aby ti odpustila tvou vlažnost. Rekni: Matko, odpusť mi! Jsem tvým malým, slabým dítétem. Posilni mne!

Žij v duchu ustavičné kajícnosti. Pros Ježíše prostrednictvím Panny Marie za odpušténí: Milovaná Matko, prikryj mne svou čistotou, naprav, co jsem pokazil!

Kající duch privede duši k veliké čistoté. Udrží ji v hluboké pokore. Vytvorí v ní vlastnosti - dispozice - jež nazýváme duchovním détstvím, našemu Mistru tak milé.

Celý deasimilační proces sestává tedy z téchto trí vécí:

Predlož Panné Marii základní predsevzetí, že chceš žít bez dobrovolného hríchu!

Utíkej se k ní v každém boji a pros ji o pomoc a sílu!

Žij s Pannou Marií v duchu navyklé kajícnosti! Pros ji, aby té stále očišťovala a

zprostredkovala ti odpušténí u Ježíše.

*

Proces vzrustu je dlouhý. Koná se zpusobem tajemným. Nemluvné je skryto. Úkon oplodnéní a oživení je zahalen temnotou. Sv. apoštol praví: „Nechť je váš život skrytý s Ježíšem v Bohu!" (Kol 3, 3). Ježíš - Prvorozený je tajemstvím véku. Byl skryt celý starovék. Ožil, protože existoval včera jako dnes, ale žil skryté v luné - svéta - jako pšeničné zrno zaseté do zemé.

Byl skryt i za svého pozemského života. Sotva nékolik učedníku uznalo ho Vykupitelem, ačkoli činil nesčíslné zázraky a tri roky kázal.

Po svém Nanebevstoupení žije skryté dále. Žije v církvi, která je zneuznána, nenávidéna.

Chtél se skrýt v tajemství své lásky. Buh prebývá ve dne v noci mezi lidmi. Činí nesčetné divy, aby mohl být skutečné prítomen na všech oltárích svéta. A lidé? Chovají se k tomuto tajemství lásky lhostejné, mnohdy i neprátelsky.

Kristus chce být v nás skryt. Nadprirozený život je velkolepé dílo. Žádná krása se mu ve vesmíru nevyrovná. A svét? Je slepý a žene se za vadnoucími pozemskými krásami. Pohrdá spravedlivým, jenž oslepujícím bleskem své krásy uchvacuje nebe. Proč? Ponévadž Ježíš v ném žije skrytý a pokorený.

Nuže, chceš-li rust v Ježíši, veď život skrytý a buď pokorným. Neukazuj na sobé nic mimorádného. Hledej pro sebe místo poslední!

Tvou svatyní, tvým príbytkem je Matka Boží, která té v úkrytu tvorí. Zustávej v ní, prijímej od ní život i bytnost (subsistenci)! Nezapomeň žít v ní sám skrytý život a zaméstnávej se Bohem!

Nejsvétéjší Panna žila tímto zpusobem, neznámá i učedníkum a prvním kresťanum. Skryté žije i nyní v církvi. Skryté žije v každém svém dítéti a její činnost je zastínéna stínem.

Všichni kresťané ji nazývají Matkou. Však nesmírné hluboký smysl jejího materství a nevýslovné sladká útécha, která z ného plyne, je skryta vétšiné lidských duší.

Prijmi s vdéčností a láskou skrytý život, k némuž jsi povolán. Zapomeň na sebe! Nezabývej se svými prednostmi a svými vlastnostmi! Zapri se a žij v Marii!

Muj Ježíši, jako ty jsi uzavrený ve svatostánku a skrytý pod pokornými zpusobami, chci i já žíti v tvém živém svatostánku, v Marii, jež je Matkou tvou i mou! Immaculato, odevzdávám ti celou svou bytost, télo i duši, se všemi mohutnostmi a činností. Náležím celý tobé, vše, vše je tvým majetkem! Vyber si z ného pro sebe chválu i čest, jakou chceš! S tebou, Matko, chci žít i umírat. Má smrt i rozdélení mé bytosti budou novým úkonem mého skrytého života. Již dnes ti odevzdávám kosti i popel svého téla.

Až má duše jako nepatrný atom bude žít s tebou v luné Božím, oslavíš prach z mého téla a muj popel začne mluvit! Jaká slova? Jeho mluva bude hymnou lásky a pokory. Celou véčnost ti bude hlásat, že jsem si zvolil být popelem, abych mél účast na Ježíšových pokoreních a skrytém životé své Matky.

Povedeš-li skrytý život v Mariiné duši, brzy se jí budeš podobat.

Syn prijímá od své matky jen dobrodiní. Mléko milosti, jímž nejsvétéjší Panna živí své déti, je nejčistší podstatou jejího nadprirozeného života. V každém svém dítéti zázračné tvorí svuj vlastní charakter, svou fyziognomii, své ctnosti, své vlastnosti, svá prání a nadéje, svuj puvab i své prednosti.

Tajemnou silou se zmocňuje ducha svého dítéte a preméňuje jeho smýšlení, jeho ideje. Vnikne i do jeho vule a vlije jí sympatie pro své názory. Pronikne i senzitivní mohutnosti a zušlechtí je.

Duše Panny Marie se nedotýká pouze povrchu tvé duše. Tak jako všichni duchové, pronikne tvou duši úplné, až s ní splyne vjedno. Pronikne všechny tvé síly, očistí je a zušlechtí jejich činnost.

Jaký povšechný účel má toto laskavé a milosrdné pusobení tvé Matky? Dává nadprirozený ráz tvé bytosti. Maria je tvou Matkou. Živí té a vlévá krupéj za krupéjí z mléka milosti do tvé duše. Činí ji tvárnou a vdechuje do ní svou vlastní podobu.

Nevytrhuj ji v práci! Zabraň vniknutí nečistého vánku zvenku do tvé duše! Maria ji méní v bílou kvétinu. Ať ji neruší!

Buď vnímavý k jejímu pusobení a nech ji klidné dokončiti její dílo. Priviň se často k jejímu srdci! Bydli v její duši! Rozjímej s rozkoší o tomto nádherném Božím veledíle!

Ježíš chtél svou Matku učinit vzorem všech ctností!

Sv. Bernard praví, že Ježíš udélil své Matce ony vlastnosti a síly, které chtél od ní zdédit. (Voluit esse virginem, de qua immaculata, immaculatus procederet, voluit humilem de qua humilis et mitis corde prodiret.) Chtél, aby byla pannou. Chtél se narodit z panny neposkvrnéné. Chtél, aby byla pokornou. Chtél se z ní narodit tichý a pokorný srdcem.

Chtél ozdobit svou Matku všemi ctnostmi, jimiž nás má okrášlit. Chtél, aby nám s mlékem milosti vlévala vzácné vlastnosti, které jsou hodné božské lásky.

Ježíš ji učinil nevýslovné krásnou. Proč? Abychom na ní stále lpéli očima i srdcem. Vždyť je tak néžná, laskavá, pokorná, trpélivá! Je plna soucitu k nešťastným. Oplývá vlídností k slabým. Je Pannou. Je povýšena nade všecky panny. Jsou v ní soustredény všecky puvaby panenství. Je plná tichosti a dobroty. Stkví se nevinností a čistotou. Dojímá nás svou prostotou a cudností. Jsme nadšeni její spanilostí.

Svou krásou prilákala s nebe Slovo Boží a uzavrela je ve svém luné. Ve svém materském náručí objímala svého Boha, svého Tvurce, kterého tiskla na své srdce. Živila ho svým mlékem. Slovo, Syn Boží, se stalo jejím spanilým Déťátkem. Svými božskými ústy líbal její panenské čelo. Volal: Matko, miluji té!

Nelze ani spočítat srdce, která byla privábena k Ježíši krásou tohoto vznešeného tvora, všestranné dokonalého, obdareného všemi puvaby. Kolik bídných otroku neresti a zla získala pro sebe jediným pohledem. Čistý Mariin pohled naplnil jejich černou duši posvátnou úctou a spasitelným studem. Odrekli se hríchu, zatoužili po lásce Mariiné a jako déti se vrhli do její náruče.

Dobrá Matko, dokonči v nás své dílo! Dej, ať se ti podobáme. Daruj nám svou dobrotu a svou pokoru. Udélej nás nevinnými, jako jsi ty. Buduj v nás Ježíše! Vím, že se tím více cítíš naší Matkou, čím více Kristus žije v nás. Čím více miluješ Ježíše v našich srdcích, tím více Kristus zase miluje tebe. Proto, Matko, miluj nás!

Nejsvétéjší Panna chce milovat Ježíše v nás

Chceš-li milovat Ježíše dokonale, musíš ho milovat prostrednictvím jeho Matky.

Žádný človék není dokonalý. Ani svétec se nemuže Ježíši dokonale líbit, buduje-li svou svatost sám. Duše každého byla poškozena hríchem... Žádný kresťan neprijde k Ježíši bez Mariiny pomoci. Všichni kresťané jsou skryti jejím pláštém, a predstavuje je svému Synu jako svoje déti.

Tak je to spravedlivé. Jediná Maria se po všechny véky dokonale líbí Ježíši. Jen Maria vyhovéla prísným požadavkum jeho nekonečné čistoty. Proč? Protože Kristus stvoril svou Matku pro sebe a ponévadž je Buh, musil ji učinit dustojnou Matkou Boha.

Pomysli! Jaké ohromné veletoky jako krišťál čisté lásky vlil do duše této vznešené bytosti! Proč? Aby hladina její bélostné lásky dostoupila výše hladiny jeho lásky žhavé jako slunce. Obé hladiny jsou stejné výše a jeho duše se vyrovnává s duší jeho Matky stálým prílivem a odlivem vzájemné lásky.

S láskou své Božské Matky je Ježíš úplné spokojen.

Chceme-li se líbit Ježíši, milujme ho láskou, jakou ho milovala a miluje svatá Panna. Skryjme se v její duši! Vyméňme své srdce za srdce Mariino. Milujme jen Marií, jako nemluvňátko, které dýchá dechem své matky a žije tlukotem jejího srdce.

Je myslitelná taková výména? Ano, ale závisí na síle a sklonu tvé vule.

Dokud ješté človék žije na svété, má právo odkázat svuj majetek, komu chce. Smlouva, jíž se tento odkaz vyjadruje, je svatá a chránéná zákony. Když se uskutečnilo postoupení majetku a bylo prijato, je smlouva neodvolatelná.

Proč bych tedy já nemohl odkázat Královné nebes sebe, svou duši, srdce, télo, svou vuli i se všemi tužbami a nadéjemi, svuj rozum se všemi myšlenkami a plány, všechny své duševní i télesné mohutnosti s jejich výkony, všecky své smysly? Proč bych jí nemohl odkázat veškerý svuj prirozený i nadprirozený život?

To jsou samé Boží dary. Patrí mné. Jsou tedy mým vlastním majetkem a mám na néj vétši právo než na své hmotné statky. Zcela klidné je mohu darovat své Matce - Matce Boží védomé a dobrovolné zpusobem nejvýš slavnostním. Tento odkaz je svatý. Matka Boží jej prijala. Je proto nedotknutelný.

Co dríve náleželo mné, již mi nepatrí. Má duše, mé srdce a télo, všechny mé síly i jejich výkony jsou majetkem nejsvétéjší Panny.

Když myslím, myslí Maria mými myšlenkami. Když miluji Boha, není to láska pouze mého srdce. Vždyť už mi nepatrí a ocitá se v srdci mé Matky. Kdo tedy miluje Boha? Mariino panenské srdce prekypující nejčistší láskou, jíž jsem nyní schopen, miluje Boha.

Nelituj toho, že jsi zasvétil svou celou bytost nejsvétéjší Panné! Buď ujištén, že jsi tak nejednal jen k vuli ní! Nejsvétéjší Panna si té pro sebe nenechá. Daruje té Ježíši. Kristus je jejím životem, jejím štéstím, jejím nebem, její slávou.

Slyš, jakou radost vidéla Gemma Galgani: Vidéla se v objetí Matky Boží. Svou hlavu položila na její srdce. Nejsvétéjší Panna se jí ptala vlídné: „Gemmo, rekni mi! Miluješ nékoho ješté více nežli mne?" „Ano," odpovédéla Gemma, „miluji ješté více nékoho nežli tebe." Po téch slovech ji Maria pritiskla ješté více k svému srdci a znovu se ptala: „Rekni mi, koho miluješ více nežli mne?" Prosté díté odpovédélo: „Milovaná Matko, nechci ti to ríci... Škoda, že jsi tu včera nebyla. Byla bys poznala, koho více miluji nežli tebe. Je ti tolik podobný! Jeho vlasy jsou jako tvé vlasy, jeho pleť jako tvá pleť."

Nejsvétéjší Panna se ptala dále: „Gemmo, netaj se prede mnou, kdo je to?"

A díté odpovédélo: „Ježíš je to, tvuj Syn, jehož tolik miluji!" Po téch slovech ji nejsvétéjší Panna pritiskla ješté více na své srdce a rekla: „Ó, dobre, miluj Ježíše, miluj Ježíše ze všech sil, celým srdcem." Vidéní zmizelo.

Vér, Maria žila a žije jen pro Ježíše a proto, aby Ježíši získávala srdce. Také o tvé srdce se jen z té príčiny uchází, aby je darovala Ježíši. Polož je bezpečné do jejích rukou.

Maria ví, že jen tehdy uspokojíš Ježíše svou láskou, když jí své srdce vénuješ navždy.

*

Povím ti nové tajemství intimního spojení s naší Matkou. To ješté nestačí, že miluješ Ježíše prostrednictvím nejsvétéjší Panny. Musíš dovolit své Matce, aby sama milovala v tobé Ježíše.

Myslíš, že je to tatáž láska? Ne! Když miluješ Ježíše prostrednictvím Marie, podržuješ iniciativu své vlastní lásky a nejsvétéjší Panna je pouze tvým nástrojem. Když Maria miluje Ježíše v tobé, rídí sama tvé srdce a ty jsi pouze jejím pomocníkem, jejím nástrojem.

Co si asi vyvolíš? Kéž by si té tak získala, aby mohla v tvém srdci Ježíše milovat!

Nejsvétéjší Panna miluje svého Syna v nebi nevýslovné, ale láskou nutnou. Touží však milovat ješté Ježíše touž láskou dobrovolnou, kterou jej milovala, když jej nosila ve svém luné, když jej poprvé objala, když s ním žila na zemi a když s ním trpéla na Kalvárii.

Prosí o tvé srdce, aby v ném mohla znovu milovat Ježíše. Chce do tvé duše vlít všechnu lásku, kterou kdysi horela ke svému Synu. Tato láska bude dobrovolná, bude láskou tvou a láskou tvé Matky.

Nechtél bys být prulivem na zemi, jímž Maria vysílá proud lásky do Srdce Ježíšova a Ježíš prelévá svou nekonečnou lásku do srdce své Matky?

Není to sladké poslání? Ježíš chce milovat svou Matku láskou, jakou ji miloval na zemi. Preje si, aby znovu prožívala radosti, které cítila, když jej hýčkala ve své náručí. Vidíš, tyto slasti jí muže Ježíš doprát tvým prostrednictvím. Matka Boží chce rovnéž prožívati všecka léta, v nichž s nevýslovnou néžností sloužila Ježíši. Chce znovu s ním trpét horká muka. Proto té prosí, abys jí pujčil své srdce.

Ty bys jí je odeprel?

Již jsi dost premýšlel o svém poslání! Nebyl jsi povolán k životu kresťanskému jen pro sebe, nýbrž pro svou Matku, a abys mohl milovat Ježíše, bylo tvé srdce proniknuto néžnou láskou. Všichni lidé a celý vesmír existuje jen pro Marii a Maria pro Ježíše a Ježíš pro Boha.

Buh stvoril Marii, aby milovala Ježíše dokonalou láskou, které je hoden.

Aby se Syn Boží necítil cizím mezi lidmi, mezi nimiž žil, stvoril Buh pro ného alespoň jedno lidské srdce, které by jej vždy milovalo láskou téhož žáru, jímž plápolá jeho Božské Srdce.

Proto Buh stvoril všechny lidi, aby Božská Matka v jejich srdcích rozmnožovala svou lásku k Ježíši až do nekonečna, až na véky, véčné.

Proto jsme na svété, aby naše Matka mohla stále žít. Jsme pokračováním jejího života.

Naše srdce jsou stvorena pro ni. Jsou její stálou zálohou, aby v nich mohla bezustání milovat svého Syna.

Buh vlil do duše nejsvétéjší Panny všechny své milosti. Jakou povinnost má Maria? Snaží se, aby všechny milosti nesly ovoce v míre nejvyšší. Proč? Aby sláva a čest, kterou tím Bohu získává, dostoupila výše nesmírných obétí jejího Božského Syna.

Za tím účelem jí dal Buh úplnou svobodu, aby rozdávala milosti svým miláčkum, svým

détem.

Na milostech neubývá, ač je stále rozdává. Čím více je rozdává, tím více jich pribývá, a kolik svých détí miluje, tolikrát svou láskou Boha zahrnuje.

Nemilujeme Boha pouze my, Maria miluje Boha v nás. Očisťuje naši lásku od nedokonalostí a méní ji podle svého vkusu.

Matko, chci být tvým majetkem. Chci být nerozlučné spojen s tebou. Ó, kéž má duše tak prilne k tvé duši, že ji zcela pronikne a navždy se v ní ztratí jako nepatrná jiskra v ohromném žáru.

Uzavri muj rozum ve tvuj rozum a ponor mou paméť a fantazii do tvé síly. Ztotožni mé chténí, mé žádosti s tvou vulí. Sluč mé srdce s tvým Neposkvrnéným Srdcem. Uzavri mne zcela v sebe, abys mohla mou bytost zaplavit žhavou láskou, jakou horíš k Ježíši.

Spoj mne se sebou úžeji, než je nemluvné spojeno se svou matkou. Chci, aby má duše žila duchovním životem jen v tobé. Dej, ať je tlukot tvého panenského srdce tlukotem mého srdce. Dej, ať tvá svatá materská krev koluje v mých žilách. Ó, prosím, dej, ať tvuj svéží dech udržuje a obnovuje ve mné stálý život lásky.

Matko, mám nesmírnou radost, že žiji v tobé a ty že miluješ Ježíše ve mné.

*

Živoucí bytost žije jen proto, aby zase život darovala. Čím více života v sobé obsahuje, tím více života zase daruje.

Když dosáhla své životní plnosti a dokonalosti, muže dát život jiným živoucím bytostem.

Nejsvétéjší Panna se také snaží rozširovat okolo sebe veškerý nadprirozený život, kterým byla obdarena. I nás volá na pomoc k této vznešené práci.

Nepomužeš-li jí v této službé lásky, nevzkvetou zásluhy Kristova utrpení a bolesti tvé Matky v celé své síle a nedojdou svého vrcholného cíle.

Nechť bezmezná duvéra otevre dokorán tvé srdce pro svou Matku, aby do ného mohla vlít svou veškerou lásku. Maria té tak učiní vodotryskem svých dobrodiní. Proud její lásky se bude tebou prelévat na jiné bytosti.

Máš radost z této úlohy? Chceš být Mariiným vodotryskem? Pak se polož do náruče Matky Boží jako nemluvné. Opri svou hlavu s láskou a odevzdaností o její svatou hlavu a opakuj často:

Maminko, buď laskavá k celému svétu. Buď Matkou hríšníkum, schismatikum, pohanum, umírajícím. Buď Matkou duším toužícím po dokonalosti a srdcím, která se zasvétila Ježíši. Čiň dobre a rozlévej Ježíšovu lásku zvlášté v duších svých knéží.

Chápeš tento vznešený, sladký a plodný apoštolát? Vykonáš jej, pridržíš-li se tohoto bohatého zrídla dobroty. Dej však pozor, aby ti ani krupéj vody z ného neunikla. Nebuď egoistou a nečerpej milosti jen pro sebe, nýbrž pamatuj na druhé. Zalévej neúrodné stepi, tj. srdce hríšníku, i úrodnou zkultivovanou pudu, tj. duše, které dychtí po svatosti.

Co by asi učinila nejsvétéjší Panna, kdybys jí slíbil, že s ní budeš vždy spojen a že budeš duším neviditelným pruplavem lásky Boží? Milosrdná a laskavá Matka by té néžné privinula k svému materskému srdci.

Snad tebe zvlášť vyzvala, abys byl jejím sluhou, jejím rozdavatelem jejích milostí na

svété.

Pros ji neustále, aby té poučila, jak bys byl výhradné jenom jejím nástrojem. Pros ji, abys nemél vubec nic! Všechny ctnosti, všechny síly, všechny zpusobilosti abys prijímal jen z jejího materského srdce.

Pros ji, aby sama myslila tvým rozumem a vyvolávala v ném myšlenky i dukazy, jež by dojímaly a presvédčovaly duše. Aby v ném sama kreslila plány a projekty, jež by vedly duše k poznání a milování Ježíše a jí samé. Pros ji, aby z tvé duše vymýtila čisté lidskou moudrost a marnou chlubivost. Aby té naplňovala jasnými myšlenkami, kterými bys uchvacoval duše dychtící po pravdé.

Dobrotivá Matko, mysli mým rozumem, miluj mým srdcem! Vzbuď v ném tak silný žár, že jeho žhavé plameny se v ném neudrží, prorazí stény srdce a zachvátí všechny duše, s nimiž prijde do styku má duše.

Povinností knéze je, aby prosil Matku Boží, jak by mél milovat duše a podmaňovat si je.

Pros Marii, aby mluvila tvými ústy. Nechť Matka Boží, Trun Moudrosti Boží, ti diktuje slova, jež by rozezvučela tajnou strunu každé duše, strunu, kterou rozezvučí jen Ježíšova láska. Pros ji, aby ti ukázala všechny tajné skrýše, v nichž se skrývají lživé predsudky a nepravý stud. Vypros si na ní, aby hríšník, který slova slyší, se domníval, že slyší hlas své nebeské Matky.

Ó, dobrá Matko, vládni v mých citech, hnutích, náklonnostech, vzpomínkách, nadéjích i obavách, radostech i žalu. Riď mé smysly! Panuj nad mýma očima, ušima, ústy, rukama, nohama, nad celým mým télem, aby pečlivé vykonávalo plány tvého milosrdenství s lidmi.

Vládni mou vulí, aby byla sjednocena s tvou vulí. Uchvať ji puvabem své lásky. Udél jí

nezdolné síly, jimiž by vítézila nad Ježíšovými nepráteli.

_*

Království Ježíšovo se rozširuje jenom bojem. V službé Matky Boží musíš být energickým vojínem, který vítézné premáhá satana a horečné uchvacuje jeho uloupenou korist.

Neposkvrnéná Panna je velkou satanovou neprítelkyní. Je jeho neprítelkyní svým puvodem prirozeným i svým nadprirozeným posláním. Stala se Matkou Ježíšovou, aby použila svého Syna jako nástroje v boji proti satanovi. Stala se tvou Matkou, aby se s tebou v boji spojila proti peklu.

Proto ji pekelný had tolik nenávidí a tolik se jí bojí. Dávno, ješté pred narozením mu byla ukázána tato nejsvétéjší, nejčistší Panna jako nepremožitelná neprítelkyné, která mu jednou rozšlape hlavu. Již tehdy ji vidél jako hvézdu v dálné budoucnosti a od toho okamžiku jej naplňovala zdéšením. Čtyricet véku již uplynulo, když byla počata. Celý čas ji ďábel nenávidél.

Satan se odeprel klanét svatému Ježíšovu človéčenství, které bylo spojeno se Slovem Božím. Proto mu Pán oznámil, že ho pouhý tvor, dcera Evina, rozdrtí svou panenskou nohou a že bude nucen se jí poklonit jako své Královné.

Marné se namáhá potrísnit blátem její neposkvrnéné roucho. Když ji nemuže zasáhnout, obrací se se zurivostí na její déti (Zj 12,4).

Proto ten veliký boj mezi Pannou-Matkou a drakem. Ďábelsky se raduje, když od ní odloučí nékteré díté, když poskvrní nékterou duši smrtelným hríchem. Prohlašuje to za vítézství nad neposkvrnénou Pannou.

Proto dbejme cti naší Matky a porážejme satana tím, že chráníme duši pred nejmenší poskvrnou.

Pak nás nejsvétéjší Panna prijme do své služby a učiní z nás strašný nástroj v boji proti peklu. Se silami nás - smrtelníku - možná dríve otroku pekla - rozláme okovy tisícu a tisícu hríšníku. Nadchne nás vytrvalou bojechtivostí, abychom v boji vydrželi. Dá nám dar rady a uméní, abychom odkryli léčky, které zloduch strojí na chytání duší. Tak zničíme jeho zchytralé plány. Naši duši ohradí hradbou pokory, abychom zahnali Lucifera na úték. Konečné vštípí do našeho srdce hroznou nenávist - svou vlastní nenávist k hríchu a k satanovi, otci všech hríchu.

Immaculato, jsi mou Matkou, mocnou a nepremožitelnou, Královnou všehomíra. Chci být tvým nástrojem v boji, který vedeš s peklem. Bdi nade mnou! Vždyť jsem tak slabý a obávám se, že té zradím. Matičko, prosím té, buď mou oporou, pevné mne drž!

Jak chce naše Matka žít ve svých détech?

Už jsi na to myslel, že veškerý tvuj život, všechny detaily tvého života náleží tvé Matce? Jsi jejím dítétem, jako Ježíš. Jsi údem Ježíšovým, tedy jeho druhé já.

Chceš-li, mužeš své Matce vrátit okamžiky a dojmy, které prožívala za svého pozemského života. Žij skutečné s Marií. Presvédči se, že jsi druhým Ježíšem a že žiješ se svou Matkou, jako s ní žije Ježíš. Nejlaskavéjší Matko! Má první myšlenka ráno bude platit tobé. Jak ses radovala, když tvuj drahý Ježíš, sotva že se probudil, spéchal k tobé, aby té objal. Myslím, že ti zpusobím tutéž radost, když pri probuzení políbím tvuj obraz. Vím, že projev mé néžné lásky odméníš touž vrelou materskou láskou a sevreš mne ve své náruči jako drahého Ježíše.

Pusobí mi príjemnou rozkoš zvát se tvým dítétem a začínat s tebou denní práci.

Neodcházej od ní! Modli se v ní! Jak rozjímala Maria? Pozorovala Ježíše, který žil pred jejíma očima. Její tichá modlitba byla doprovázena svatými city lásky, obdivu a klanéní, které vyvéraly z jejího srdce. Posbírej všechny tyto projevy a obétuj je Mariiným srdcem znovu Ježíši. Tímto zpusobem vrátíš nejsvétéjší Panné šťastná léta, která prožívala ve společnosti s Ježíšem.

Podívej se, s jakou láskou hledéla na své Božské Díté. Mluvila na né tak néžné a naslouchala jeho détskému švitorení. Čiň podobné, když se modlíš: Vypujči si Ježíšovy city. Pak budeš s Ježíšem mluvit, naslouchat jeho hovoru a s láskou budeš na Ježíše patrit srdcem jeho Matky.

Zustaň s Marií co nejúžeji spojen zejména pri mši svaté. Vynasnaž se, aby tvé srdce plnily zbožné city. Vždyť stojíš s ní u paty kríže. Je v tobé prítomna obétí svého Syna. Znovu v tobé prožívá nevýslovné bolesti. Je šťastná, že muže v tobé znovu nabídnout nebeskému Otci život svého Syna pro spásu hríšníku. Pri této obéti kríže vzbuzuj city lásky volné podle libosti. Pri mši sv. se obnovuje pred našima očima celý Ježíšuv život. Jsi knézem? Božský dukaz lásky je svéren tvým rukám.

Muj Ježíši! S nevýslovnou radostí se dívám na tebe pri mši svaté. Konsekrací jsi se v mých rukou narodil. Dívám se na tebe. Nemluvňátko, spočíváš v mém náručí. Ležíš na mé ruce. Dékuji ti, že jsi ke mné tak laskav, ano, zvlášté ke mné. Ó, jak mé miluješ láskou tichou, ale vroucí.

Ježíši muj drahý, mysli si, že ležíš v chudobných jesličkách a v náruči své Matky, protože já u oltáre sobé nepatrím. Patrím Marii, jsem pokračováním jejího žití.

Ne já, ale nejsvétéjší, nejčistší Panna se tebe dotýká, nosí té a objímá. Klaní se ti a miluje té ve mné. Ježíši, proméň úkony mé lásky, pokory, mé odevzdanosti, mého klanéní se tobé v chudé plénky. Již jsem té do nich zavinul a podávám té tvé Mamince. Dej prožívat své svaté Matce ony city, které prožívala, když ti tyto materské služby prokazovala!

Pripravuj se pečlivé na sv. prijímání. Nejsvétéjší Panna touží v tomto okamžiku prožívat znovu onu krásnou chvíli, kdy Ježíš vstoupil do jejího panenského luna. Byla to nejkrásnéjší chvíle jejího života.

S jakou vroucností a láskou té privítala, muj Ježíši, tato svatá Panna, již jsi učinil svým príbytkem.

Ježíši, když té prijímám, tvá Matka prožívá tentýž cit lásky. O, rač jí v tomto okamžiku udélit tutéž radost, kterou poprvé pocítila, když poznala, že je v materském styku s tebou, svým Božským Dítétem.

Dríve mne trápila myšlenka, že se Ježíš nudí a trpí v mém ledovém srdci. Nyní se tím již znepokojovat nebudu. Vládu nad svou duší jsem úplné svéril Matce Boží. Prijímá ve mné Ježíše, jako jej poprvé uvítala ve svém luné. Když se snad vzdálím nedobrovolnou roztržitostí, nedobrovolné se zabývám néčím jiným, Ježíš moji neprítomnost nepozoruje.

Kdo by nechtél naslouchat sladkým slovum, kterými nejsvétéjší Panna rozmlouvala s Ježíšem, když jej nosila ve svém luné? Kdo by nechtél okusit nekonečnou rozkoš malého Déťátka, když cítilo, jak je vrele milováno a jak bezpečné je uloženo v útrobách tak čisté Panny?

Co asi Déťátku Božímu pusobilo nejvétší radost? Myšlenka, že patrí jí, že jeho lidská existence závisí výhradné na tvoru, který náleží jen jemu. Že tedy žije jenom skrze ni.

Muj Ježíši, odpočívej sladce v mém srdci po sv. prijímání. Nechť jsem tvou rozkoší! Miluj

mne! Vždyť totéž svaté materské luno ve mné tebe prijímá, tebe hostí, s láskou tebe nosí.

_*

Vzpomeň si, Ježíši, na horké bolesti, které svíralo tvé srdce na cesté do Egypta. Tvá Matka té tiskla s úzkostí ke své hrudi. Cítilo její horký dech, její prudký tlukot srdce.

Pripomeň si Ježíši, že tvá Matka nosí v náruči také mne, protože já jsem jedno s tebou. Pokud bloudím pouští vyhnanství, má Matka trpí, ponévadž ví, že mne mocný neprítel chce vyrvat z jejího objetí.

Až mne uvidíš v nebezpečí a ve spárech mých pronásledovatelu, vzpomeň si na úzkost mé a tvé Matky. Ježíši, vždyť zahyneš ve mné, když já zahynu!

Ne, nebojím se! Já, malé díté, v nebezpečí, pokušení, v denních zkouškách položím svou hlavu na srdce své Matky. Tys také tak učinil, když jsi prchal do Egypta.

Až uvidí má Maminka, jak bezpečné odpočívám na její svaté hrudi, vzpomene si, že Ježíš také tak kdysi tiše spal v její náruči.

Vidíš, Spasiteli, mou duvérou a odevzdaností dojata bude té milovat touž láskou jako na cesté do vyhnanství.

Ježíši, jisté se budeš radovat, až uvidíš, jak bezstarostné spím v Mariiné náruči. Potéšíš se, že spím bez bázné na cesté do véčnosti, která je plna nebezpečí, plna hluku.

Tvuj styk s tvou Matkou musí posvétit nejen tvé žalosti, ale i radosti.

Kdo vypoví radosti jejího materského srdce ve chvíli narození jejího Déťátka Ježíše? Radostí plesala, když jej poprvé vzala do náruče, pritiskla na své srdce, živila svým mlékem. Radostí slzela, když k ní vztahoval své ručky, aby ji objímal.

O, jak néžné Ježíš miloval svou Matičku a tisícerými dukazy jí dával najevo svou lásku.

Obdivuhodné néžnou lásku prokazuje duším, které jej zvlášté milují. Ješté tisíckráte vétší láskou miloval svou néžnou Matku, která mu výhradné náležela, byla jeho Holubičkou, jeho Jedinou.

Laskavá Matko, Ježíš by rád obnovil mou láskou všechny tvé radosti v tvém srdci. Ani já nebudu klást meze ve své horoucí lásce k tobé; Ježíš mi tak poručil.

Chci napodobit Ježíše v jeho lásce k tobé, abych ti dokázal, že té miluji. Hodné radostí ti chci zpusobit zapíráním se a obéťmi v maličkostech.

Rád bych té prekvapil néjakou radostí, abys mne mohla milovat tak, jako svého Ježíše. Chci Ježíši být tak dokonale podobný, abych mohl oklamat tvé materské oko, že bys mne již od Ježíše ani nerozeznala.

Má Maminko, miluj mne veškerou láskou, jež plní tvé materské srdce. Miluj mne tak, jak jsi milovala Ježíše!

Miluj mne vší néžností, kterou Buh obdaril tvé srdce. Zahrnuj mne svými milostmi. Hýčkej mne svou láskou až do sytosti tvého materského srdce. Buď neúnavnou v projevech néžnosti a lásky ke mné. Jako Ježíš svou néžnou láskou roznécoval tvou lásku, chci i já v tvém srdci roznécovat nejnéžnéjší projevy lásky ke mné. Jak? Budu neustále v srdci vzbuzovat city lásky, poddanosti, pokory. Budu se často modlit „Zdrávas Maria", jež naplňuje tvou duši sladkou rozkoší.

Matičko, myslíš, že to já té tak néžné miluji? Ne! Ježíš té miluje, ponévadž žije ve mné.

Miluj mne néžné a prijímej všecky projevy mé lásky, a budeš zase žít se svým milovaným Synem Ježíšem na zemi.

Díté Mariino, do jaké hloubky duše své Matky smíš vniknout a bezstarostné žít? Budeš-li jí vérný, učiní té nesmírné vynalézavým v dukazech néžné lásky. Zjeví ti tajemství, která svérí

jenom tobé.

*

Dovoluješ své Matce, aby znovu prožívala radosti i bolest svého života a dovolíš jí ješté více. Dáš jí príležitost, aby mohla pro tebe pracovat, jako kdysi pracovala pro Ježíše. Uvaž, že všechny dobré skutky vykonané v milosti posvécující, jsou Bohu príjemné a tvému bližnímu užitečné.

Kontroluješ-li svuj život, poznáš, že od rána až do večera pracuješ vlastné pro bližního, pro duše. Pro koho tedy? Pro Ježíše.

Maria žila na zemi právé tak. Všechny práce snoubenky a Matky v malé rodiné Nazaretské smérovaly k jednomu cíli, k jejímu Božskému Dítku. O téch nepatrných, obyčejných pracích svét nic nevédél. Avšak Slovo Boží prímo okouzlovaly a pripravovaly svaté Panné velikou slávu v nebesích.

Nyní, když žije v Bohu v nebi, hledá na svété duše dobré vule a prosí, aby jí pomohly dále žít na zemi životem tichým, nízkým, skrytým. Proto by si od tebe ráda vypujčila tvé práce, aby je mohla obétovat Ježíši.

Ani nepochopíš, jak velikou radost zpusobíš své Matce, když jí daruješ všechnu svou drobnou práci, která nemá jinak skoro žádné ceny. Lhostejno, z jakého duvodu ji konáš, zdali z poslušnosti, z povinnosti nebo z lásky. Skutečné zázračné se méní cena tvé skromné jednotvárné práce! Již nepracuješ ty, to Matka Boží v Nazareté slouží v tobé Ježíši. Okouzluje jej tvými pokornými pracemi.

Matka Boží bere na svuj účet i tvou zábavu, a když odpočíváš pod jejím dohledem, obétuje Ježíši i tvuj odpočinek a pripomíná svému Synu sladké chvíle, které doma večer prožívali, když si po denní téžké práci trochu oddechli.

Večer, dríve než jdeš spát, pros svou Matku o požehnání. Polib jí s láskou ruku, jako činil Ježíš; byl vzor všech Synu. Svatá Panna bude ve spánku bdít nad Tebou, jako bdéla u kolébky svého Dítéte.

Nikdy ješté neusínej, dokud jsi jí neobétoval télo a duši. Neusínej, dokud jsi Ježíše prostrednictvím Matky Boží nepoprosil, aby ti odpustil tvé poklesky.

Také bych té rád naučil, abys byl malým dítétem Mariiným. Abys všechno očekával od její materské dobroty. Abys bez ní na nic nemyslil, nic nemluvil, nic nekonal.

Ježíš té zastupuje a chce také, aby jeho Matka byla tvou ideální Matkou, jako byla jemu.

Ty pak buď Marii tím, čím jí byl Ježíš. Buď spojovacím mostem téchto dvou Srdcí. Važ si tohoto velkého vyznamenání, a budeš šťastným prostredníkem mezi Ježíšem a Marií, pruplavem jejich vzájemné lásky.

Jak budeme v nebi žít v Marii?

Čím hodnéjšími a čím vdéčnéjšími jsme jejími détmi na zemi, tím více muže Maria milovat Ježíše v nás. A čím více miluje Ježíše ve svých détech, tím více vzkvétá její sláva a její véčné štéstí v nebi.

Je to možné? Já ubohý zemský červíček k zašlápnutí bych mohl rozmnožit její blaženost a její slávu v nebi?

Andélé a svatí se budou radovat a budou jí blahoprát, že se zvýšila její blaženost a její sláva. A kdo dal k tomu podnét? Já!

Ješté horoucnéji ji bude Buh milovat. Ovine její liliové čelo ješté krásnéjší aureolou, proč? Protože mne zplodila k životu nadprirozenému. Protože mne chránila, vedla a spasila svou materskou dobrotou.

Dovedeš si predstavit radost dítéte, protože se mu podarilo zvýšit štéstí své Matky? Svou láskou učinilo nebe pro ni krásnéjší a radost čistší. A až do konce svého života pro svou Matku pracuj a miluj v ní svého Ježíše.

Potéší se i díté nehodné, které dríve svou Matku zarmucovalo, když jí nyní zpusobuje radost, a muže jí nahraditi drívéjší nevdéčnost.

Je tvou svatou povinností, abys ji miloval a zachoval Ježíši vždy vérnost.

Miluj ji denné tak néžnou láskou, aby té každým okamžikem úžeji spojovala s Ježíšem.

Pričiň se, aby také jiní poznali a milovali tvou Matku. Každá duše, kterou pro ni získáš, rozmnoží její véčnou slávu, véčné štéstí.

Buď ujištén, že ti tvá dobrá Matka bude vdéčná za tvou horlivost, za tvou péči, že se staráš, aby ji také jiní lidé milovali jako ty. Privádéj k ní déti, rozmnožuj h duvéru spravedlivých v její dobrotu, vzbuzuj v duši hríšníka nadéji v její prímluvu.

Využij každé príležitosti, která se ti naskytne, a povzbuzuj lid, aby ji miloval, aby ji vzýval. Užívej jejího nejsladšího jména ve svých rozmluvách a napomenutích, a zpusobíš jí nesmírnou radost.

Čím více se vynasnažíš, aby byla milována, tím více bude i tebe milovat.

Čím vétší láskou té bude milovat, tím více budeš jejím dítétem, a tím více poroste v tobé

Ježíš.

Když pozemské díté roste, prestává být tésné spojeno s matkou. Sladká pouta k drahé osobé, jež mu dala život, nepozorované povolují. Díté si uvédomuje, že už tolik matku nepotrebuje. Je na matce stále víc a více nezávislé a nékdy i zapomene na všecka dobrodiní, jež mu matka prokázala.

Tato myšlenka do budoucna ztrpčuje matce okamžitou radost pri kolébání, když se dívá na své nemluvňátko. Tak by je chtéla zadržet, aby nerostlo anebo, až bude její díté velké, aby vždy matku potrebovalo.

To je dobre, že naši nebeskou Matku podobné obavy netrápí ani když nás živí, ani když nás kolébá. Ví, že její díté se k ní stále tésnéji a tésnéji pripoutává, čím více roste v Ježíši.

Strom drží v zemi zpočátku jen slabé. S jeho vzrustem mu pribývají koreny, které smérují hloubéji do zemé, až ve velké hloubce upevní celý strom. Lidské oko nevidí koreny, ale pod zemí se neustále rozvétvují a rozširují.

Matko, se mnou je to také tak. Čím více té miluji, tím hloubéji ponoruji své srdce do tvého srdce, a tím tésnéji nás spojují pouta lásky. S mou láskou vzrustá i touha po úplném splynutí s tebou; toužím, aby krev z tvých žil proudila v mých žilách. Já, tvé díté, jsem jedno s tebou, svou

Matkou.

Pokládám za vrchol svého štéstí, že ani nebe nepreruší toto krásné spojení dítéte s nebeskou Matkou. Budu véčné skryt v jejím luné, budu žít v Bohu jejím životem. Maria mne zúčastní Ježíšova života a Ježíšovou zásluhou budu účastný i života Nejsvétéjší Trojice.

I v nebi budu pod hrejivým vlivem své nebeské Matky, v nebi budu úplné závislý na své Matce. Celou véčnost budu jejím malým dítkem, jako jsem jím byl na zemi.

Jaký bude muj pomér k Matce Boží v hodiné smrti, takový bude celou véčnost. Jak bude Maria milovat Ježíše ve mné v okamžiku mé smrti, tak jej bude milovat ve mné celou véčnost. Jak budu v tomto okamžiku milovat Ježíše v Marii, tak jej budu v ní milovat véčné v nebi.

Pouto vzájemné závislosti, jímž nás spoutala její láska, se nikdy již nerozváže. Výsledek tohoto sladkého spoutání bude vzájemná radost. Zrídlem našeho svatého spojení a nekonečného štéstí bude Ježíš. V Ježíši budeme milovat svou Matku a naše Matka bude v Ježíši milovat nás.

Ríká se, že andélé vyššího rádu osvécují andély nižšího rádu (sv. Tomáš P. t. 2.106. De Verit V. S.). Svatí, kterí dospéli vyšší svatosti, mají jakýsi vliv na lidi, které spasili svou horlivostí, svým utrpením.

Zakladatelé rádu budou požívat zvláštní radost ze svatosti a blaženosti všech duší, které se v jejich rádé posvétily.

Buh nejedná prímo. Jeví se jako príčina ve svých tvorech. Proniká všechny véci, takže je vším každému jednotlivému tvoru. Je bezprostredné viditelný všem vyvoleným v nebi. Všem udéluje blažené patrení a nevýslovné slasti, které plynou z jeho Božství. Ponechává však hierarchii porádku a závislosti, kterou ustanovil mezi jednotlivými dušemi.

Ježíš odevzdal na zemi všecky milosti do rukou nejsvétéjší Panny. Na svété je Maria mocnou pomocnicí všem duším. Pusobením Ducha Svatého udéluje spaseným duším život nadprirozený, který rozmnožuje a dovršuje.

Jakou povinnost má Maria v nebi? Celou véčnost udéluje duším život Nejsvétéjší Trojice. Prijala jej od svého Božského Syna a vlévá jej do všech oslavených duší.

Jen Mariiným prostrednictvím budeme véčné oslaveni. Budeme ovšem prímo požívat blaženého patrení na Boha, avšak Maria má na tom zásluhu, jí budeme zavázáni svými díky. Budeme nekonečné šťastni ve své nebeské Matce. Maria zas najde své štéstí, svou slávu v nás. Čím dokonaleji nás preménila v Ježíše, tím vétší bude její štéstí a její sláva v nebi.

Má Matko, véčné budu tvým dítétem. Tato útécha mne plní nevýslovnou radostí! Čím více té na svété miluji, tím budu tvým šťastnéjším dítétem na véky.

Má Matko, miluji té! Pomoz, abych té miloval ješté více. Miluj též Ježíše ve mné

veškerou svou láskou, takovou láskou, jako jsi jej milovala na zemi.

*

Má drahá Matko, spojuji se s tebou, spojuji se s celým tvým životem. Spojuji se se všemi tvými radostmi a bolestmi, se všemi city, které jsi zažila od prvého okamžiku svého života, od onoho okamžiku, kdy Véčná Nestvorená Láska sloučila tvou neposkvrnénou duši s nejčistším télem. A spojuji se s tebou až do posledního tvého vzdechu, kdy táž Véčná Láska pretrhla pouta, jež té vázala k zemi.

Spojuji se s onou Véčnou Láskou, jíž jsi milovala Ježíše od okamžiku, kdy se vtélil do tvého panenského luna, a miluješ jej až na véčné časy.

Spojuji se se všemi úkony lásky, které Duch svatý s tvou materskou láskou vzbudil a vyvolává v duši každého tvého dítéte.

Nabídnu ti všechnu tvou lásku, již jsi soustredila ve své požehnané duši a již obétuješ bez ustání Bohu, a prosím té, abys ji obétovala znovu Ježíši. Ježíš ji pronikne svým Božstvím a obétuje ji svému nebeskému Otci.

Tento projev lásky, který jsi nyní vdechla do mého srdce, chci vydechovat každým okamžikem svého života a zvlášté v okamžiku smrti.

Slibuji ti ješté více. Chci té, Maria, milovat na zemi i po smrti. Proto se spojuji se všemi projevy lásky, které se mohou k tobé vznést z lidského srdce k výšinám nebes. Preji si, aby tento plamen lásky byl véčný, aby byl véčné opétován všemi tvory, kterí té milují a véčné budou milovat.

Kéž tento projev lásky je krišťálové čistý a vroucí a zpusobí ti nevýslovnou radost!

Já, slabý tvor, bych rád horel tvou láskou, kterou jsi plála k Ježíši. Rád bych ji tolikrát zvétšil, kolik je písku v mori, kolik je atomu ve vesmíru, kolik je kapek vody v širém oceáné, kolik myšlenek vírí v lidských hlavách. Rád bych ji tolikrát zvétšil, kolik bytostí žije a bude žít na svété, kolik bytostí je zahrnuto v dokonalém Božím Rozumu, kolik okamžiku bych spočítal, kdyby nikdy neprestával čas.

Má Matko, prijmi ode mne tuto obéť. Skryj ji ve svém srdci, očisti ji, posvéť a nabídni Ježíši a jeho rukama nebeskému Otci!

Má Matko, toto vše bych ti rád chtél ríci ve chvíli, kdy roztržitost spoutá moji duši, kdy fantazie nedbá mých prísných zákazu, kdy zaméstnání nedovolí duši, aby se volné povznesla na perutích do hlubin a výše, a ve chvíli, kdy télesná slabost ochromí mou vuli.

Chtél bych ti to ríci zejména, až budu vysílen nemocí, až ve smrtelném zápase nebudu moci vyslovit tvé nejsladší jméno a pohlédnout na tvuj milý obraz, až nebudu ani moci myslit na tvou materskou dobrotu.

Stuj pri mné v téchto kritických okamžicích! Učila jsi mne, abych vždy konal vše s tebou, v tobé! Ó, prosím, vezmi si muj rozum, mou vuli! Spoj ji se svou požehnanou duší! Vzbuď ve mné tak šlechetné a svaté city lásky k Ježíši a, Maria, k tobé, aby trvaly na véky, véčné! - Amen.

Ježíši a Maria, buďte též ode mne véčné oslavováni a velebeni!